Právnické ESO

Kapitola 33

33.

Nevím, jak se mi to podařilo. Ale teď jsem seděla na kamenném zábradlí jednoho z balkónku galerie. Nikdo tu nebyl. Byla jsem tu sama. Jen já a ukradnutá lahev šampaňského. Teď jsem na něm nějak ujížděla, ale to bude tím, že ty bublinky mi pěkně vymyjí mozek, že za chvíli zapomenu i jak se jmenuji. Ještě že to není moc vysoko, každou chvíli jsem se zavrtěla, tak že jsem málem přepadla. Zbytek normálního uvažování mě donutil nechat nohy na vnitřní straně balkonu, jinak bych si tu zahrávala se svým životem. A ano. Byla jsem v mírném podnapilém stavu. Usmívala jsem se jako totální blbec.

,,Sakra. Jossie! Co děláš na tom zábradlí? Okamžitě slez!" Uslyšela jsem výkřik mé kamarádky. Ehh. Úplně jsem zapomněla, že jsem na její výstavě.

,,Klid Bella. Užívám si krásného nočního vzduchu New Yorku." Zašvitořila jsem. Bella ke mně došla. Vrtěla hlavou. Nechápavě jsem na ní zamžikala.

,,Ty jsi jetá děvče? Co náš plán? Hmm?" všimla jsem si, že kontroluje výšku balkonu od země, aby si o mě nemusela dělat starosti.

,,Ztroskotal! Jsem trosečnice. Beznadějná." Rozhodila jsem rukama, že jsem na chvíli ztratila pojem o tom, kde je země a kde nebe.

,,Myslím, že je nebezpečné tu sedět, pojď dovnitř." Snažila se mě vzít za ruku a strhnout, ale já se nenechala.

,,Ne! Mně se tu líbí." Mumlala jsem. Znovu jsem naklonila lahev dnem vzhůru. A užívala si ten krásný pocit, co se mi rozléval po celém těle. Ani jsem si nevšimla, že Bell se někam ztratila. Až po chvíli se vrátila s doprovodem. Malátně jsem otočila hlavu směrem k nim. Můj mozek pracoval nějak pomalu, tak mi trvalo, než mi došlo, kdo to je. Byl to Tom. Mimochodem.

,,Vidíš. Je zřízená a myslím, že jí něco dlužíš." Promluvila Bella k Tomovi. Nechápala jsem, o čem mluví. Co mi jako dluží?

,,Já vím. Odvezu ji domů." Řekl Tom. Nechápavě jsem na něj koukala. Mě se nechtělo jít domů. A už vůbec jsem nechtěla, aby to byl on, kdo mě tam doveze. Odmítavě jsem se na něj zamračila.

,,Hodně štěstí." Bella nás nechala o samotě. Tom ke mně došel.

,,Netvař se tak a slez dolů, nebo si ještě ublížíš." Řekl tiše. Všimla jsem si, že se na mě usmívá. Nebo se mi vysmíval. To jsem teď nedokázala rozpoznat. Ale pořád jsem se tvářila stejně. Dokonce jsem zavrtěla hlavou. Chtěl mě stejně jako Bella stáhnout dolů, ale vytrhla jsem se mu.

,,Nech mě. Neprosila jsem se o tvou pomoc." Mumlala jsem opilecky. Jsem troska, pomyslela jsem si. On nade mnou protočil oči. Udělal ke mně jeden krok. Najednou se jeho ruce ocitli kolem mých ramen a pod koleny a už jsem byla ve vzduchu. Nevzmohla jsem se ani na nic.

,,Pusť mě."

,,Ne." Řekl prostě a vydal se na cestu. Kolébal mě ve svém náručí a mně se chtělo strašně spát. Položila jsem mu hlavu na rameno a inhalovala jeho vůni. Byla bezkonkurenční. Donutilo mě to obtočit mu ruce kolem krku. Vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co se děje mimo mojí soukromou bublinu.

Tom mě odnesl z galerie. Naštěstí tak, že mě nikdo nemohl vidět a hned přede dveřmi stálo moje auto i s řidičem. Chtěl mě strčit na zadní sedadlo, ale já se ho držela jako klíště, tak si tam sednul se mnou. Zvedla jsem hlavu. Měla jsem strašnou chuť ho políbit.

,,Tome." Zašeptala jsem. Znělo to tak krásně, jak jeho jméno splývalo z mých rtů. Přiblížila jsem se rty k jeho krku. Cítila jsem, jak najednou ztuhnul, když ucítil můj horký dech na kůži. Možná se mě snažil i oddálit, ale já jsem mu to neumožnila. Políbila jsem ho. Zapojila jsem i jazyk. Tomu nemohl odolat.

Em