Winchesterovo dítě

-27-

Leden 2002
Evergreen, Alabama

S Deanem jsme se vzali 29. Ledna v malém kostele kousek od našeho domu. Oddal nás místní farář a od té doby tam chodíme každou neděli na mše. Byl to skromný a hlavně soukromý obřad. Nechtěli jsme nikoho zvát. Mohlo by se to rozšířit do špatných vod a to jsme rozhodně nechtěli. V průběhu plánování svatby jsem se dozvěděla, že o tom naši otcové ví. Když jel Dean do Denveru pro prsten, zavolal mému otci a požádal ho o svolení. Ten mu ho s radostí dal. Danny podal telefon i Johnovi, aby se pobavil se svým synem na takové téma. Pořád pracovali na jejich tajném případu, ale třeba to bylo dobře. Rodina drží pohromadě. Až na Sama. Třeba se na něj někdy pojedeme podívat, někdy. Ale nezanevřeli jsme na něj.
Deanův první syn se bude jmenovat po Sammym. To bude pyšný, až to uslyší.
Náš synáček se má narodit 7.března a už se na něj moc těšíme. V evergreen jsme si koupili velký žlutý dům s 2 patry a velkou zahradou. Nebyl v moc dobrém stavu, ale Dean ho celý sám opravil a společně jsme se tam 28. Prosince roku 2001 nastěhovali.

Prcek přišel na svět o trochu dříve, narodil se 2. Března 2002 s 51 centimetry a 3,7 kily.
Pojmenovaný po milovaném Samovi. Samuel Winchester III. Dean v den jeho porodu dokončil jeho pokojík. Domaloval modré stěny. Sestavil bílou postýlku. Připevnil bezpečnostní dvířka na schody. Zabezpečil všechny ostré hrany. Koupil velkou zásobu plenek. Smontoval přebalovací pult. Koupil houpací křeslo. Zapojil všechny detektory.
Detektor spánku dítěte, chůvičku, detektor kouře, detektor nadpřirozena a aby si byl jistý pod trámy a pod podlahu a dokonce i pod okna nasypal neměkknoucí sůl.
Samuel se narodil v 10:33pm ve všeobecné nemocnici, při porodu nenastaly žádné komplikace a tak jsme si synáčka mohli už ráno odvést domů.
A když malý Sammy usnul spokojeně ve svém pokojíčku ochraňovaný všemi ochranými kouzly a amulety, Dean a já jsme mohli začít pracovat na 2. miminku.

Dean si ještě ten týden našel práci jako poradce v koupi luxusních vozů. Pomohli mu hlavně padělané papíry z prestižních škol, ale i jeho neodolatelný šarm.
Svatba. Dům. Bezpečná práce. Zdravotní pojištění a ještě nám zůstali obě auta, jak baby, tak i shelly a Dean se rozhodl, že koupí vrak Dodge Challengerera 500 Cl z roku 1972 a spolu se synem ho opraví. Ale čekalo ho nemilé překvapení, museli jsme zařídit další dětský pokoj.

"Žlutá?"
"Ano Deane, na stěnách bude žlutá."
"Ale to se pro kluka nehodí."
"No právě Deane, nebude to kluk."
Nastalo dlouhé ticho..
"Mary. Bude se jmenovat Mary. Lásko, prosím bude Mary."
"Ale další jméno vybírám já!" Řekla jsme Deanovi rozhodně.

Samovi už bylo 10 měsíců a narodila se nám dcera Mary po Deanově matce, pojmenovali jsme jí z úcty k ní a mě to přišlo správné, tak jsem souhlasila.

Samovi bylo už rok a půl a už chodil a Mary 11 měsíců, když se 11. Listopadu 2003 narodil Robert, nebo-li Bobby po nejúžasnějším muži, který nás oba vychoval. Ale při porodu Roberta nastaly vážné komplikace a musela jsem podstoupit císařský řez a nedopadlo to dobře. Bobby z toho vyšel dobře, ale mě doktoři oznámili, že už nemůžu mít děti. Bolelo mě to a Deana taky, ale 3 andílci stačili.

Pořídili jsme do naší domácnosti hlídacího psa, aby nás upozornil na blížící se nebezpečí jak zlodějů, tak i nadpřirozena. Byl to kříženec Pitbula a německého Vlčáka a přivezli jsme si ho z útulku 21. Prosince 2003 na Maryiny 1. narozeniny, jako dárek. Pojmenovali jsme jí Angel a od té doby je naším miláčkem.

Byly to nejlepší roky mého života. Konečně jsem měla rodinu, úžasného manžela, domov. Vše co jsem celý život toužila a nemohla to mít.