Právnické ESO

Kapitola 12

12. Jossie

Zrovna jsem se vrátila z plánované schůzky s Nolou. Akorát to nebyla schůzka s ní, ale spíš s její matkou. Nola se chovala jak plachá dívenka, i když jsem jí to moc nežrala. A její matka byla učiněná dračice. Kdyby to šlo, typovala bych to spíš na ní, že se snažila Toma uhnat.

Unaveně jsem se sesula na svůj pohodlný gaučík. Koukala jsem na mobil. Měla jsem mu zavolat, až bude po všem. Ale to co jsem na té schůzce měla možnost vidět, mě moc nepotěšilo. Spíš mě to utvrdilo v tom, že je to lhář. Celou dobu u Noly doma se její matka chovala, jakoby věděla víc než já a dávala to víc než okatě najevo. Na konci se vytasila s jednou fotografií. Byl na ní v kouřovém dýmu, jak se muchluje s Nolou. Když mi to ukazovala, úplně se klepala radostí, že mě tak vyběhla. Nola se nepříjemně ošívala a ani se na ní nechtěla podívat. Chovala se vážně divně.

Jako právnička v praxi, mi jeden známý a o hodně lepší jednou řekl, že mám v sobě vrozenou intuici. Že poznám, kdo říká pravdu a kdo ne. Ale tady jsem si nebyla jistá. Nola se chovala divně. Skoro nic za celou dobu, co jsem tam byla a kladla otázky, neřekla. Na otázky odpovídala jen její matinka. Cože se mi moc nehodilo. Potřebovala jsem si s ní promluvit o samotě. Zavolala jsem cestou domu Annie, aby mi zjistila veškeré informace o Nole. Co dělá, jaké jsou její koníčky, kam chodí na školu a co dělá po ní. Budu to mít na stole hned zítra ráno.

Naštěstí jsem se ale nevzdávala naděje, že se mi podaří to nějak uhrát na Tomovu stranu. Musí mi říct asi ještě něco. Byla jsem na něj naštvaná, že mi zatajil tak důležitou věc. Udělal ze mě totálního hlupáka. Když jsem to telefonovala Johnovi, málem z toho zešílel. Prý si to musím ohlídat, ale jak?
Už jsem měla pokušení s tím vším seknout. Ale chtěla jsem si užít to, až ho pěkně zpražím a žádný muchlování s ním to nespraví. Jenže teď jsem koukala na ten mobil a nemohla jsem se rozhoupat. Třeba je to fotomontáž. To je asi moc naivní domněnka. Z mého váhání mě vytrhl sám telefonát od Toma.

,,Prosím." Už teď zněl můj hlas dost odměřeně.

,,Ahoj Joo. Nevadí, že se ozývám já? Vím, že jsi měla schůzku s Nolou. Jak to šlo?" začal hned blekotat. Poznala jsem na něm, že je nervózní? Že by to věděl?

,,Ne nevadí a ano měla jsem ji. Ale radši bych se setkala osobně." Promluvila jsem.

,,Dobře, mám za tebou přijet?" navrhnul a ve mně hrklo. Ne to ne. Ke mně domů? Zbláznil se? Musím se s ním setkávat výhradně na neutrální půdě. Jinak hrozí moje podlehnutí.

,,Ne! Setkáme se v restauraci." Řekla jsem mu v jaké a on souhlasil. Pak jsem se zvedla a šla se trochu upravit. Ta restaurace byla jen kousek odtud, takže se trochu projdu, nebudu otravovat Jacka.

Když jsem se blížila k místu setkání, ohromilo mě a to doslova, že Tom už stepoval přede dveřmi a vyhlížel mě. Pak mě konečně viděl a málem jsem se zastavila nad tím, jaký výraz se mu objevil ve tváři. Dokonale mě z toho zamrazilo. Dalo by se říct, že je šťastný. Neodolala jsem a váhavý úsměv jsem mu věnovala. Ale jinak ze mě byla ledová královna. Nepustím si ho k tělu.

,,Zdravím Joo." Vydechl, když jsem k němu došla.

,,Ahoj Tome." Zněla moje chladná odpověď. Trochu se zamračil, ale nic si z toho nedělal. Do dveří mi dal přednost a galantně mi je podržel. Aspoň že se mě na uvítanou nesnažil políbit. Protože jsem si jistá, že já bych mu skočila kolem krku.

Dovedl mě ke stolu a odtáhnul mi židli. Na tohle vážně nejsem zvyklá a už vůbec bych to nečekala od člověka jako je on. On má být rebel. Takoví muzikanti jsou nebo ne?

,,Víš, co by mě zajímalo, chováš se tak ke všem holkám? Myslím tak pozorně." neudržela jsem se.

,,Ne!" vypálil ze sebe, pak se zarazil. Nadechl se a odpověděl mi celou větou.

,,Chci říct, probudilo se to ve mně, až když ses objevila ty." Pronesl tiše. Vypadal, že to myslí naprosto vážně, ale já v sobě musela potlačit bouřící sopku, abych nevykřikla. Chci na něj jít v klidu. Takže jsem jen zvedla obočí.

,,No dobře, necháme toho. Tohle." Podala jsem mu tu fotografii. Měla jsem ji vyfocenou na mobilu, měla jsem to povolené.

,,Mi dnes dala Nolina matka. Lhal jsi mi." On mi vytrhnul mobil z ruky a nevěřícně zíral na jeho displej.

,,Co to má být? To nejsem já. Teda jsem ale já to s ní nedělal. Přísahám, kde k tomu přišla?" vyrážel ze sebe slova a drtil můj telefon v rukách. Nechápala jsem to, očividně ten obrázek pro něj byl stejnou novinkou, jako byl pro mě.

,,Máš snad sklerózu?" vrátila se moje sarkastická nálada. Zvednul ke mně zamračený pohled. Konečně mu došlo, že jsem na něj naštvaná. Obranně zavtěl hlavou. Položil mobil na stůl a přes něj pak rychle chytil moje ruce. Chtěla jsem se vytrhnout, ale byl moc silný.

,,Věř mi Joo. Já jsem ti nelhal, tohle si nepamatuju. Nevím, kde to vzala." Z jeho slov čišela upřímnost, a já se musela ze všech sil držet, abych mu ihned neodpustila a neuvěřila mu.