Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

19. Jedna je naživu, druhá možná ne.

-Cassian's POV-

Zadívám se na velký komplex domů před sebou. Je to tu o dost větší, než si to pamatuji. Tlapou nervózně dupnu a Tanner se na mě zvědavě zadívá.

Už se připravuju, abych zavelel k začátku plánu, když kus od nás uslyším dva vlky. Zavrčím, otočím se jejich směrem a přikrčím se.

,,Alfo..." ozve se mi v hlavě Tessa. Zadívám se na její světle hnědou vlčici a pak na Lucana. Pohltí mě vztek.

,, Co si o sobě ksakru myslíte? Jen tak si myslíte, že tohle zvládnete sami? A kde je Aisha?!" Zeptám se jich. Tessa cítí můj vztek a sklopí uši.

,, Měla zaměstnat Rylana. Netušíme, kde je, ale Tessa s ní mluvila. Říkala, že je v pořádku." Vrhnu po Lucanovi varovný pohled s tím významem, že pokud se jí něco stalo, ještě se o tom budeme  bavit. Pomalu a váhavě kývne.

Otočím se zpět směrem ke svému cíli a hlasitě zavyju.  Jdu si pro tebe Rylane, pomyslím si, než se rozeběhnu.

Ostatní vlci nás následují. Jsem si vědom toho, že to bude tvrdý boj. Moje tlapy dopadají na zem v souladu s pohyby mojí smečky. Už z dálky je ve vzduchu cítit to, čeho se obávám.

Krev.
Bolest.
Utrpení.
Chemické látky.
Dezinfekční prostředky.
A hlavně...

Smrt.

Oklepu se a skočím po jenom z jeho strážců. Nerad bojuju ve vlčí podobě,  takže se ve skoku přeměním a pěstí mířím bojovníkovi na obličej. On úder vykryje obouma rukama, takže mám dobrou šanci, které využiju. Rozmáchnu  se druhou rukou a vrazím mu pěstí do obličeje. Zvuk praskání kostí mě uklidní.

Jakmile se rozhlédnu kolem, spatřím jak ostatní bojují. Pohledem vyhledám Tannera a jakmile se naše očí setkají, oba kývneme.

Dej na ně pozor, rychle vyšlu myšlenku k Lucanovi a hluboce se nadechnu. Snažím se mezi pachy najít ten Aishy a Rylana. Po zjištění, že se jejich pachy prolínají mi došlo, že někde tady v těch domech spolu museli bojovat. To mě teď však nezajímá, potřebuji jí najít. Nechci aby byla svědkem toho, jaký dokážu být a navíc chci aby byla v bezpečí.

,, Tudy!" Křiknu na Tannera a podle pachu mířím za svou spřízněnou duší.  Čím víc se blížíme pachu dezinfekce, tím víc se mi zvedá žaludek. Jestli je v tom středisku,  Rylan si to odnese ještě víc. 

-Aisha's POV-

Když znovu otevřu oči, nejsem už schopná se pohnout. Ze spánků mi tepe bolest do celé lebky. Laura se ve mně bouří a chce abych se přeměnila.

Všimnu si, že jsem zase v jiné celé. Leknu se, když se odněkud nalevo ozve hrozivé vrčení a rány. Zadívám se tím směrem. O několik cel dál je velký šedý vlk. Na hřbetu má pruh černých chlupů. Zavrčí a vrhne se proti mřížím, ale hned na to se s tichým bolestivým kňučením stáhne.

,, Přestaň. Ublížuješ si." Chci to na něj vykřiknout, no nakonec to zní spíš jako zašeptání. Otočí se směrem ke mně a zadívá se na mě.

Sice jsem slabá, ale i tak sebou trhnu, když spatřím jeho pohled. Jeho oči jsou čistě vlčí, není na nich nic lidského. Zavrčí a udělá krok ke mně.

Nejen, že jeho pohled je vlčí,ale je taky šílený. Otočí se zpět a začne mlátit do mříží jako smyslů zbavený.

,, Nemá to cenu." Ozve se za mnou. Pomalu se s bolestí otočím a spatřím malou vlčici.

,, Kdo jsi?" Zašeptám zvědavě. Bože, Rylan mučí i děti.

,, To bych se měla ptát spíš já. Proč máš na sobě pach mého bratra a naší smečky?" Malou rukou si přejede po tváři a setře si krev,  která ji vytekla z malé rány.

