Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

9. Starost

-Aisha's POV-

Jeho tělo hořelo. Nechala jsem ho ležet na posteli a s tichým 'hned se vrátím' se co nejrychleji rozeběhla najít toho doktora.

Vběhla jsem na ošetřovnu a našla ho u spící Lisy. Polknu. ,, Cassian... On omdlel... Ten jed, co má v sobě. " Vydám ze sebe udýchaně. Doktor se rychle zvedne.

,, Jděte za ním. Dojdu si pro věci a hned přijdu. Mezitím mu dejte na čelo studený obklad." Nadiktuje mi a já se rozeběhnu zpátky.

Když vtrhnu do pokoje, zarazím se. Na posteli už neleží lidské tělo, ale mohutný černý vlk. Vydává tiché zvuku připomínající kňučení.

Opatrně k němu dojdu a ruku mu zabořím do srsti. Úplně hoří a celý je spocený.

Pak mě něco napadlo. Zvedla jsem se od něj a  došla do koupelny. Vzala jsem ten největší ručník, co jsem našla a namočila ho do studené vody. Trochu jsem to vyždímala a vrátila se zpátky k němu. Studený ručník jsem mu položila na horkou srst.

Studený obklad by měl srazit horečku, souhlasí s mým činem  moje vlčice. Skloním se a políbím ho na čelo. ,, Bude ti líp, slibuju. Uděláme pro to maximum. " Zašeptám a cuknu sebou, když se objeví doktor.

Zamračí se a pak kývne. ,, Pustíte mě k němu? " Zeptá se a já okamžitě uhnu. Nervy mám napjaté až k prasknutí. Zvednu se a nechám ho pracovat. Začnu přecházet po pokoji sem a tam s rukama obmotanýma kolem svého těla.

Sleduju doktora. Když ze své tašky vytáhne kanylu a hadičky, polknu. Černý vlk se na posteli pohne a pokusí se vstát. Marně.

,, Ležte, můj pane. Pomůžeme vám. "  Sundal z něj ručník, který mu stejně díky jeho pokusu vstát, napůl sklouzl z těla.  Hodil ho na zem a znovu se věnoval hadičkám. Otočila jsem hlavu pryč. Na tohle se nechci dívat.

,, Luno? Můžete?" Cuknu sebou.  Opatrně k němu dojdu.

,, S čím mám pomoct?" Zeptám se a ignoruji divný pocit z hadiček. Ukáže na postel.

,, Posaďte se. Potřebuje transfuzi krve. Vaše krev pomůže nastartovat jeho vlčí schopnosti, aby mohl ze sebe ten jed dostat." Polknu a začnu vrtět hlavou. O kousek ustoupím.

,, Nebojte se. Pořád je to lepší než ta první varianta. " Usměje se.

To mě tedy moc neuklidnil. Odjakživa mám k takovým věcem odpor. S tichým povzdychnutím si sednu na postel a natáhnu k doktorovi ruku.

Nechci vidět tu jehlu a tak se zadívám na Cassiana. Jeho dech je velmi rychlý a sípavý. Bojím se o něj.

Když jehla prorazí mojí kůži, nepatrně sebou cuknu. Zavřu oči a nechám doktora dělat to, co potřebuje.

,, Lehněte si a odpočívejte." Řekne mi a já se opatrně položím na postel. ,, Dojdu zkontrolovat Lisu a vrátím se k Vám. Uvidíme, kolik krve bude potřebovat." S tím odejde.

Zůstanu s Cassianem v jeho pokoji sama. Pomalu se pretočím na bok a snažím se nevnímat, jak moje krev proudí do jeho těla.

Dech mohutného vlka již byl klidnější a už ani tolika nesípal. Natáhnu ruku a dotknu se ho.

Stále má horečky, zašeptá mi Laura, moje vlčice.

,,Ty se třeba uklidní až když bude jed pryč." Opáčím jí a rukou ho začnu drbat na hlavě.

Zavřu oči a nechám vzpomínky, aby mě naplnili. První setkání v kavárně, první noc tady. Prostě všechno co se stalo.Užívám si toho pocitu, že jsme tu jenom my dva.

