Kapitola 9

667 35 0
                                    

9.

Skočila jsem k reproduktoru.

,,Halo?" zmáčkla jsem tlačítko.

,,Slečno máte tu návštěvu, mám ho poslat nahoru?" Zeptal se mě vrátný.

,,Jistě." Odpověděla jsem. Pak jsem nějakou chvilku ještě čekala. Uslyšela jsem cinknutí zvonku od výtahu, vykoukla jsem pootevřenou škvírkou a koukala, jak pomalu vychází ven a míří k mým dveřím. Tak jsem otevřela, aby si nemyslel, že ho špehuju. Přitáhla jsem si svetr víc k tělu a pak se na něho podívala. Na rtech se mu rozlil krásný úsměv, když došel až ke mně. Nevím, čemu se tak culil.

,,Ahoj." Vydechla jsem.

,,Ahoj Krásko." Ukázal mi zuby a pořád mě pozoroval. Jestli mi nepřestane říkat krásko, krasotinko a tak dále, tak, tak za sebe vážně neručím. Taky jsem se na něj tedy usmála. A koukala na něj. Nic jsem neříkala, až pak se zasmál.

,,Co?" divila jsem se.

,,Budeme ještě dlouho stát tady mezi dveřmi?" zmínil se o naší momentální pozici. Ježiš, mě to vůbec nedocházelo, že tu pořád stojíme jak dva solné sloupy. Úplně jsem nadskočila a uvolnila mu vstup.

,,Pojď dál." Nechala jsem ho projít kolem sebe. Konečně ze mě spustil oči. Zavřela jsem za ním dveře. Dovolila jsem si udělat ksichtíky, za jeho zády, dokud se na mě zase neotočil.

,,Jdi." Popohnala jsem ho směrem k obývacímu pokoji. Zase se otočil a šel.

,,Tvůj manažer mi řekl, že máš někde být, takže by ses neměl moc zdržovat." Sdělila jsem mu hned na začátek. Očekávala jsem, že si rovnou vezme mobil a popádí neznámo kam. To jsem se ale šeredně zmýlila, protože on ten svůj krásný zadek usadil na mém oblíbeném gauči a evidentně se nějakou chvíli nemínil vzdálit. Nijak jsem neměla v plánu maskovat před ním svou rozladěnost, protože tou jsem maskovala roztřesenost. Nafouknula jsem tvář a založila si ruce jako vždy.

,,Je hezké vidět tě i v tom jiném světle." Mumlal a prohlížel si mě od shora dolů. Ještě že jsem si vzala ten svetr, necítím na sobě tolik ten svlékací pohled.

,,Nemíníš už jít? A co tím sakra myslíš?" neudržela jsem své pocity na uzdě. Jo, co myslí tím, v jiném světle? Je tu stejné světlo jako kdekoliv jinde.

,,No nemáš tu sukni a tu hroznou halenku. Vypadáš teď uvolněněji." Vysvětloval mi. Zamračeně jsem si ho prohlížela.

,,A co jako. Dáš si něco?" procedila jsem skrz zuby. On ležérně rozhodil nohy a ruce si položil na opěrky.

,,Co třeba Kafe?" navrhnul. S chvilkovou úlevou jsem se otočila a šla na chvíli od něj.

,,Se smetanou? Mlékem? Nic? Něco speciálního?" křikla jsem z kuchyně, když jsem si uvědomila, že nevím, jaké chce.

,,Obyčejné." Uslyšela jsem za sebou. Trhla jsem sebou tak, že jsem rukou shodila na zem hrníček, co jsem položila na linku.

,,Do prdele!" zaklela jsem. A on se tomu samozřejmě začal šíleně smát. Šlehla jsem po něm zuřivým pohledem. Nicméně se sklonil a začal sbírat střepy. Aspoň k něčemu to je.

,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat. Připadá mi, že jsi nějaká nesvá." Na očích mu bylo přesně vidět, že ví proč tomu tak je. Herec jeden.

,,Měl si zůstat tam. Já bych to zvládla." Ignorovala jsem jeho poznámku. Pak jsem se opřela o linku a koukala na zem. Čekala jsem, až se uvaří voda v konvici.

,,Chtěl jsem ti pomoct." Oponoval.

,,Úžasný. Mám o jeden hrnek méně." Prskala jsem, i když po nějakém hrnku mi bylo nic.

,,Koupím ti nový." Zasmál se. Dala jsem oči v sloup. Pak se objevil vedle mě a opřel se stejně jako já. Dokonale jsem ztuhla. Pootočila jsem k němu hlavu, což jsem dělat neměla, protože se na mě samozřejmě díval. Chtěla jsem něco inteligentního říct, ale nějak mi došla řeč. Tak blízko byl. Dokonce jsem si všimla, že už se neusmívá. Díval se mi do očí. A pak jeho pohled sklouznul k mým rtům. Srdce se mi rozbušilo tak silně. Najednou se ke mně naklonil. Ještě pár okamžiků a jeho rty se ocitly na mých. V hlavě jsem měla jak po výbuchu. Když viděl, že se nijak nebráním, tak přidal na intenzitě. Pohnul rty a uvěznil mě v jeho objetí, když si stoupnul přede mě.

Byl tak rozhodný. Přesně věděl, co chce. Nebylo to nic na způsob romantického oťukávání, ale krásný vášnivý polibek. Ruce mi položil na boky a přitisknul se ke mně. Byla jsem jak hadrová panenka, ale líbilo se mi to. Možná až moc. Ruce jsem mu chtivě obtočila kolem krku. Tiše jsem vydechla do jeho úst. Pak do mojí mysli pronikl křik vařící se vody v konvici.



Právnické ESOUnde poveștirile trăiesc. Descoperă acum