Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

22. Je moc brzy...

-Aisha's POV-

Ráno se probouzím celá rozlámaná. Zvednu hlavu, kterou mám položenou na Cassianově hrudi a otočím se směrem od něj. Během chvilky se moje záda dotýkají jeho hrudi.

,, Dobré." Zašeptám, když se mi rty otře o krk. Zamumlá něco nepostřehnutelného s dál se věnuje svojí činností. Vzdychnu, když mě jemně kousne.

,, Tfuj." Ozve se ode dveří. Sorcha stojí jako socha s kření se.

,, Nemůžete si to nechat na později?"  Zeptá se s protočením očí. Jen na ní zírám.  Cassian zareaguje.

,, Necháš nás se alespoň obléknout?" Zavrčí a já cítím, jak se mu rozvibruje hruď. Zavrtím sebou. Sorcha se smíchem kývne a jde do kuchyně.

,, Hádám,  že musíme vstávat. " Podotknu potichu.  Zavrčí a otočí si mě. Natáhnu se a jemně ho políbím na tvář, pak koutek úst. Očekávaný polibek na rty nedostane, protože se mu vysmeknu a uteču se obléknout.

Cítím na sobě jeho pohled. Zavrtím boky a on zavrčí. Začnu se smát.  Tohle mi zřejmě chybělo.  Být s někým u koho vím,  že mě neopustí.

Doobléknu se a zamířím za Sorchou do kuchyně. Sedí na židli a pozoruje mě.

,, Co by jsi si ráda dala?" Zeptám se a dam ji letmý polibek na čelo.  Tak nějak se cítím být za ní zodpovědná. Kývne hlavou a po chvilce se její oči rozzáří.

,, Vajíčka. A slaninu." Zasměju se a zakroutím hlavou. Vlčata jedla mnohem víc,  než lidské děti. A taky na ně jídlo nemělo takový účinek, a proto jedli kolikrát více i než dospělý. Záleží na tom, jak staré to vlče je.

Vyndám si vajíčka a připravím pánev.  Leknu se, když Sorcha vedle mě položí slaninu. Nevinně se usměje. Hlavou mi probleskne jediná otázka. Jak to tam mohla vydržet?

Věnuju se vaření. Všimnu si jen, že tu Cassian ani Sorcha nejsou. Asi šli někam spolu. Uslyším dívčí smích z obýváku a položím talíře na stůl. Sundám si zástěru a jdu za nimi.

Když je spatřím, zůstanu stát ve dveřích. Cassian je ve své vlčí podobě a se Sorchou se pošťuchují. Pousměju se, protože takhle vypadá úplně jiný.

Je šťastný. Má tu nás a má svoji sestru. Kývnu. Laura má pravdu. Musím uznat, že takhle je to lepší, než když má na sobě ledovou přetvářku. Zasměju se a oni si mě všimnou. Sorcha se ke mně rozeběhne a zachvilku ji mám v náručí. Cassian se přemění a obě nás obejme.

,, To se nedělá, takhle pozorovat a poslouchat. " Zašeptá mi do ucha a já jen pokrčím rameny. Kývnu ke kuchyni.

,, Máte tam snídani." Pousměju se a Sorcha se mi vysmekne. Rozeběhne se ke kuchyni a ozve se zavýsknutí. Chci se jít taky najíst, ale Cassian mě nenechá odejít.

Zmateně se na něj podívám, no to co udělá mě vyvede z míry ještě víc.  Klekne si na jedno koleno a políbí mě na břicho. Nechápavě na něj zírám,  on se jen zvedne a jde se nasnídat.

Co to mělo ksakru znamenat?

-Cassian's POV-

Její zmatený pohled mi říkal jediné, nevěděla, co to gesto znamená. Se zamyšleným pohledem dojdu do kuchyně a podívám se na talíř. Nemám náladu jíst, ale nesmím dát před nimi nic znát. Nahodím ledovou masku, protože úsměv by mi nijak nepomohl. Posadím se a hned, co se najím, odejdu do kanceláře.

Sedím mlčky za stolem a zírám ven z okna, když se dveře bez zaťukání otevřou. Sorcha se ke mně rozejde. Donutím se vykouzlit úsměv.

,, Co jste mezi sebou měli teď ráno?" zeptá se mě a jde až ke mně. Povzdychnu si a zadívám se znovu ven. Z úst nechám vyjít tiché ,,Nic." Doufám, že jí dojde, že to nemá rozebírat.

,, Tohle si nech pro jiné. Máš blbou náladu a Aisha je neustále zamyšlená. " Sedne si na židli před můj stůl.  Ví, že se něco děje,  a já zase vím, že nemá cenu zapírat.

,, Víš co znamená gesto,  když muž políbí ženě břicho?" Zeptám se potichu. Pokrčí rameny a zamyslí se. Po chvíli zavrtí hlavou, že neví.

,, Odpovědí je nejjednodušší, co může být.  Ten muž přemýšlí nad rodinou a tímto dává své ženě nápovědy. " Začnu se věnovat papírům na stole.

,, Takže chceš říct, že chceš mít dítě? Dceru nebo syna ?" Zasněně se na ní zadívám. Proberu se, když uslyším zalapání po dechu. Aisha zůstane stát s pootevřenými rty a zírá na mě. Nervózně polknu.

Zničeho nic se otočí a vyběhne pryč.  Zavrčím a rozeběhnu se za ní. Dostihnu ji téměř přede dveřmi. Po tom,  co jí vezmu do náruče, ucítím,  jak se chvěje.

,, Aish?" Zeptám se celý zmatený. Asi jsem to podělal. Skočí mi do náruče a vzlykne.

,, T...Ty chceš děti? " Ozvalo se potichonku. Vezmu ji do volného pokoje a zadívám se na ní. Rukou ji zastrčím za ucho pramen krátkých vlasů.

,, Ano. Ty snad ne?" Zašeptám zkleslým hlasem. Rukou mi přejede po tváři a já se jí zadívám do očí.

,, Ano... Ale je moc brzy... Teď.  Teprve včera jsi si mě označil." Nervózně se podíva pryč a trošku zčervená.

Zasměju se a přitáhnu si jí do náručí. Nechápavě po mě sekne pohledem a já se jí rty otřu o její.

,, Já si počkám. Až budeš připravená, nebudu jen věrným druhem," Začnu a přesunu rty k jejímu uchu. ,, Ale i milencem, později pokud mi to dovolíš, tak i manželem a otcem." Dořeknu a zkousnu ji ucho.

Hlavu mi zaboří do hrudi, ale já stejně vím,  že se červená. Je roztomilá, nýbrž si ale myslím, že v sobě má i bojovnici.

,, Ty jseš... pako." Řekne potichu a začne se smát. Odtáhnu jí od sebe a zavrčím. Pako? Jako cože?

Vytrhne se mi z náručí a přeběhne pokoj. Má smůlu protože stojím u dveří a tak můžu zamknout. Klíč si strčím do kapsy u kalhot a zadívám se na ní hladovým pohledem.

Polkne a couvne, na pochvilce se usměje a prstem mi ukáže, že mám jít blíž.

,, Trochu se rozjíždíš." Poznamenám se svými rty natisknutými na jejích.

,, To ne já. Tohle ze mě děláš ty." Prohodí, než mě kousne do krku. Zakloním hlavu a vydechnu.

Pokračování příště.

Krásný páteční večer přeji.
Další kapitolka je tu. Cassian začíná přemýšlet nad budoucností 😉

Mam vás ráda,
Aisha