Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

5. Útěk 1/2

Tahle kapitola je delší, a proto je rozdělená do dvou částí. A nebojte obě vydám hned za sebou. A teď si užijte čtení.

-Cassian's POV -

Nakonec jsem se přeci jen pustil do papírování. Natolik jsem se do toho zabral, že jsem nevnímal nic jiného. Teprve až když jsem odložil poslední papír, a začal trochu vnímat, mě něco upozornilo, že to ticho panující v domě není v pořádku. Došel jsem do hlavní haly, jak nejrychleji mi to má zraněná žebra dovolila, a zjistil, že jsem se nemýlil.

Našel jsem tam Dorotheu, jak sama hlídá vlčata.

,, Co se stalo?!?" zeptal jsem se svým Alfa tónem. Chudinka až nadskočila.

,, Alfo.. nechtěli jsme vás rušit." Bála se mi podívat do očí. ,, Na okraji území bylo nalezeno mrtvé tělo nějakého vlka. Zjistil to Ren na hlídce. S pomocí Luny to šli vyšetřit." Vzedmul se ve mně vztek. Oni do toho zatáhli i Aishu?

,, Kde přesně?" ptám se.

,, Severní část, kus od Skalních listů." Lehce kývnu a vydávám se za nimi. Musím se přemáhat, abych ignoroval bolest žeber a pravé ruky (ve vlčí podobě pravé přední tlapy). Nechám svého vlka, aby mě za nimi zavedl. Zastavím se, dokud mě ještě nezpozorovali a dívám se na ně.

Zlost trochu povolí, když vidím, že s Aishou komunikují a naslouchají jí. Jako kdyby ona vycítila můj pohled. Podívá se na místo, na kterém jsem ještě před chvilkou stál. Musím uznat, že má lepší schopnosti nežli někteří vlci z mojí smečky. Ty mě totiž zaregistrují až o nějakou chvilku později.

Přeměním se. Bolest způsobenou přeměnou zatlačím do pozadí a jdu k nim. Většina z nich před mým ledovým výrazem couvne. Ren sklopí hlavu, protože ví, že mám namířeno k němu.

,, Rene! Najdeš na našem území tělo mrtvého vlka, myslíš si, že to není natolik vážné, abys mi to nahlásil a vezmeš si s sebou několik členů smečky, aby jsi to prověřil?" naštvaně se na něj dívám. ,, A ještě do toho zahrneš mojí spřízněnou duši?! A to vše bez mého vědomí?!!"

,, O...omlouvám se pane." Vykoktá a přikrčí se. Je mi jasné, že čeká na trest. Nadechnu se, ale nestihnu nic říct.

,, Byla to moje chyba." ozve se Aisha. Vidím v jejích očích odhodlání bránit Rena. Můj vlk zavrčí. Tohle se mu nelíbí. Ona je naše.

,, My si o tom promluvíme potom Aisho." odseknu. Ani se nepokouší protestovat, jen sevře ruce v pěsti a kývne.

Nakonec se mi podaří zklidnit natolik, abych mohl rozhodnout, co udělat s ostatky toho vlka. Ve vzduchu je cítit napětí. Ale netuším kvůli čemu.

●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●

Už je to nějakou dobu, co jsem viděl Aishu. Jakmile jsme dorazili zpátky do domu, omluvila se a odešla. Hádám, že je u nás.

U nás, zopakoval mi v hlavě můj vlk.

,,Máš s tím problém?" Zamumlám mu nazpátek.

Ne, ale je celkem vtipný, pozorovat jak se kvůli ní měníš. Zachvilku ji budeš dávat kytky a zvát ji na večeře, ne? Kdyby se vlci uměli smát, přísahal bych, že se mi můj vlk vysmíval. Sice byl mojí součástí, ale i tak to byl někdy parchant.

,, Co ty víš. Možná že jo." Řeknu zamyšleně a vydám se jí najít.

Ještě že to nemá vliv i na mě, ukončí naší malou hádku a stáhne se.

Našel jsem ji, jak si čte u nás na sedačce. Podle názvu knihy jsem odhadl, že se jedná o něco, co potřebuje do školy. Sednu si na druhý konec sedačky a zadívám se na ní.

,, Musíme si promluvit. " Propaloval jsem ji pohledem, cítila to. Natáhla se a ze stolku sebrala záložku, kterou vložila do knihy a zaklapla jí.

,, O čem?" Zeptá se a pozoruje mě. Povzdychnu si a rukou si prohrábnu vlasy. Aisha nakloní hlavu na stranu a čeká až promluvím.

