Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

6. Útěk 2/2

-Aisha's POV-

Cesta do mého bytu netrvá ani 20 minut. Jen, co vejdeme, řeknu Lise ať se posadí. Okamžitě vletím do svého pokoje a začnu hledat malou krabičku. 

Když ji po pěti minutách nemohu najít, začne mě přepadat zoufalství. Pak mě napadne ještě jedno místo. Dojdu ke knihovně a vyndám z jedné poličky všechny knihy. Odsunu část zadní desky. Konečně!

Vezmu ji do rukou a otevřu ji. Je v ní malá lahvička. Proklepu ji. Nechci jí to udělat, ale musím. Vezmu látku, která je položena hned vedle a nakapu na ní několik kapek. To by mělo stačit.

Polknu a s těžkým svědomím jdu do obýváku, látku sevřu v ruce. Začnu předstírat, že si balím věci, ale jakmile se ocitnu za Lisou a ona mě nepozoruje, roztáhnu látku. Je čas. Jdu pomalu ke křeslu na kterém sedí.

,,Promiň Liso." Zašeptám. Prudce vyskočí na nohy a chce se otočit. To už ale nestihne, protože ji na ústa natisknu látku.

Stačí jeden nádech, aby se po chvíli složila zpět do křesla. Palí mě oči. Nechtěla jsem ji ublížit, i když to je jen uspávadlo. Neobtěžuju se se svazováním nebo tak něco.  Bude mimo ještě několik hodin.

Látku hodím rychle na zem a s tlukotem svého srdce vběhnu do koupelny. Rozpustím si své delší vlasy a popadnu nůžky.

,, Čas na změnu." Ušklíbnu se a začnu vlasy stříhat. Po pár minutách mám hotovo a moje vlasy jsou výrazně kratší. Sahají mi sotva na ramena.

Rychle sáhnu pro barevné čočky.  Vlkodlaci čočky ani brýle nepotřebují, jejich zrak je mnohem lepší než lidský.  A proto jsem se rozhodla pro tmavě hnědé čočky. Ještě můj osvědčený trik na zakrytí pachu a je hotovo.

Podívám se na sebe do zrcadla a skoro se mi zastaví srdce. Vypadám úplně jinak. Nepoznávam  se. To je dobře.

Rychle se převléknu do jiných věcí a přemýšlím co si můžu vzít sebou.

Mobil? Zamítnuto.
Doklady? Možná některé.
Osobní věci? Zamítnuto.

Nakonec se musím spokojit s penězmi co mám, trochou jídla a pár věcmi na převlečení. Zkontroluju čas. Ještě mi zbývá hodina a 9 minut.

Nadechnu se a rozeběhnu se z bytu pryč.  Naštěstí je toto městečko malé a já bydlím jen pár kilometrů od  hranic Cassianova území. Při pomyšlení na něj polknu.

Čím blíž se dostávám k hranicím, tím víc jsem nervózní. Co když mě chytí? Cassian mě pak bude někde držet jako zvíře v kleci.

Zvolím si takticky vyvýšené místo a sleduju na první pohled dva kluky, co se šli projít do lesa. Ale oni nejsou jen kluci, jsou to jeho vlci.

Vypočítávám si vzdálenost, kterou musím zdolat, abych se ocitla na území druhé smečky. Tam už se za mnou neodváží. Ne bez Cassianova rozkazu. Pak k tomu přidám ještě moji rychlost a snažím se dát si to dohromady.

Použiju svůj sluch, abych se dozvěděla o čem mluví.

,, Noták. Kousek odtud je malé jezírko. Jen se vykoupeme a přijdeme zpátky. " Ozve se jeden kluk. Srdce mi začne být očekáváním.

Druhý kluk nejdřív váhá, ale nakonec přikývne. Společně odchází pryč.