,, Ty jsi Sorcha."  Zašeptám a zvednu se. Teď už na sobě nemám pouta a jsem za to vděčná. Sorcha se posadí do tureckého sedu a zadívá se se zájmem na mě.

,, Kdo tedy jsi?" Zeptá se a já jí přejedu pohledem.

,, Jsem Aisha. Cassianova spřízněná duše." Okamžitě vyskočí na nohy a natiskne se na mříže. Její ruce se natahují ke mně a slzy ji stékají po tvářích. Dojdu s bolestí k ní a skrz mříže jí obejmu. Rozbrečí se jeďte víc a já po chvilce cítím,  jak i mé slzy stékají po tvářích.

,, Bude to dobré." Začnu ji hladit po vlasech. ,, Cassian si pro nás přijde s ostatními smečkami. Dostane nás odtud."  Zašeptám jí potichu. Zničeho nic sebou cukne a začne mi odhrnovat vlasy z krku.

,, Nemáš stopy po označení." Zamračí se na mě. Polknu a střelím pohledem do jiné cely. Na zemi leží malý vlk. Vydává tiché zvuky připomínající kňučení.

,, Nenechala jsem ho, aby si mě označil. " Zašeptám se smutným tónem hlasu. Když se podívám znovu na Sorchu, má ve tváři výraz překvapení.

Chce něco říct,  ale když zaslechne rychlé kroky, zarazí se. Rylan s vražedným pohledem odemkne naše cely a jeho strážci nás vyvlečou ven. Použiju svůj vlčí sluch, abych se zaposlouchala, co se kolem děje. Jakmile uslyším známky boje, tiše se rozesměju.

,, Říkala jsem to. Cassian tě zabije." Rylan se prudce otočí a chytí mě za krk. V jeho očích je vidět strach, nervozita a chtíč po výhře. Vcelku zajímavá kombinace.

Když po chvilce můj krk pustí, zalapu po dechu a trošku ucouvnu.

,, Ty hajzle!" Ozve se před námi. Podívám se na Sorchu, která se znovu  rozbrečí.

,, Bráško. " Zašeptá a zadívá se na něj.  Vím,  že nejsem jediná, kdo je sleduje. 

,, Vydrž ještě chvilku. Dostanu Vás odtud." Sorcha jen rychle kývne. Ve tváři má napsanou radost.

,, Zabijte je." Řekne Rylan a strážci nás sevřou pevněji. Před námi se ozve zavrčení,  které se vylinulo z Cassianova hrudníku. Jeho oči byly vlčí a vypadal děsivě, ale každopádně krásně.

Dřív než nás strážci stačí odtáhnout z místnosti, spatřím jak se Cassian a Rylan střetnou. Prosím, ať Cassian vyhraje.

-Cassian's POV-

Rylan byl dobrý bojovník. Viděl jsem ho už mnohokrát bojovat a není žádný nováček.  Jenže já mám něco, co on ne. Motivaci.

,, Mohl bych tě mučit tak, jak mučíš ty je, ale nemám na tebe náladu,  takže ti daruji rychlou smrt." Zavrčím a vrhnu se po něm. Jen se tiše uchechtne.

,, Aby pak nezakopávali tebe." Odfrkne si a já se začnu smát. Pěstí ho praštím do žeber a ozve se zapraskaní doprovázené Rylanovým syknutím.

Snaží se mi jít po břiše. Chytré, ale stejně mu to nepomůže. Když mě praští do ramene, pěstí zasáhnu jeho čelist.

Bojujeme spolu nějakou dobu,  než se mi podaří rukou ho za krk přirazit ke stěně. Zavrčí a začne mi drásat svaly svaly na ruce. Polknu bolestí a pár prudkými pohyby ukončím jeho život. 

Porozhlédnu se. Tak tohle je tedy to středisko.  Když se vedle mě objeví Tanner, ani si neuvědomím, že tu celou dobu nebyl. V zakrvácené ruce drží klíče a kývne k celám.

,, Postarám se o to." Jen mu na to kývnu a hledám Aishu a Sorchu.

Když zvuky boje prořízne Sorchy výkřik Aishiného jména, polije mě studený pot.

Pokračování příště.

Ahojte,
Jsem tu zas.
Jediného,  co vám chci říct je,  že už zase chodím na brigádu, takže kdybych nějaký večer nevydala  tak se omlouvám.

Mám vás ráda,
Aisha