Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

31. Epilog

O tři měsíce později

-Aisha's POV-

Užívali jsme si se Sorchou krásný podzimní den. Právě teď sedíme v zahradách a bavíme se o jejím nástupu do školy.

,, Jsem ráda, že se ti tam líbí." Usměju se na ní a sevřu ji v náručí. Kývne a nachvíli se odmlčí.

,, Cassian říkal, že jsi byla úplně jiná, když jste se potkali." Zamyslím se a kývnu. Má pravdu. Než se tohle všechno stalo, několikrát jsem přemýšlela, že začnu žít jako čistá vlčice. Žádná lidská část, jen vlčí.

,, Byla." Ozve se za námi. Otočíme se a spatříme Cassiana, jak se k nám pomalu blíží. Na rtech má úsměv.

I on se změnil. Krutost a ostatní podobné vlastnosti v něm sice stále byly, avšak on už je moc nepoužíval. Z jeho ledových pohledů se staly mírnější, přívětivější, i když byly stále bez většiny citů.

Usměju se, když Sorchu jemně políbí na čelo. Ode mě si vyžádá vášnivý polibek. Nachvíli se o něj opřu.

Zachvěju se a přivřu oči, když mi ostrá bolest přijede břichem.

,, Pojďte dovnitř, než vám bude zima." Usměju se na něj a vymaním se mu z náručí. Rychle zmizím do domu a ani se neohlédnu, jestli jdou také.

Moje kroky vedou k lékaři smečky - Samuelovi. Chci zaklepat na jeho dveře, když zničeho nic se mi začne stmívat před očima.

,, Luno! Co je s Vámi?" Ozve se výstrašený hlas jedné ze sester. Opatrně mě chytne za ruku a pomáhá mi se udržet na nohou.

Nadechnu se k odpovědi, ale něco mě začne nutit kašlat. Odtáhnu ruku a jakmile spatřím krev, leknu se.

Bolest břicha se vrátila, avšak o dost horší. Předkloním se a chytnu se za něj.

Něco je špatně...

-Cassian's POV-

Hned, co Aisha zmizela, přepadl mě divný pocit. Dovedu Sorchu do jejího pokoje se slovy, že se brzy vrátím. Hned na to, jdu za Aishou. Mám o ní strach.

,, Omlouvám se, ale teď tam nemůžete, Alfo." Zašeptá se sklopenou hlavou Cartie,  jedna z ošetřujících sester. Opatrně kývnu, Samuel určitě ví,  co dělá.

Přecházím z jedné strany na druhou a hypnotizuji dveře.

Zdá se mi to jako celé hodiny, než že dveří vyjde zamyšlený a usmívající se Samuel.

,, Co se stalo?" Ptám se zmatený a vyděšený.

,, Omdlela." Odpoví mi a mně se zrychlí dech. ,, Ale teď je Luna stabilizovaná a spí." Usměje se na mě.

,, A je v pořádku?" Starostlivost se mi mihne na tváři.

,, Ano. Ona i dítě." Stiskne mi rameno a odejde. Nechá mě tam stát v rozpacích.

,, Dítě? Aisha je těhotná?" Zavolám za ním,  no odpovědí mi je jen jeho smích.

V kapse nahmatám hebkou černou krabičku. Už nějakou dobu ho mám. S rozhozeným dechem a rozostřeným pohledem vejdu dovnitř.

Aisha spí stočená do klubíčka s jednou rukou položenou na břiše. Polknu a zadívám se na ní. Je krásná.

Najednou mě přepadnou výčitky svědomí. Měl jsem si toho všimnout ksakru,  a ne se pořád jen věnovat smečce. Trávili jsme spolu jen málo času.

Opřu se o postel a zírám s nepřítomným pohledem ven z okna. Když se ke mně po nějaké době natiskne zezadu její tělo, dech se mi zadrhne. Ucítím její ruku na zádech.

,, Děje se něco?" Ozve se její tichý hlas. Pousměju se a otočím se. Rukou jí opatrně přejedu po tváři a přitáhnu si jí do náruče v polibku. Druhou rukou ji sjedu na břicho a pohladím ho. Když se její tváře zbarví do růžova, můj úsměv se rozšíří.

,, T... Ty to víš?" Zeptá se s třesoucím se hlasem. Kývnu a znovu ji políbím.

,, Jak se cítíš?" Zadívám se na ní starostlivě. Úsměv mi oplatí. Pomalu se posadí a zavrčí, když ji začnu pomáhat.

,, Nejsem malé dítě." Prohodí naštvaně a já se rozesměju. Opatrně se postaví a hodí po mně uražený pohled.

Zvážním a má ruka znovu nahmatá malou krabičku.

,, Cassiane, co se děje? Děsíš mě!" Vnímám její hlas jen okrajově.

Polknu a opatrně ji pustím. Pomalu vyndám krabičku a zadívám se do jejích překvapených očí.

,, Změnila jsi mi život. Ukradla jsi mi srdce a já ti chci ukrást příjmení a změnit ho na své." Usměju se a klesnu na jedno koleno.

,, Aisho Darks, vezmeš si mě?" Zeptám se tiše a celý napjatý očekávám odpověď.

Když uslyším to jediné slovo, které jsem chtěl slyšet, zvednu se a obejmu ji rukou kolem pasu. Pomalu jí navléknu na prst zásnubní prsten ve tvaru korunky. Následně se naše rty setkají.

Moje Luna.

Navždy...

Konec.