Posedlá Alfou ✔|PROBÍHÁ PŘEPIS + KOREKCE|

20. Setkání se Šíleným Králem

-Cassian's POV-

Netrvalo mi dlouho než jsem je našel. Sorchu drželi dva strážci, ale ona se i tak vzpírala.

,,Ne!" Prudce se podívám směrem, kterým vykřikne. Ztuhnu, když uvidím, jak Aishe drží u hlavy zbraň. Celý se zatřesu.

,,Nedělej to. Tohle nechceš. " Zašeptám a bojovník se zbraní se otočí. Namíří ji na mě. Pomalu se k němu rozejdu a očima hypnotizuji ty jeho. Neudělá to, bojí se. Zastavím se teprve až tedy když se mě hlaveň zbraně téměř dotýká.

,, Odhoď ji." Nakážu mu svým Alfa tónem. Přikrčí se pod velikostí mojí moci. Využiju chvilku jeho nepozornosti a zbraň mu seberu. Vezmu ji a odhodím do rohu místnosti či nejdál

,, Tak ty jsi chtěl ublížit mojí Luně?" Zeptám se ho, než v jedné ruce sevřu jeho krk a zvednu ho ze země. Snaží se se osvobodit, no je mu to stejně k ničemu. Zlomím mu vaz a mrtvé tělo nechám klesnout k zemi.

Pohledem přejedu na Aishu a pak na Sorchu. Přemýšlím, kterou osvobodit dřív.

Já to zvládnu. Jdi za Sorchou, ozve se mi Aishy hlas skrz vlčí frekvenci. Rychle se na ní podívám a pak na kluka, který ji drží. Je to pořád ještě vlče. Kývnu a rozejdu se rychlým krokem za Sorchou. Drží ji dva bojovníci a chtějí ji odtud odtáhnout. V očích se jim odráží strach, nejistota, vyděšenost.

,, Pusťte ji a možná vás nechám žít." Usměju se na ně. Nenechám je žít, ale to je jedno. Oba se na sebe podívají a strčí do Sorchy. Chytnu jí a sevřu ji v náručí.

,, Chyběla jsi mi." Zašeptám zklesle. Kývne a natiskne mě k sobě. V hlavě se mi zjevují vzpomínky a já se usměju. ,,Pojď, jdeme domů." Úsměv mi oplatí a já se otočím na Aishu. Dostala se sama od toho vlka, který teď v bezvědomí leží na podlaze. 0roc ho nezabila ?

Aisha stojí před oknem a pozoruje dění venku. Položí ruku na okno a cukne sebou. Sorcha mi zmáčkne ruku a kývne k ní. Nechápavě na ní zírám, ale to, co chce mi dojde až když do mě strčí.

Pomalu se rozejdu k Aishe a zezadu jí obejmu. Trhne sebou a vymaní se mi z náručí, jako kdyby se mnou nechtěla mít už nic společného. Ublíženě se za ní dívám, když odchází z místnosti. Se Sorchou se na sebe podíváme nechápavým pohledem a rozejdeme se za ní ven.

-Aisha's POV-

Všechno ve mně se bouřilo. Cítila jsem každé místo, kam mě Rylan praštil. Musím na vzduch. Avšak kdybych věděla co spatřím, radši jsem měla zůstat vevnitř. Pohled na Lucana, jak chladné zabíjí malé vlče před jeho matkou, mi změnil pohled na Cassianovu smečku. Byly to vrazi, tak jako Rylan!

,,Jak jsi mohl? Dokázal bys takhle zabít svoje dítě?!" Zašeptám a cítím jak mě propalují nejen jeho teď chladné očí, ale i tak vlčice. Když se na ní zadívám, i přes to, jak se změnila ji poznám. To ne...

,, Aisho? Jsi to ty?" Cuknu sebou při jejím ubrečeném tónu hlasu. Pomalu kývnu a udělám krok k ní.

,, Já..." Zašeptám, ale větu nedokončím,protože ji někdo, nebo spíš něco doslova odtrhne hlavu od zbytku těla. Vykřiknu zděšením a hned se ocitám za Cassianem. Stojí přede mnou a Sorcha se drží stranou. Velký šedý vlk se zakousne do těla a začne trhat maso. Vzlyknu, ale pohledem neuhnu. Vlk zvedne hlavu a zadívá se mi do očí. Polknu.

