Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

25. První den

-Cassian's POV-

K mojí smůle si to nerozmyslela, protože o několik minut později mě od sebe odstrčila a šla si balit věci.

Posadím se a dám si hlavou do dlaní. Prudce se nadechnu a vydechnu. Po nějaké době, když se její kroky zastaví, polknu a zadívám se na ní.

,, Jsi v pořádku?" Zeptá se a udělá krok směrem ke dveřím, pak se však znovu zastaví.

,, Dnešek a dva dny k tomu. Pak si pro tebe příjdu." Řeknu s bolestí hlase a rychle vyjdu ven na chodbu. Praštím za sebou s dveřmi a prudce vydechnu. Rozejdu se do kanceláře, abych mohl pokračovat v papírech, které jsem nestihl dodělat včera.

Svezu se do židle a zavřu oči. Teď jsem ji málem ztratil, a to jen kvůli Rylanovu hroznému středisku.

Tři dny bez ní.
Tři dny, kdy budu mít neustále blbou náladu.
Tři dny, kdy mi nepomůže nic jiného než to, ji vidět.
Tři dny utrpení bez mojí Luny.

Povzdychnu si a bradu si položím na svojí sevřenou pěst. Loktem se opírám o stůl. Když se otevřou dveře, skoro nadskočím. Už chci na dotyčného vyjet, proč vchází bez zaklepání, jenže hned rozpoznám malou dívku v pyžamu.

,, Dobré ráno, Sorcho" Řeknu a usměju se na ní. Promne si oči a jde ke mně. Přitáhnu si jí na klín a začnu ji zaplétat vlasy do copáknů. Bylo to... uklidňující.

,, Proč odešla?" Ptá se zmateně. Syknu a stisknu zuby k sobě tak silně, až mě to bolí.

,, Potřebuje být chvíli sama. Za tři dny se vrátí." Pomalu kývne.

,, Nemám z toho dobrý pocit." Podotkne a stoupne si vedle mě. Donutím se pomalu kývnout.

,, Já taky ne Sorcho, já taky ne." Zašeptám a zadívám se na svou sestru. Je statečná.

,, Jdi se převléknout a nasnídat. Přeji ti dobrou chuť." Řeknu potichu chvilce ticha, či se na sebe jen díváme. Rozejde se ke dveřím.

,, Mám ji ráda." Pokrčí svými malými rameny a odchází z kanceláře. Přemýšlím, co teď řekla.

Zamyslím se. Chápu, že moje myšlení godne ovlivnilo to pouto mezi námi, ale i tak byla dokonalá.

Zamyslel jsem se nad budoucností. Do myšlenek se mi dostal obraz Aishy s mírně zakulaceným bříškem. Na sucho polknu.

,, Ty tři dny musím dát " Zašeptám do tiché kanceláře.

A pokusit se, nezbláznit se.

-Aisha's POV-

Jen co vejdu do bytu, zaklapnu dveře a svezu se po nich na zem. Konečně můžu dýchat, nejsem pod neustálým dohledem Cassiana a nebo někoho jiného ze smečky.

Není to tak, že bych tam nechtěla být... To ne. Cassian je to nejlepší, co mě v živote zatím potkalo. Teda ještě Kellen, ale on byl kamarád. Zvednu se a připravím si věci do školy.

S úsměvem vběhnu do svojí ložnice. Volná, jsem volná. Sice jen na tři dny, ale i tak. Seberu tašku s věcmi a zabouchnu dveře od bytu.

Jdu skrz obvyklou trasu do školy a když před sebou uvidím Kellena, rozejdu se rychleji a opatrně do něj trochu strčím. Sekne po mně pohledem a pak se usměje.

,, Nějaká dobrá nálada. " Prohodí se zamyšleným výrazem ve tváři. ,, Hádám, že za to může Alfa." Prohodí hlavou a prohrábne si vlasy.

