Právnické ESO

Kapitola 8

8.

Snažila jsem se vymotat z deky, do které jsem se snažila zahrabat. Takže mi to šlo dost ztěžka. Konečně jsem se z ní vyplašila, ale hodila jsem tlamu, takže jsem se chvíli válela na zemi. Začali ze mě padat peprné nadávky, protože jsem zapomněla, kam jsem dala kabelku.

,,Už jdu, jdu. Chvilinku!" křičela jsem, i když asi trochu zbytečně. Co mi to pomůže. Konečně jsem ji viděla. Zalovila jsem v ní rukou a našla svůj mobil, ale ten jen tiše ležel v mé dlani. Co? Tak jsem hledala ten pravý mobil. Pak mi to konečně došlo. Proboha to je přece Tomův mobil. Otočila jsem si ho displejem k sobě. Co mám dělat? Bylo tam napsáno Blackie. Co když je to jeho holka, nebo něco podobného? No co mi jiného zbude, musím to vzít. A pak se musím hned nějak spojit s Tomem a vrátit mu jeho mobil, jak jsem na to jen mohla zapomenout? A jak on na to mohl zapomenout. Já bych si teď už život bez mobilu, nedokázala ani na vteřinu představit.

,,Ha...halo?" zakoktala jsem do sluchátka.

,,Hele Tome už před půl hodinou si měl být...počkat kdo je tam?" začal něco povídat, podle hlasu jsem poznala, že je to Tomův manažer. On ho tam má uloženého jako Blackieho? Hezké. Musela jsem se potichu usmát.

,,Tady je jeho právnička, Hallydenová. On si u mě nechal mobil. Zapomněla jsem na to. Jak se s ním mám spojit?" překotně jsem mu to musela vysvětlit, no i já jsem poznala, že to zní dost divně.

,,On Vám svěřil jen tak svůj mobil?" divil se. Zarazila jsem se. Co mu mám asi tak říct, že jsem mu ho sebrala a pak ho ani nevrátila?

,,No ehm. Já mu ho vrátím hned, jak se s ním nějak spojím." Snažila jsem se to jen tak zamluvit.

,,Jedu k němu domu, tak mu to řeknu, podle mě to ještě ani neví. Jinak by už dávno vyšiloval." Slyšela jsem, jak se zachichotal. Najednou začal hrát ten můj mobil. Nějaké neznámé číslo.

,,Už budu končit. Děkuji, pane Blacku, že jste mě na to upozornil. Zatím." Rychle jsem to ukončila a hned vzala další hovor.

,,Prosím." Zamumlala jsem. Začalo mě to unavovat. Potřebovala jsem zavolat, sice nevím jak Tomovi.

,,No ahoj Joo. Tady Tom. Už jsi přišla na to, že sis ponechala můj mobil jako fant?" slyšela jsem v jeho hlase pobavení, to mě uklidnilo. Trochu jsem se bála, aby nebyl naštvaný.

,,No popravdě jsem to zjistila až teď, když mi přes tvůj mobil volal Blackie." Použila jsem jeho manažera přezdívku.

,,Určitě vyšiloval co?" vyzvídal.

,,On se spíš divil, že jsi mi svěřil svůj mobil." Usmála jsem se.

,,Zmínila ses o tom, že jsi mi ho vytrhla z ruky?" dělal si ze mě srandu.

,,Samozřejmě, že ne, nechtěla jsem na tebe žalovat, že jsi byl neposlušný." Obrátila jsem to pěkně proti němu.

,,Měl sis o něj říct." Ukončila jsem to.

,,To asi ano. Ty jsi měla práci s tím, aby si co nejrychleji utekla ode mě. Zbabělče." Usadil mě svou jedinou větou. Proboha. Tiše jsem si odkašlala.

,,Tak dobře Joo. Kde bydlíš, stavím se pro svůj majetek." Pak mě dokonale vyděsil. On se hodlá stavit u mě doma? Teď? Ach ne! Křičela jsem uvnitř. Rychle jsem běžela k zrcadlu. Měla jsem rozcuchané vlasy a celkově jsem vypadala jak strašák do zelí. Už jsem nepočítala s tím, že by se tu u mě někdo objevil. Už bylo dost pozdě.

,,Počkej, tak se proto stav zítra ne?" snažila jsem se, ale marně.

,,Vsadím se, že jsem blízko tebe. Tak proč už ne dneska. Ještě není tak pozdě." Říkal pravý opak toho, co jsem si myslela já. Rezignovala jsem a řekla mu svou adresu. Pak mi bylo sděleno, že je u mě za deset minut! Když jsem to položila, utíkala jsem si na sebe hodit aspoň něco normálního. Takže tu teplákovinu, už jsem nestihla svléknout, ale přehodila jsem si přes sebe dlouhý teplý svetr. Vlasy jsem si svázala do culíku. Upravila si rozmazané oči. Pak už nebyl čas na nic, protože se ozval zvonek u dveří.