,, Dost, Lachlaine." Řekne pevným hlasem Tanner, který se odněkud objeví s dívkou v náručí. Moment. Lachlain? Jeho bratr?

Pozorně se zadívám na vlka před sebou. Z ran na těle mu vytéká krev, která se mísí s krví jeho obětí. Podle toho, co jsem slyšela, mu říkali Král. No... Teď vypadal zlomený a šílený. Vraždil všechno, co mu přišlo doslova pod tlapy.

Když se přeměnil, zůstala jsem na něj zírat. Byl hezký, to ano, ale mojí pozornost upoutala jizva, která se táhla přes celou jeho hruď.

Beze slova došel k Tannerovi a vzal dívku z jeho náručí. Otřel se jí o krk a nasál její pach. Zavrčel a odhalil vražedné zuby. Nic dalšího jsem neviděla, protože Cassian se ke mně otočil a zabránil mi pohledu na ně. Ozvalo se dívčí vykřiknutí já chtěla jít za ní. Nemohla jsem neboť mě Cassian objal natiskl si mě na hruď.

-Cassian's POV-

Ksakru, Lachlain na tom byl hodně zle. Musel ho hodně mučit, když předal celou nadvládu nad sebou svému vlkovi.

Tanner vypadal pořád jako bez emocí, ale ve skutečnosti to jen skrýval. Byl úplně vedle z toho, co se stalo s jeho bratrem. A ještě k tomu si teď Lachlain označil nějakou holku.

Asi se zbláznil, vyšlu myšlenku k Tannerovi. Ten se jen zamračí a pozoruje, jak Lachlain bere dívčinu do náruče.

Jeden z mých bojovníků udělá krok k němu a k té dívce. Lachlain ho praští tak silně, že spadne do bezvědomí. Je to vlkodlak, přežije to.

,, Je jenom moje!" Řekne chraplavým hlasem a odchází. Nikdo se ho nepokouší zastavit, nechceme ještě větší krveprolití.

Jakmile uslyším přijíždět auta, rozesměju se. Tak teď už je nepotřebuju. Obklopí nás několik Alfů a chtějí odpovědi na své otázky. Na tohle nemám náladu. Kývnu k Lucanovi, ať to vyřídí.

Vezmu Sorchu do náruče a Aishu obejmu kolen pasu. Ve tváři má divný, pro mě nečitelný výraz. Vedu je k autu, abych je odvezl domů. Pousměju se, když si Sorcha v autě vleze k Aishe na klín a usne. Musí být unavená. Zmáčknu Aishe ruku na znamení, že jsem tady s ní.

Celou cestu nikdo z nás nepromluví a já se začínám obávat toho, co všechno jim udělal.

Alespoň, že už je konec, ozve se Blaestr. Pomalu a nepatrně přikývnu. Největším problémem je teď Lachlain. Podle toho, jak si k sobě tiskl tu dívku, začal jsem uvažovat nad tím, jestli to není jeho sprřízněná duše.

A nebo se jen doopravdy zbláznil. Nad touhle poznámkou se pozastavím. To snad ne, někdo s jeho schopnosti by mohl vyvolat něco dost zlého. Každopádně, doufám, že si s tím Tanner poradí.

Jakmile auto zastaví před domem, Sorcha se vzbudí a s rozzářeným úsměvem beží do domu. S Aishou vystoupíme a zadíváme se na sebe. Dojdu k ní a sevřu jí v náručí. Když mě obejme kolem krku, pousměju se a začnu jí hladit po zádech.

,, Omlouvám se." zašeptá potichu ,, chtěli jsme pomoct, ale spíš jsme to zhoršili." Když uslyším tichý vzlyk, odtáhnu jí od sebe a opřu si čelo o její.

,, Strašně jsem se bál. Byl jsem strachy bez sebe. Byla velká možnost, že na Rylanově straně budou i jiné smečky. Celkem dost jsem riskoval životy svých a Tannerových vlků, ale stálo to za to. Smečky, které byly na Rylanově straně pochopili, že se proti nám nemají vydávat. Všechno to riskování mi za vás stálo." Vydechnu než si přivlastním její rty.

Pokračování přístě.

Zravím a přeji dobré ráno.

Omlouvám se, že kapitola nevyšla už večer, ale byla jsem strašne unavená. Pokusím se, aby tu večer byla další, ale nic neslibuji.

Jinak v tomto příběhu Lachlaina moc řešit nebudeme, protože jemu pak bude patřit celá druhá kniha. :)

Aisha