Kapitola 30

588 28 0
                                    


Ahoj, omlouvám se za tak velkou pauzu, ale jsem v práci od rána do večera, takže nemám na nic čas, další díl přidám zase až o víkendu :)


30.

Tom

soudní slyšení-případ-údajné zneužití nezletilé

Seděl jsem jak pecka na tvrdé dřevěné židli. Vyslýchali mě. Vážně jsem si tu připadal, jako nějaký zločinec. Dokonce jsem se i trochu zapotil. Nejhorší na tom bylo, že to nebylo kvůli tomu, že bych mohl tenhle spor prohrát. Protože silně pochybuju o tom, že by se to stalo, protože mám nejlepší právničku v NY, která si na svou kariéru nedá sáhnout. Bylo to spíš, právě kvůli ní. Seděla až do teď vedle mě. Prohodili jsme jen pár slov. Bylo to tak ledově chladné. Tak to uměla jen ona a já se to od ní pokouším naučit. Chci, aby věděla jaké to je, když někoho tak okatě odmítáš. Vrazila mi nůž do srdce. Bylo to tak hrozné. Nic podobného jsem ještě nezažil, ale jestli je láska taková vždy. Tak to radši, ať žádnou necítím.

,,Pane Russelle. Chci, abyste mi přesně popsal události, co se odehráli tu noc, kdy jste se setkal s žalobkyní." Promluvil na mě přísně vypadající advokát Noly. Vytrhnul mě z mých ani trochu nesouvisejících myšlenek. Soustřeď se Tome. Odtrhl jsem zrak od mé právničky a snažil se vzpomenout, co se stalo. Řekl jsem vše. I to co mi poradila Joo. Vše ohledně toho, že jsem byl pravděpodobně nějak zdrogovaný, nebo něco na ten způsob. Tohle moje tvrzení trochu otřáslo celým soudním sezením. Porota si tiše špitala. A Nola sedící na levé straně, přímo naproti mě, každým mým slovem víc a víc bledla, až jsem se bál, aby nezprůhledněla. Pak jsem si šel sednout na svoje místo a vystřídala mě Nola. Byla jak vyplašená myška. Ale Joo se chovala jak největší profesionálka. Kladla jí jednu otázku za druhou. Nola vrhala vystrašené pohledy na svou matku, na mě, na všechny kolem sebe. Pak to skončilo. Soudce přiřadil další den soudní pře za dva týdny. Porota všechno probere a třeba se i rozhodnou, kdo říká pravdu. Tohle první sezení, mělo být spíše o tom, aby každý řekl svůj příběh. Což se stalo.

Když bylo po všem. Joo řekla, že si promluvíme před soudem venku. Tak jsem se vydal společně s mým manažerem za ní. Zatavili jsme se až na schodech. Reportéři, dělali rozhovory ještě před tím, než to všechno začalo, takže teď tu nebyl nikdo, nebo spíš jim to bylo odepřeno. Takže jsem se mohl volně nadechnout, když jsme se konečně dostali ven.

,,Co si myslíš Jossie? Jak na tom asi jsme." Zeptal se Blackie Joo na její názor ohledně našich šancí na výhru. Stočil jsem k ní oči a čekal na to, co řekne. Všiml jsem si, jaká změna se s ní udála, když jsme nebili v soudní síni. Už nebyla tak suverénní, jako vždy. Trochu pobledla a vyhýbala se očnímu kontaktu se mnou.

,,Pokud jste si všimli jak Nola kličkovala. A tedy moc jí to nešlo, až se do ní pustím příště, jsem si jistá, že povolí a vše vyklopí. Nemáte se čeho obávat." Pokusila se o úsměv. Nervózně si poklepala nohou a rozhlížela se kolem sebe, pak se najednou uvolnila a usmála se do dálky. Otočil jsem se po tom člověku, na kterého se usmívala. Byla to nějaká stejně stará žena. Ale nebyla tak krásná, jako Joo. A měla úplně jiný styl než ona, takový přírodní. Prohlížel jsem si ji, když došla až k Joo. Objali se a pak se na mě obě otočily.

,,Tohle je moje dávná kamarádka z vysoké Isabella Deverylová. Bell. Tohle je můj klient Tom Russell." Joo se trochu pousmála, když nás představovala. Bella moc dobře věděla, kdo jsem. Pak ještě představila mého manažera, aby se necítil moc odstrčený.

,,Těší mě, že tě konečně poznávám. Jossie o tobě pořád mluvila." Promluvila Bella. Joo na ní vrhla pohoršený pohled. Stálo mě to všechny sily, abych se na Joo nepodíval a nevykouzlil úsměv.

,,Vážně? No ale nevypadáš, jako někdo kdo vystudoval práva." Podotkl jsem. Rozdíl mezi ní a Joo byl zarážející.

,,To byl plán, ale když jsem viděla, jaká sucharka se stává z Joo, radši jsem přestoupila na umění." Vysvětlila. Významně mrkla na Joo. Ta jen protočila očima. Teď už mi to bylo jasné. Ale to že by byla Joo sucharka. S tím jsem souhlasit nemohl. Byla to ta nejzábavnější a nejzajímavější holka, kterou jsem kdy mohl potkat.

,,Chápu. Ale je hezké, že i přesto jste pořád kamarádky." Usmál jsem se. Opravdu to bylo zajímavé. Většinou se vazby zpřetrhají, když se takhle dvě cesty rozdělí.

,,To víš. Podržíme se navzájem, když jsme na dně. Nebo když máme klučičí problémy." Říkala to tak lehkovážně, ale přesto sem rozpoznal, jakoby na něco narážela. Podíval jsem se na Joo. Ta se mi snažila vyhnout pohledem. Místo toho nakopla svoji kamarádku. Ta jen zasykla, ale pořád se usmívala.

,,Tak Tome, když jsme se tak hezky setkali. Tenhle týden bude výstava a na ní budou moje výtvory. Jsi taky zvaný a ty taky Blackie!"

,,Proboha kdo v tomhle městě ještě nezná moji přezdívku Tome?" postěžoval si můj manažer, ale nemyslel to zle.

,,Bude mi potěšením, i když nejsem moc velký fanda do umění. Třeba v sobě najdu nějaké ty sklony." Předvedl jsem svůj nejlepší úsměv. Všiml jsem si jak Joo zbledla.

,,Ale Tome, jsi zpěvák. To je skoro to samé." Bella se zasmála a já se k ní přidal.

,,Dobře. Bello? Můžeme už konečně jít?" přerušila naše souznění Joo. Mračila se jak nejlépe to uměla jen ona. Co jí zas přeletělo přes nos? Bella se na ni ale usmála a přešla její změnu nálady. Tak jsme se společně rozloučili. Ony odešly k Jooinýmu autu. Pozoroval jsem je. Joo se vedle Belly hrbila. Najednou do ní strčila a něco jí hustila do hlavy. Joo pokrčila rameny a narovnala se. Pak se ohlédla přes rameno. Když zjistila, že na ní koukám, rychle se zase otočila.


Právnické ESOWhere stories live. Discover now