,, Tři dny. Mám tři dny svobody." Zašeptám nadšeně. Nechápavě se na mě zadívá. ,, Chtěla jsem i víc, no to mi nedovolil. " Povzdychnu si. Chyběl mi už teď, to ano. Na druhou stranu jsem si chtěla tyhle dny užít.

,, On ti dal tři dny, kdy budeš sama? Nechal tě jít zpět do bytu?" Prudce se ke mně otočí a chytí mě za ruce. Polknu a kývnu.

,,Proč se ptáš?" Nechápu co s ním je. Dívá se na mě zamyšleně.

,, Vychází to, že se vrátíš k němu v den, kdy bude úplněk." Podívá se na oblohu a pak zpátky na mě.

,, Tak proto nechtěl abych zůstala sama dýl..." Zamumlám a začnu přemýšlet.

,, Musíš odtud." Trhnu sebou. Cože? Nikam nejdu, nemam důvod a stejně by si mě našel.

,, Ne..." Vydechnu a rozejdu se ke škole. Naštvaně zamířím ke svojí skříňce.

Ještě než vejdeme do třídy, chytne mě za ruku.

,, Miluješ ho." Podotkne. Zavrtím hlavou a vytrhnu se mu. Ne, nemiluju ho. Je to blbost.

Nevím, jestli je to láska, ale náklonnost určitě, podotkne Laura. S tím souhlasím, to ano. Náklonnost ano.

Sednu si na svoje místo a čekám než přijde učitel. Netrvá to dlouho a do třídy vtrhne náš učitel na dějiny umění.

Po těch dnech, co jsem strávila s Cassianem a smečkou se tu cítím víc... doma. Ale pořád ne dost.

Sleduju odbíjející hodiny. Každou hodinu už je prosím ať už je konečně konec dne a já můžu odsud vypadnout. Večer bych chtěla zajít do jednoho podniku, který je v městě nedaleko. V klubu jsem byla jen jednou a chtěla bych si to zopakovat.

Když zazvoní na oběd, všichni se tam nahrnou. Jdu mezi posledními studenty a na mobil hledám spoje k tomu klubu. Když najdu rozumnou cestu tam i zpět, dojdu si pro "jídlo" a sednu si k obvyklému stolu.

Kellen se posadí vedle mě. Mlčky sedíme a jíme, jen občas prohodíme pár slov. Nemáme si moc co říct, ale ani jeden z nás není moc rád v těch velkých skupinách.

Poslední hodina se strašně vlekla. Učitelka byla nemocná a suplující učitel nám pustil film. Samozdřejmě nějaký nudný dokument na který se stejně nikdo nedíval.

Všichni byly rádi že mohou odejít, jen co nás učitel propustil. S Kellenem jsme šli vedle sebe a smáli jsme se. Teď jsme oba měli lepší náladu. Opadla z nás ranní nevrlost a polední nemluvnost.

,, Doprovodím tě na rozcestí. " Kývnu. Říkali jsme tak místu, kde jsme se vždycky ráno setkávali. Bylo to v Hodně místo pro nás pro oba.

Cesta tam netrvá ani tak dlouho. Celou dobu si povídáme a smějeme se.
Zničeho nic se před námi objeví nějaký kluk. V ruce drží látku a v druhé lahvičku s něčím.

Hluboce nasaju vzduch do plic. Uspávadlo. Udělám krok zpátky, ale narazím do Kellena. Chci se otočit, chci mu říct, že jsme v nebezpečí, ale nedokážu to.

Chytí mě a dá mi ruce za záda. Bolí to jak čert. Drží mi i hlavu, abych se nehýbala. Klik se k nám rozejde a přitiskne mi látku na ústa.

Bohužel se po nějaké době, co se mi nepodaří utéct, musím nadechnout. Dostane se mi to do těla.

Vnímám hlas. Kellen.

,, Možná miluješ jeho... Ale já tebe." Pak už je jen černo.

Pokračování příště.

Krásný večer přeji.
Zase se nám tu něco stalo.
Přeji krásné čtení.
Mějte se.
Aisha.