Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

10. Zdravý jako vlk

-Cassian's POV-

Probudil jsem se s hlavou položenou v Aishiném klíně. Pomalu jsem si sedl a zadíval se na ní.  Musela usnout ještě když mi předčítala, protože knihu měla stále v ruce. Vzal jsem ji knihu a tu položil na noční stolek. Trochu sebou zavrtěla, ale neprobudila se.

Podíval jsem se na hodiny. Bylo krátce po půl sedmé ráno. Moc brzy na to vstávat. Přitáhl jsem si ji do náruče a objal ji kolem pasu.

,, Dobré ráno, krásko." Zašeptám, když se jí zadívám teď už do otevřených očí, které mě pozorují.

,, Dobré. Jak ti je?" Ptá se okamžitě a já si jí jako odpověď přitisknu blíž k sobě. ,, Je mi dobře. Ale zároveň se cítím trochu divně." Řeknu a podívám se ven z okna.

,, Museli jsme ti dát... mojí krev. Nevím přesně, jak to mělo zrušit účinky toho jedu, ale zdá se, že to pomohlo. " Posadí se a pokrčí rameny.

,, Lehni si zpátky. " Položím jí ruku na rameno. Cukne sebou a sleze z postele. Posadím se. Nechápu tu její změnu nálady.

,, Lež. Udělám ti něco k jídlu." Pomalu se rozejde ke kuchyni a já zavrčím. Zvednu se a jdu za ní.

,, Jsem Alfa. Neříkej mi co mám dělat.  Nepřijímám rozkazy,  já je dávám. " Procedím  skrz zuby. Nechci se s ní hádat, příčí se mi to. A nejen mě.

,, Jako kdybych to nevěděla." Prohodí a zavrčí u toho. Zůstanu stát. Co to do ní vjelo?

,, Měl by jsi si jít lehnout. Doktor říkal..." Nenechám ji to dokončit, protože dojdu k ní a zezadu jí obejmu. Trochu sebou cukne.

,, Kašlu na Samuela. Když řeknu, že je mi dobře, tak je to pravda. Nepotřebuju ještě několik dní ležet. Musím tu být pro smečku a pro tebe." Dívám se jí přes rameno jak připravuje snídani. Lehce se jí klepou ruce.

,, Proč se mě bojíš?" Zeptám se s povzdychnutím. Nechápu to.

,, Křičel jsi na mě." Snažila se, aby se jí netřásl hlas. Marně, poznal jsem to.

,, Omlouvám se." Přejedu jí rukama po bocích. ,, Nechtěl jsem..." O kousek mě odstrčí a vezme talíře s jídlem, které položí na stůl. Začne hledat příbory a když je najde, položí je vedle talířů.

,, Aish?" Zeptám se potichu. Rychle se ode mě otočí. Chytnu jí za ruku a přitáhnu si jí obličejem k sobě.  ,, Co se děje? " Brečela.

,, Nic." Sklopí hlavu a pokusí se mi vyhrnout. Jednu ruku ji obmotám kolem pasu a druhou jí začnu stírat slzy.

,, Víš, že nesnáším když mi někdo lže?" Promluvím k ní tiše. Zachvěje se a kývne.

,, Řeknu ti to, ale ne teď. Ještě ti nechci říct o svojí minulosti." Zadívá se mi do očí. Nelíbí se mi to, ale kývnu.

Sedneme si a pustíme se do jídla. Během jídla nepromluví ani slovo. Tiše ji pozoruji. Líbí se mi představa, že spolu budeme jíst každý den.

,, Je tu někde Kellen?" Zeptá  se, když poklízíme po snídani. Tohle se mi nelíbí.

,, Proč s ním chceš mluvit?" Zeptám se nevrle. Prudce se otočí.

,, Nebyla jsem pár dní ve škole a chtěla jsem se ho zeptat jestli by mi dal poznámky. " Kývnu hlavou. ,, Měl by tu být jestli není u nich. " Pokrčím rameny. Nijak moc mě nezajímal.

Sleduju Aishu. Podívá se na hodiny. ,, Je sedm, takže školu ještě stíhám. Dojdu se rychle osprchovat. "

Povzdychnu si. ,, Věci už tu máš taky. " Podotknu potichu.  Nechci aby šla do školy, chci aby tu byla se mnou. 

Zůstanu sám stát v kuchyni. Dojdu si do ložnice pro mobil a zavolám Lucanovi, své Betě. Bude Aishu hlídat, když nebudu moct já.

Zachvilku se otevřou dveře od koupelny a Aisha vyjde ven v halence a sukni. Zavrčím, když okolo mě prochází.

,, V tomhle do školy nemůžeš." Řeknu jí a jdu za ní. Skládá si věci do batohu a mě ignoruje. Když jí spadne sešit na zem a ona se pro něj ohne,  myslím že to se mnou sekne.

,, Aish...Nepokoušej mojí sebekontrolou. " Zezadu se na ní natisknu a rukama ji sjedu pod sukni. ,,Vážně mě chceš pokoušet?" Zašeptám ji do ucha, než ji do něj jemně kousnu.

-Aisha's POV-

Prudce se otočím a vlepím mu silnou facku. ,, Úchyle. " Jeho oči ztmavnou a zatřese hlavou. ,, Budu si nosit co chci. A navíc sukně nosím ráda. " Zaprskám na něj spíš jak kočka, nežli vlk. Vezmu si svojí tašku a nechám ho tam stát.

Rychle sejdu dolů a mám namířeno ke dveřím, když mě zastaví trochu povědomý hlas.

,, Luno." Otočím se a spatřím vysokého hnědovlasého muže.

Beta Declar, napoví mi Laura.

,, Eh... Jak vám můžu pomoct?" Zeptám se zmateně. Usměje se a zacinká s klíčkama od auta.

,, Odvezu Vás do školy. " Děkovně kývnu, ale pak se zamyslím.

,, Kdo..." Začnu, ale pak mi to dojde. Cassian. Následuju ho do garáže a ztuhnu, když uvidím kolik aut tu je.

Beta Declar se zasměje a jde k černému autu. Teprve až po chvilce mi dojde, že je to audi.  Moje vlčice se tetelí radostí. Má ráda luxus a chtěla by se jím nechat obklopovat.

,, Jdete, Luno?" Probere mě jeho hlas. Zatřesu hlavou a rozejdu se za ním. ,, Mohl byste mi říkat Aisho? To Luna je pro mě takové divné. " Přiznám se v autě.

,, Chápu,  že je to pro vás Všechno nové, ale budete se na to muset zvyknout. Až s Alfou Cassianem dokončíte pouto a budete po jeho boku, všichni Vás tak budou oslovovat."  Jakmile se zmínil o poutu, zachvěju se  a ihned se mi před očima objeví vzpomínka z dnešního rána. Polknu a uhladím si sukni.

Když auto zastavilo před školou, vystoupím. Bez jediného slova se do ní rozejdu.

Pokračování příště.

Ahojte.
Trochu mě rozesmívá ten název kapitoly, co myslíte?

Aisha