Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

23.Snad jsme v bezpečí

-Aisha's POV-

Nejdřív si neuvědomuju, co dělám, ale když si mě přitáhne blíž a uslyším jeho prudké vydechnutí, odtáhnu se. Zadívám se na značku na jeho krku.

,, Já jsem...?" Zeptám se v tiché otázce. Nadšeně kývne.

,, Ano. Označila jsi si mě." Zabořím hlavu do jeho hrudi a prudce vydechnu. Co jsem to právě udělala?

Ať nás znovu kousne, žadoní Laura. Rázně zavrtím hlavou. Tohle se mi nelíbí. Ze dne na den se nechci takhle změnit.

Odstrčím se od něj a jdu je dveřím. Sáhnu na kliku, ale pak mi dojde, že dveře jsou zamčené. Otočím se a zadívám se na Cassiana. Zvedne se a jde ke mně. Vypadá jako lovec, co si jde pro svojí oběť. Na rtech má úšklebek.

Polknu a zůstanu stát. Když se přiblíží moc blízko, couvnu. Takhle to pokračuje dál, dokud zády nenarazím do dveří a vydechnu. Oběma rukama se opře vedle mé hlavy a já se mu zadívám do očí.

,, Neutíkej přede mnou." Zašeptá. Jeho hlas je jiný, hrubší. Bojuju sama se sebou. Laura by byla nejradši kdybychom spolu co nejdřív zkončili v posteli a vyspali se spolu.

Já se tomu ale bráním a odmítám to. Všechno je to na mě moc rychlé. Potřebuju čas, být sama chvíli. Jenže to ani moje tělo nechápe, protože touží po jeho dotecích.

Cassian se na ně dívá s neurčitým pohledem, no po chvíli vytáhne klíč a odemkne. Prudce se pohnu a chci utéct. Rukou mě zachytí kolem pasu a natiskne na sebe.

,, Stejně se spolu už brzy vyspíme." Rty se mi otevřou a já si povzdychnu. Ne, to není pravda.

Vysmeknu se mu a jdu se projít. Nejdřív se procházím po zahradě, ale pořád se tu cítím trochu svázaná. Zadívám se na les a pak zpátky na dům. Rozeběhnu se a přeměním se.

Běžím a moje tlapy dopadají na vlhkou půdu v lese. Cítím všechny možné pachy a jsem si vědoma zvířat okolo mě. Nachvilku se zastavím u potoka a napiju se.

Za mnou se ozve řev a já spatřím medvěda. Stáhnu ocas mezi nohy a rozeběhnu se k vodopádu. Slyším za sebou jeho hlučné kroky. Když zjistím, že se mu podařilo zmenšit vzdálenost mezi námi, srdce se mi ještě víc rozbuší.

Naráz vody mě trochu zpomalí, ale i tak proběhnu vodopádem a vběhnu do malé jeskyně. Přitisknu se ke stěně a modlím se, aby sem nešel.

Medvěd skrz vodu hrábne tlapou, ale ta nic nechytí. Zopakuje to ještě několikrát, než s mručením odejde.

Přeměním se do lidské podoby a padnu na kolena. Lapám po dechu. Z mokrých vlasů na zem skápává voda.

Uslyším kroky a ztichnu. Snažím se dýchat co nejpotiššeji. Když ale uslyším o čem si povídají, dojde mi, že to je jen hlídka. Vypustím vzduch ze svých plic a znovu se přeměním na vlčici. Vyběhnu ven a zadívám se do jejich zmatených tváří.

,, L...Luno? " Zeptá se starší z nich. Nevnímám je. Oklepu ze sebe zbylou vodu a pomalu zamířím zpátky k smečkovému domu.

Cesta mi trvá dlouho. Zastavuju se u každého zajímavějšího stromu nebo květiny. Možná, že obdivuju jejich rozmanitost, no možné je důvod taky to, že se mi zrovna dvakrát nechce zpátky.

Jen co vejdu do domu, zamířím k nám do pokoje a lehnu si do postele. Během chvilky usínám a propadám se do říše snů.

-Cassian's POV-

Jen, co Aisha odešla do zahrad, Došel se do kanceláře a zavřel se tam. Potřebuju vychladnout a dva štosy papírů na mém stole je to pravé.

Posadím se a vezmu do ruky první papír. Jedná se jen o nějaké dokumenty k obnově východního křídla tohoto domu. Zaostřím pohled a začnu to celé pročítat.

Dorothea s klepáním vejde dovnitř a položí mi na stůl hrnek čaje i s pár sušenkami. Zadívám se na ní.

,, Rozmazlujete mě Dorotheo." Usměju se na ní a ona mi úsměv oplatí. Zavrtí hlavou a sleduje tác, na kterém vše přinesla.

,, Chtěli jsme Vám jenom udělat radost, Alfo." Řekne potichu, ale pohled nezvedne.

,, To také udělali. " Opáčím a Mávnutím ruky ji propustím. Hned odejde a zavře za sebou potichu dveře.

Jakmile mi zazvoní telefon, s povzdychnutím ho zvednu. Zvednu se a postavím se před velké okno. Moje napětí vstoupne, když se z druhé strany ozve Tannerův hlas.

,, Zdá se, že všechny smečky jsou ochotné spolupracovat. Obejdeme se bez dalšího krveprolití." S úlevou kývnu a zadívám se ven na západ slunce.

,, To jsem rád." Zašeptám potichu. Nechci, aby zemřeli další nevinní. Znovu se posadím a zadívám se na lampu skrz okno.

,, Jak je na tom Aisha?" Zeptá se opatrně. Když jí zmíní, začnu se tajemně třást.

Asi po půlhodinovém rozhovoru, jsme se konečně vydali jít spát. V posteli spatřím klubíčko, které potichu oddychuje. Usměju se a přitáhnu si Aishu do objetí. Nechám ji spát v klubíčku, jak spí teď.

Pomalu se propadám se říše snů.

Pokračování příště.

Krásnou noc přeji, 
Omlouvám se za zpoždění, ale oslavovali jsme tátovi narozky.

Mějte se.
Aisha