Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

18. Vzdej se!

-Cassian's POV-

Bylo již nad ránem, když jsme se shodli nad konečným plánem. Každý z nás byl už dost unavený, ale nemohli jsme si dovolit odpočívat. S kývnutím se rozloučím s Tannerem. Ostatní Alfové již byly na cestě ke svým smečkám, aby mohli připravit své bojovníky k boji.

I já jsem se k tomuto kroku chystal, jen jsem se s Tannerem trochu zapovídal o podrobnostech plánu. Nebyl jsem zrovna nadšený, když mi řekl, že chce aby nám Aisha ukázala alespoň přibližně, kde se to středisko má nacházet.

Nechci, aby do tohoto byla nějak zamotaná. Nervózně prsty poklepávám na volant svého auta a přemýšlím, jak jí z toho vynechat. Současně se soustředím i na řízení. Už dávno jsem překročil povolenou rychlost, ale to bylo to nejmenší, co by mě teď mělo trápit.

Za nějakou dobu les vystřídají domy a já vím, že se blížím ke své smečce. Vlk ve mně nervózně přechází ze strany na stranu. Moc to nevnímám, protože mi je jasné, že to je jen kvůli nastávajícímu boji.

Něco se stalo, oznámí mi Blaestr jakmile zaparkuju před hlavním vchodem. Okamžitě vystřelím z auta a jdu do domu. Je tu přiměřený šelest, který by se dal přirovnat ke každému jinému dnu. Když spatřím Kellena stojícího u velkého okna a zírajícího ven, zamířím k němu.

,, Kde je Lucan a Aisha?" Zeptám se a on se prudce otočí. Nadzvednu bradu a pobídnu ho k odpovědi.

,,A...Alfo. Nečeakali jsme Vás tak... brzy?" Hlas se mu třese a o kousek ustoupí. Něco je špatně. Ani tady necítím Lucanovu moc.

,, Kellene nehraj to na mě! Mám právo to vědět, a taky se to dozvím. Ptám se naposledy. Kde jsou?!" Na poslední dvě slova dám řádný důraz. Poznám, jak se mu rozechvějí ramena. Zatnu ruce v pěsti.

,, Šli tam," zašeptá potichu a sklopí hlavu. Jen tam nechápavě stojím a zírám na něj.

,, Cože?" zeptám se celý zmatený. Prudce zvedne hlavu a zadívá se na mě.

,,Aisha, Beta Declar a Tessa jsou někde v Rylanové smečce. Chtěli se pokusit najít Třetí místnost." Jakmile vysloví tato slova, myslím, že se mi nachvilku zastavilo srdce. Polije mě studený pot. Jestli se jim něco stalo...

-Aisha's POV-

,, To je všechno, co v tobě je?" zeptám se s úsměvem na rtech. Celé ty roky, co jsem v sobě skrývala nesnášenlivost k této smečce, mi teď pomáhají. A to tím, že svou nenávist předávám do svých útoků. Zadívám se na Rylana, a pak zaútočím.

Vykopnu nohou, ale kopnu do prázdna. Je celkem rychlý... Zaměřil se na moje břicho, ale já jsem uskočila do strany a loktem ho praštila do zad tak silně, až mi v ruce bolestivě křuplo. Nachvíli spadne na kolena, ale ihned je zase na nohou.

Takhle si vyměňujeme rány už nějakou dobu. Párkrát se mu už podařilo mě zasáhnout, ale i tak stále spoléhám na svojí rychlost. Jakmile se přiblíží, znervózním.

Když mě odhodí přes místnost a já se praštím o stěnu, nachvilku se mi rozmaže vidění. Mám pocit, jako kdyby mi měla prasknout lebka. Vrávoravě vstanu.

,, Vzdej se, než tě zabiju. A ty víš, že mi to nebude dělat žádný problém." Zadívám se na něj. Z roztrženého rtu mu vytekla trocha krve, ale již se mu to hojí.

Pitomá vlčí regenerace, podotkne Laura. To jí můžu jen odsouhlasit, ale sama jsem za to ráda, protože mi to pomáhá se udržet na nohou a bojovat. Rázně zavrtím hlavou.

