Právnické ESO

Kapitola 15

15.

Z blízka se mi díval do očí a ukazováčkem mě něžně hladil po obličeji. Ještě mě nepolíbil a doufám, že to ani neudělá. Po očku jsem se podívala na to, v jakém patře jsme. Málem jsem zasténala. Ještě zbývalo 20 pater. Položila jsem mu ruku na hruď a zatlačila do něj.

,,Proč se ke mně při každý příležitosti musíš tisknout?" zasyčela jsem. Otočila jsem hlavu na druhou stranu, takže jsem mu nastavila tvář. On se rozpustile zahuhňal a líbnul mě na líce.

,,Nemůžu si pomoct. Tak a teď se mnou půjdeš, jak jsem ti slíbil." Výmluvně pozvednul obočí a našpulil ústa. A já si myslela, že se ztratím, bez toho abych se s ním setkala. Trochu jsem se přepočítala. Hodně rychle jsem potřebovala, aby se ode mě vzdálil. Abych se mohla klidně nadechnout. Roztřeseně jsem se nadechla a čekala, až konečně sjedeme dolů.

,,Kam půjdeme? Já jsem chtěla jít domů a připravit se na příjezd kamarádky. Mám toho hodně Tome, nejsi jediný na světě!" snažila jsem se ho přesvědčit. Měla jsem hodně práce, no zas tak moc jí nebylo, ale předstírat jsem to snad mohla.

,,Ach nenenene! Moje milá, mě nepřesvědčíš. Tím víc ti pomůže oddych." Zklamaně jsem na něj zaboulela očima.

,,Pojď." Krásně se na mě usmál a nedbal na moje cukání a tiché protesty. Odtáhnul mě ke své okázalé limuzíně, kupodivu se nikde nevyskytovala ječící fanynka. To bylo dost divné. Udiveně jsem se na něj podívala, když mě strčil do auta.

,,Blackie vyslal do světa informaci, že jsem na druhé straně NY. Tudíž všechny fans jsou tam a čekají, až mě zahlédnou. Já vím, je to podvod, ale co bych pro tebe neudělal." Opravdu laskavě se na mě podíval a čekal na mou reakci, já jsem ji ale musela pracně vstřebat.

,,Já nevycházím z údivu." Zaprskala jsem, abych dala najevo svoje příjemné překvapení? Ani náhodou! Koukala jsem z okýnka ven a pozorovala ubíhající krajinu.

,,Kam mě vezeš?"

,,Uvidíš, už tam budeme a neboj se, je to tady v NY." Ujišťoval mě. Pak jsme začali zpomalovat. Podívala jsem se, kde jsme. Nacházeli jsme se na kraji Central parku? Co to má být, jdu s ním snad venčit psy nebo co? On mě popadl za ruku a vystrčil ven z auta. Pak jsem si uvědomila, že už hodně dlouho jsem nebyla v tomhle parku. Uchvátila mě ta náhlá zeleň, co mě udeřila do očí. Bylo to krásné a už teď jsem mu byla vděčná, že mě sem vytáhnul. Ale pořád jsem se tvářila strašně nad věcí, když mě pořád držel za ruku. On si na nos nasadil velké brýle, že mu div nezakrývali polovinu obličeje. Nicméně napodobila jsem ho, protože dneska bylo slunečno. Pak mě beze slova táhnul za sebou.

Připadala jsem si jak malé dítě, když mě dovedl k velkému kočáru táhnutého dvěma koni. Málem jsem se tam složila. Rozbušilo se mi srdce. Vyzval mě a pomohl mi galantně nahoru. Asi jsem musela vypadat dost komicky, když se najednou začal pohuhňávat.

,,Co?"

,,Já jen vypadáš, jakoby tě sem vzal někdo na rande poprvé!" pokrčil rameny a otočil hlavu směrem ke mně. Věděla jsem, že mě propaluje pohledem.

,,Věř tomu nebo ne, na rande mě sem nikdo nikdy nevzal. Já nikdy moc nerandím, nemám na to čas. A kde ty jsi vzal, že tohle je rande!" uvědomila jsem si. Strčila jsem do něj, protože u mě byl nějak moc blízko. Když jsem si všimla jeho udiveného výrazu.

,,Takže pověz mi, jak dlouho si nebyla s klukem venku?" potutelně se na mě zaculil. Já se na něj naopak zamračila. Nebudu se mu tu přece svěřovat se svým osobním životem.

,,Do toho ti nic není." Zpražila jsem ho. Akorát on si z toho nic nedělal.