,, Omlouvám se za dnešek a včerejšek. A hlavně za sebe. Asi jsem reagoval moc přehnaně, když jsem zjistil, že jsi moje." Znovu si povzdychnu. ,, Asi nejsem ideální typ na partnera. Mám ve své minulosti hodně zlých věcí, krvavých věcí.

Jen chci aby jsi pochopila, že tě tu nechci držet jako vězně. To nikdy. Ale na druhou stranu tě nenechám odejít. Zjistil jsem, že mě měníš. A to se známe teprve chvilinku. Absolutně netuším, jak je to možné."

Chvíli se na sebe jen díváme. Jako bych věděl jak ji to v té její roztomilé hlavičce šrotuje. ,, A co škola? A kavárna? " Vyhrkne najednou.

Pokrčím rameny. ,, Do školy chodit budeš normálně, jen s tou změnou, že budeš bydlet tu, se mnou a se smečkou. A kavárna? Nemusíš tam chodit. Jestli potřebuješ na něco peníze, vezmeš si moje. " Zvednu se a sednu si hned vedle ní. Rukama ji obejmu a přitáhnu si jí na klín.

-Aisha's POV-

Byla jsem cela zmatená. Nechápala jsem, co za rozhovor tu spolu vedeme.

,, Nevezmu si tvoje peníze a navíc mám to tam ráda. Chci tam chodit." Jeho hruď se rozvibruje při zavrčení.

,, Už tam chodit prostě nebudeš. Zakazuji ti to. Jestli chceš někde pomáhat, tak můžeš tady ve smečce, kde si tě můžu ohlídat sám. " Tenhle rozhovor se mi nelíbil. A to dost nelíbil.

,, A bydlet tady nebudu. To ani náhodou. Je to daleko od školy a navíc tady nemám žádné své věci. " Řeknu naštvaně a snažím se od něj dostat. Nenechá mě. Zavrčím. Nesnáším to, jak je silnější.

,, Ano, budeš tady bydlet. Se mnou. Pro tvoje věci klidně můžeme ještě dnes dojet. Není tak pozdě." Řekne a začne si hrát s mýma vlasama. Cítím, jak vdechuje můj pach a snaží se být klidný.

Přemýšlím. Pokud bych ho dokázala přesvědčit, aby se mnou poslal Lisu, měla bych šanci na útěk. Jenže pokud se mi to nepodaří, budu mít smůlu budu tu s nim muset zůstat. Ale za risknutí to stojí.

,, Aish?" Zeptá se a přejede mi prsty po tváři. Zavrtím sebou. ,, Promiň, zamyslela jsem se." Přiznám se. Teď je správná doba hrát si na hodnou holčičku.

,, A mohla by se mnou jít Lisa?" Zeptám se opatrně. ,, Proč?" Odtáhne si mě od těla a zadívá se mi do očí.

,, Tohle všechno je pro mě nové. Chci být chvíli sama a nebo alespoň s nějakou dívkou. Promluvit si s ní. Ona by mi určitě porozuměla a navíc se mi zdá milá a přátelská. " Pokrčím rameny a zadívám se mu do očí. Vidím na něm, že se mu to nelíbí. Cukne mu v levém koutku úst.

,, No dobře." Ozve se po chvíli ticha. ,, Ale do dvou hodin budete zpátky. A pokud ne, tak si pro tebe dojedu osobě a nechtěj vědět, co se bude dít pak." Ztuhnu. Tohle musím zvládnout.

Usměju se na něj a slezu mu z klína. Začnu sbírat věci, co jsem si položila na stolek a dám si je do tašky.

,, Sejdeme se zachvilku dole." Oznámí mi a odejde. Jen co se za ním zavřou dveře, celá se roztřesu. Slzy se mi nahrnou do očí. Ještě musím vydržet, pomyslím si.

Hned na to zase nasadím masku a s úsměvem jdu za nimi dolů. Čekají na mě před domem. Lisa stoji vedle Cassiana se sklopenou hlavou a pozoruje zem.

,, Děkuji." Zašeptám mu do hrudi, když mě obejme.

,, Dvě proklatý hodiny. " Zavrčí a Odtáhne si mě, aby se mi mohl podívat do očí. ,, Ani o minutu víc." Poznamená vražedným hlasem. Dobře, tak teď se ho bojím.

Střelím pohledem na Lisu a pomalu kývnu. ,, Tak za dvě hodiny. " Řeknu jeho směrem, když se rozejdu k autu.

Jakmile odtamtud Lisa vyjede, obě dvě najednou vydechneme. Usměju se a ona plaše tiká očima po silnici.

,, Udělal ti něco?" Snažím se jí rozptýlit. Vypadá to, že se bojí. Zavrtí hlavou a dál se mnou nemluví.