Právnické ESO

Kapitola 22

22.

,,Tome! Moc se omlouvám, to jsem nechtěla. Ukaž. Já ti to vyčistím." Mlela jsem jedno přes druhé a při tom jsem nespouštěla oči z té skvrny. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho za sebou. Mířila jsem k záchodkům. Měla jsem v plánu mu to vyčistit aspoň vodou. Jinak tam bude mít skvrnu.

,,Joo. Nedělej si starosti. Nic to není." Slyšela jsem jeho protesty, ale to už jsem ho strčila do dveří od pánských toalet. Dovedla jsem ho k zrcadlu a začala jsem mu rychle rozepínat knoflíky. Vůbec jsem si neuvědomila, co dělám. Zajímala mě teď jenom ta skvrna a jak ji dostat pryč.

,,No teda tohle bych do tebe neřekl. Jdeš na to rychle a ještě k tomu na záchodech. Tvoje oblíbené místo?" promluvil s hlasem podbarveným pobavením. Konečně jsem svoje myšlenky přesměrovala na jeho slova a zarazila se v rozepínání posledního knoflíku. Zvedla jsem k němu vyděšené oči.
Pak jsem ho pobouřeně praštila do hrudi.

,,Zase si to nevysvětluj špatně. Ach jak ty jsi domýšlivý, až to bolí. Prostě jsem ti to chtěla vyčistit." Snažila jsem se trochu obhájit. Pak mi vyschlo v krku. Protože on si tu košili vážně sundal. A pak mi ji bez okolků podal.

,,Tady je." Viděla jsem, jak se musel držet, aby nevybuchnul smíchy. Jediné, co jsem v tu chvíli mohla udělat, bylo ji vzít a udělat to, co jsem celou dobu zamýšlela. Ale nějak jsem nedokázala odlepit pohled od jeho nahé hrudě. Po slepu jsem mu tu zatracenou košili vytrhla z ruky a otočila se k němu zády. Pustila jsem si proud vody a začala s čištěním. Bohužel nad umyvadlem vyselo zrcadlo, takže jsem se i tak mohla kochat pohledem na něj. Šla mi z toho hlava kolem. Nemohla jsem se klidně nadechnout. Vypadal jako vytesaný z kamene. Jako socha nějakého Adonise. Dokonale symetrický. Tolik jsem toužila se ho dotýkat a líbat. Ach. Myšlenky se mi při tom rozutekly na všechny strany. Stěží jsem se teď dokázala soustředit na něco jiného než na něj.

Proboha, čím dřív to bude hotové, tím dřív zahalím tu dokonalost. Rychle jsem drhla a pak to strčila pod sušák. Celá zadýchaná jsem mu podávala ještě vlhkou košili.

,,Hotovo." Vymáčkla jsem ze sebe. Nemohla jsem se na něj dívat.

,,Díky Joo. To se ti povedlo." Řekl. Nechápavě jsem k němu zvedla oči, což jsem mimochodem rozhodně dělat neměla.

,,Co jako?" zamračila jsem se.

,,Měla jsi to hezky vymyšlené. Polít mě a pak mě vysvléct. Brilantní. A já si lámu hlavu celé týdny, jak tě svléknout." Vyprsknul smíchy. Neudržela jsem se a začala do něj bušit pěstmi.

,,Ty ješito...ty...awwww!" hulákala jsem na něj. Vybila jsem si na něm svou potlačovanou chuť se s ním spustit. On se ale pořád usmíval jak idiot. Chytil mě kolem zápěstí, takže jsem se nemohla ani hnout.

,,Tohle na tobě miluji. Pod tou strohou slupkou je krásná, temperamentní žena." Vypadlo z něj. To mě uklidnilo. Koukala jsem na něj úplně zaskočená tím, co právě řekl. Věděla jsem přece, že mě chce. Že asi nebudu jen nějakým obyčejným rozptýlením, jak to u něj bývalo zvykem. Věděla jsem to, přesto mě to zaskočilo, když to řekl přímo a nahlas. Uhnula jsem očima, protože jsem začala pomalu podléhat vřelosti těch jeho.

,,Dobře. Ehm tak já půjdu, určitě se po mě už shánějí, užij si zbytek party." Rychle jsem se rozloučila a utíkala pryč co nejdál od něj.

Zaslechla jsem, jak ještě stihl křiknou ať počkám. Ale už jsem se prodírala davem lidí. Konečně jsem se dostala až k mému stolu. Taylor se na mě otočil a úsměvem mě přivítal zpět.

,,Kde ses nám zatoulala. Viděl jsem tě tančit s Russellem." Řekl s opovržením. Ach ne. Doufám, že mezi nimi není nějaká nevraživost.