,, Dokud tohle nezkončí, nikdy nepřestanu bojovat." Zašeptám a rozeběhnu se k němu. Sice je silný, ale v rychlosti se mi nemůže vyrovnat. Bolest způsobenou střetem se zdí zatlačím do pozadí a vrhnu se mu po pravém boku. Tešne před tím, než se můj úder srazí s jeho, mu podkopnu nohy a pěstí ho praštím do žeber. Ozve se tiché zaskučení a hned na to mě přitiskne k zemi.

Jsem v koncích...

-Cassian's POV-

,, Teď nemůžeme zaútočit. Ještě tu nejsou ostatní smečky." Řekne Tanner a já se na něj vražedně zadívám.

,, Ale on je zabije!" Vykřiknu na něj. Celým mým tělem pulzuje strach, nervozita, nejistota o jejich životy, ale to hlavní je touha po zabíjení a krvi. Tanner kývne.

,, Chápu. A je to možné. Ale tahle válka se neobejde bez obětí a oba to víme. Jsem ochotný tohle podstoupit, jen abych mu zabránil v pokračování." Řekne mi do očí. Moje ruka se zatne do pěsti a já mu dám pěstí do nosu. Ozve se zakřupnutí.

,, Hej! Jen říkám pravdu." Řekne uraženě a setře si krev, která mu z nosu vytekla.

,, Ty jsi možná ochotný to podstoupit... Ale já ne. Takže... jdeš se mnou a nebo se tu budeš schovávat jako srab, dokud tu nebudou ostatní smečky a nebudeme mít značnou přesilu?" Zeptám se nevrle a pozoruji hranice s Rylanovou smečkou. Ozve se povzdychnutí.

,, Jestli tam šli, tak je stejně nejspíš už zabil. Ale jestli tam chceš jít teď, nemám s tím problém. Stejně si vždycky prosadíš svoje." Ušklíbnu se.

,, Rylan je můj." Zavrčím, než se přeměním a vběhnu na jeho území. Za sebou slyším ostatní vlky.

-Aisha's POV-

Bolest...
Strach...
Vyčerpání...

Pomalu otevřu oči a zkusím se pohnout. Do zápěstí, kotníků a krku mě studí okovy. Zavrčím a zatahám za ně. Ozve se smích a já zvednu hlavu.

Spatřím Rylana, jak se opírá o stěnu cely. Parchant jeden. Postavím se a on nadzvedne obočí. Začnu škubat za řetězy, ale docílím jen toho, že se mi kov zaryje do masa a já zaúpím bolestí.

Nakonec to vzdám a podívám se kolem. Musím být v Třetí místnosti. Při pomyšlení na to, zavrčím.

,, Celkem se divím, že máš ještě sílu bojovat. Nečekal jsem to, ale bránit se celkem umíš." Podotkne a jde ke mně.

Jsi v pořádku, Aisho?, ozve se mi v hlavě ustaraná Tessa.

Ano, a vy? Zeptám se a nervózně čekám na odpověď.

Už dávno jsme z Rylanova dosahu. Oba jsme v bezpečí. V jejím hlase se mihne tón úlevy.

Pousměju se. Jsem tu jenom já, Rylan už je nedostane. Teď je třeba zariskovat.

Zavrčím a plivnu mu k nohám.

,, Stejně tě dostaneme." Zašeptám a zadívám se mu do rozzuřené tváře.

Rychle ke mně dojde a chytí mě za krk. Vím, že by mě dokázal jedním pohybem zabít.

,, Vzdej se, Aisho a přidej se na moji stranu. Možná tě nechám žít." Napnu všechny svaly v těle.

,,N...Ne!" Nic víc z mých úst nevyjde. Rylan mě pustí a já začnu kašlat a lapat po dechu.

,, Špatná volba." Zavrčím a znovu zatahám za řetězy, i když to bolí.

,, Škoda. Jsi bojovná." Pousměje se a napřáhne ruku.

Poslední, co si pamatuji je velká bolest na spánku a černo.

Pokračování příště.

Zdravíčko.
Další večer je tu, což také znamená, že jsem tu s další kapitolou.

DÁLE VÁM CHCI ŘÍCT, ŽE SE MŮŽETE NA COKOLIV ZEPTAT A JÁ VÁM NA VAŠE OTÁZKY BUDU ODPOVÍDAT. 😄

Vote a koment potěší. :)
Aisha.