Po nějaké době se ozve klepání na dveře. ,, Dále. " Opáčím a doktor vedle dovnitř. Podívá se na mě a jde k nám.

Nadehne se nade postel a krátce se na mě zadívá. Pak přejde ke Cassianovi a udělá to samé. Bedlivě ho sleduji.

,, Myslím, že té krve už má dost." Přiblíží se ke mně a pomalu mi vytáhne jehlu z ruky. Na místo přitiskne malý čtvereček gázy a pokyne mi, abych ho na to místo chvilku tlačila.

Mezitím se stará o Cassiana. Všechny použité věci naskládá do nějaké krabičky nebo co to bylo.

,, Teď je v hlubokém spánku. " Kývnu.  Poznám to podle, teď už téměř pravidelného dechu. ,, Ale jakmile se probudí, musí zůstat ještě pokud možno několik dní ležet." Pozbírá si věci a jde ke dveřím. ,, Osobně se divím, že ten jed nezačal působit už dřív..." Zamumlá, než vyjde ze dveří.

Porozhlédnu se a zrak mi padne na malou knihovničku. Zvednu se, ale musím se přidržet nočního stolku, jak se mi zamotá hlava.

Po nějaké chvilce dojdu ke knihám a po jedné z nich sáhnu.  Je úplně jedno, jaká je to kniha. Budu mu předčítat, aby věděl že jsem tu s ním. Možná, že spí, ale můj hlas uslyší.

Nedívám se na bolest hlavy, promnu si spánky a otevřu knihu. Přeskočím název pak ještě věnování a rovnou začnu číst.

V podstatě ani nevnímám, co čtu. Slyším jen svůj hlas, ale jinak se plně soustředím na Cassiana. Sedím mu těsně u boku a jednou rukou ho hladím po srsti, zatímco druhou držím knihu.

Hodiny utíkali a mně vyschlo v krku. Rozhodla jsem se, že zkusím najít kde má kuchyň.

Naklonila jsme se k němu a pohladila ho po čenichu. ,, Hned jsem zpátky. "  Slezu z postele a bosa hledám kuchyň. Nejdřív vejdu do nějaké místnosti, co vypadá jak druhý obývák. Takže asi nějaká odpočinková místnost. Projdu ji a otevřu velké šoupací dveře. Nevěřicně si promnu oči.

Ta kuchyň byla ohromná a celá sladěná do černobílé barvy. Vypadala elegantně a majestátně. Rychle jsem našla dvě skleničky a natočila do nich vodu. 

Vrátila jsem se a málem jsem je upustila. Postel byla prázdná. Skleničky s vodou jsem položila na noční stolek a chtěla ho jít hledat.

V ten moment se otevřeli dveře koupeny a mě málem spadl kámen ze srdce. Došla jsem k němu a podepřela ho. ,, Musíš pomalu." Zašeptám a pomůžu mu dostat se zpátky do postele.

,, A dalších pár dní musíš ležet. " Přeříkávám mu doktorova slova. Sednu si k němu a vezmu do ruky skleničku s vodou.

,, Máš žízeň?" Zeptám se a když kývne, přitisknu mu ji ke rtům a pomalu začnu naklánět. Naše oči se nachviličku střetnou.

Jakmile dopije všechnu vodu, sáhnu ještě po druhé. To už zavrtí hlavou na znamení, že už nechce. Kývnu a napiju se. Poloprázdnou skleničku položím zpátky na stolek a sednu si tak, že se zády opírám o čelo postele.

,,Budeš mi ještě předčítat?" Zeptá se mě s nakřáplým hlasem a tichou prosbou v očích. Kývnu a vezmu do rukou knihu. Otevřu ji na stránce, kde jsem skončila a pokračuju ve čtení.

Leknu se, když si hlavu položí ke mě do klína. Stočí se okolo mě přesně jako vlk a vydechne. Jednou rukou ho začnu hladit ve vlasech a druhou si zase držím knihu.

Pokračování příště.

Dobrý večer všem.  

Tahle kapitola byla celkem dost těžká a omlouvám se, ale moje znalost lékařských pomůcek není moc dobrá.

Aisha