Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

27. Pátrání

V médiích máte obrázek kreslený mnou dneska ve vlaku. Taková rychlovka. 😊

-Cassian's POV-

Vlče se na mě zadívalo se strachem v očích. Polknu a rukou ho propustím.  Svůj trest si opyká. Nemůžu si dovolit nepotrestat někoho,  kdo porušil pravidla.

Rozhlédnu se po kanceláři. Je to tu takové pusté bez ní. Za ty dny co tu je, se toho hodně změnilo. A ponejvíc já. Změnila mě, a to k lepšímu. Bohyně věděla, proč nás dát dohromady. Jsem ji za Aishu vděčný. Už jen když někdo řekne její jméno, dokáže mě to uklidnit. Je poklad.

Lucan zaklepe na dveře a potichu vejde. Kývneme si na pozdrav.

,, To vlče jsem přesunul do jiné skupiny." Kývnu. Bylo to správné rozhodnutí. Přejde místnost a sedne si do křesla. Protáhne se a prokřupe si kluby.

,, Kdy se vrátí Aisha?" Zeptá se a zadívá se na mě. Povzdychnu si, nechci aby ji říkal jménem. To můžu jenom já.

,, Pro tebe je to Luna. A vrátí se zítra večer. Dojedu si pro ni." Zvednu se a jdu k němu.

Zničeho nic se mi udělá zle a prudká bolest mi vyšlehne do celého těla. Rukou se opřu o svůj pracovní stůl a zatnu zuby.

,, V pořádku?" Slyším Lucanův hlas, ale nevnímám ho. Jediného co mám v mysli jsou slova od mé spřízněné duše.

Cassiane, pomoz mi!

Zavřu oči v bolesti a cuknu sebou. Je v nebezpečí.

Kellene! Zavrčím a když mi neodpoví, uvědomím si, že je něco špatně. Zavrčím a pokusím se udělat pár kroků. Tepavá bolest po několika minutách konečně odeznívá.

,, Děje se něco?" Zeptá se Lucan a jde ke mně.

,, Aisha je v nebezpečí. Musím ji najít." Zašeptám než se již s rozostřeným pohledem rozeběhnu ke dveřím. Jen co vyběhnu ven, převtělím se.

Musíme ji najít. Ozve se Blaestr jen co vběhnu do lesa. Sice jsem teď vlk, ale snažím si zachovat především lidskou mysl.

Já vím! Odpovím mu uraženě. Moje velké tlapy se odráží od chladnější lesní půdy.

Musíme ji příště víc chránit. Při zmínce tohohle, zavrčím.

Já jí budu chránit! Blaestr se stáhne,  no po chvíli se ozve znovu.

Co když je zraněná? Prudce se při jeho otázce zastavím, než se znovu rozeběhnu.

Doufám, že není. Přeskočím spadlý strom a nasaju pachy. Když její nenajdu, zavyju v zoufalství.

Odpovědí mi je několik zavrtí od členů smečky.

Můžeme pro Vás něco udělat, Alfo? Zvuk hlasu mého nejlepšího stopaře se mi ozve v hlavě.  Odsunu stranou myšlenky na to, co by se stalo, kdybych ji nenašel.

Ano. Potřebuju najít Lunu. Stočím směr více do leva,  na sever. Běžím směrem k němu.

Její pach jsme cítili na okraji smečky. Zdá se,  že opustila území a odešla. Trhnu sebou. Neodešla... Prosím jen ať znovu neutíká, nechci aby se jí něco stalo.

Neodešla. Někdo ji musel napadnout.

A je do toho zapletený i Kellen. Vzal ji někam s nějakou lidskou dívkou a někdo je musel přepadnout. Vyšlu k němu své myšlenky a seskočím ze skály. Jakmile před něj dopadne,  mírně skloní hlavu na znak úcty a respektu.

Rozumím, pane. My je najdeme. Tentokráte je jeho hlas v mě mysli o něco tišší. Kývnu i když jsem ve vlčím těle.

Tvůj čich je lepší než můj. Veď mě.  Udělám krok a čekám až se rozeběhne.

Alfové sice jsou ti nejsilnější, aby mohli ochraňovat smečku. Avšak mezi jejich vlky se najdou tací, kteří mají vyvinuté nějaké schopnosti více než ostatní.

Zahledím se na svého nejlepšího stopaře. Jeho čich je úžasný a najde všechny, zatímco v boji, je to s prominutím úplné nemehlo.  Nedokáže se ani bránit, natožpak aby útočil.

Jeho vlk není stavěný na boj, ale naopak je rychlý a mrštný. Dokáže se vcelku dost přizpůsobit na různých místech.

Její pach je tu cítit velmi málo. Ale určitě se to stalo tady.  Přemění se a zvedne kousek látky ze země pod stromem. Zavrčím.

Je to to, co si myslím, že to je? Zeptám se opatrně. Přeju si abych se mýlil.

Je. Jedno jediné slovo mi stačilo, aby se mi na zádech naježila srst. Někdo ji ode mne vzal. Už zase.

Přeměň se a co nejrychleji mě za ní dostaňte. Přikážu jemu, ale i ostatním vlkům, kteří se drž ní nedaleko nás.  Hlasitým zavytím oznámím svým vlkům jedno. Je povoleno zabíjet, abychom zachránili naší Lunu.

Rozeběhnu se s nimi po boku a naše tlapy se boří do zvlhné půdy.

Vydrž Aish. Jdu si pro tebe...

-Aisha's POV-

Ihned po dopadu jsem cítila křupání kostí. Viděla jsem krev a nevnímala nic jiného než bolest.

Ale i přes toto jsem se donutila vstát a pokládat tlapy před sebe v krocích. Nemůžu tady zůstat.

,, Máš štěstí, že jsi vlkodlak. Obyčejného člověka by tahle výška zabila."  Pomalu se otočím za tím hlasem.

Stojí tam kluk. Má divné šedé vlasy a tmavě hnědé oči. Je to divná kombinace a já mám z něj špatný pocit. Kdo to ksakru je?

Rozejde se ke mně a já ucouvnu. Automaticky zavrčím.  Je celkem blízko.

Vydrž Aish. Jdu si pro tebe...

Jakmile se mi toto ozve v hlavě, o něco si oddychnu. Najde si mě.

,, Pojď se mnou a nedělej žádné hlouposti. Pomůžeme ti se uzdravit aby jsi mohla stanout Kellenovi po boku." Natáhne ke mně ruku. Začnu vrčet a naprázdno secvaknu zuby.

Na jeho tváři se objeví úšklebek, než se zamračí.

,, Nehraj si se mnou holčičko. Nevíš, kdo jsem." Zavrčí mi nazpátek a já se nepatrně přikrčím a udělám krok k němu.

A máš ty tušení, kdo já a moje spřízněná duše jsme? Začnu pohybovat ušima. Za dálky uslyším zavytí. Vím, že to jsou oni.

,, Moc dobře to vím. Zabili jste mého otce." Řekne velmi naštvaným hlasem a vytáhne jehlu.

,, Tvůj otec patřil do Rylanovi smečky?" Zeptám se s lehkým nádechem zájmu v  hlase. Stojím proti němu přeměňená už do lidské podoby. Snažím se ignorovat to, že bolestí nejspíše brzy omdlím.

,, Ne... Můj otec... byl Rylan." Zasměje se vražedně, než mi vrazí jehlu do krku.

Pokračování příště.

Ahojte.

Slibovaná kapitolka je tu.
Co říkáte na novou postavu? :D

Aisha.
P.S. Omlouvám se za chyby.