Tatínkova holčička [Dokončeno]

Funeral

Pár dní od smrti Lukase jeho rodina spolu s Emmou uspořádali pohřeb. Všichni byli byli překvapeni, že i Emma se podílela na pohřbu a to z největší části.
"Děkujeme, že jste přišli prosím posaďte se." Opakovala rodina od Lukase každému, kdo přišel na pohřeb Lukase. Když přišli všichni, kdo byli pozvaní šli si sednout. Chybělo pouze posledních pár minut do začátku a po Emmě stále nebylo dohledu ani doslechu.. Asi v poslední minutě konečně přišla. Dva hlídači ji otevřeli velké hnědé dveře, všichni se na přicházející Emmu okamžitě otočili. Emma na sobě měla černé šaty nahoře krajkové a z lehce průsvitné látky přes to. Z vlasů měla udělaný drdol, na hlavě měla černý klobouk a na očích černé sluneční brýle. Na ruce si vzala krátké kožené rukavice na konci s kožešinou. V ruce držela černé paraple, které při vstupu do kostela stáhla a na nohách černé střevíčky s otevřenou špičkou bílou sponou na vrchním spoji pásku boty. Sedla si hned vedle Vee. Která se na ni povzbudivě usmála a pozdravila ji. Emma ji na pozdrav přikývla. Když si Emma usedla obřad začal.
"Když zemřu, neplačte, podívejte se na oblohu a řekněte sbohem. Drahá rodino, přátelé, Lukasovi kolegové a další smuteční hosté. Věřím, že taková slova by si náš přítel Lukas Fitzgerald přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali holt jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš kamarád měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující syn, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý žák. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat. Jsi s námi dál, i když teď ses vzdálil." Dořekl speciálně pověřený člověk a k pultu si místo něj stoupl Tyler, Lukasův nejlepší kamarád.
"Odešel příliš brzy, alespoň pro mne. Jak to posuzuje on, nevíme. O cíli jeho cesty nevíme my vůbec nic. Odešel příliš brzy, říkám si. A to mně ukazuje, jak je náš smutek sobecký. Náš život není věčný, jak si snažíme namlouvat. Naši přátelé jsou v nejlepším případě jen darem, který nám byl propůjčen na určitou dobu, a jednou ho budeme muset opět vrátit. Myšlenka na smrt mu nebyla cizí. Smrt pro něj měla něco útěšného. Proto také věřím, že když nás vidí u svého hrobu, jeho duše, ať už je kdekoli, se usmívá. „Ach vy", řekl by a mile by na nás zamrkal. Jistě, nezavíral oči před temnými a sebezničujícími stránkami člověčenství, přesto však byl veselý životní optimista. Proti slovu přesto by určitě protestoval. „Zrovna právě proto", řekl by, „právě proto, že smrt pro mne patří k životu, protože láska a smrt tvoří hranice poznání, k nim vztahuji svá měřítka"." Usmál se smutně Tyler a sestoupil dolů. Nyní vstala Emma a vyšla nahoru k pultu. Nikdo tohle nečekal, všichni na ni překvapeně koukali.
"Všichni jste překvapeni, že právě já jsem ta co tady má vyprávět něco o Lukasi. Možná se někteří dokonce i bojíte, co tady o něm řeknu. Měla jsem připravenou skvělou řeč tom jak byl úžasný člověk a jak moc mi chybí. Obojí je samozřejmě pravda, ale teď vám chci říct něco jiného. Když jsme byli malí, byli jsme si hodně blízcí, on mě seznámil se všemi, když jsem sem přijela poprvé a byla tady nová. Pak však zemřeli jeho rodiče a on se musela odstěhovat ke svým adoptivním rodičům. Byla jsem na dně, on byl člověk, který začal můj život tady v tomhle městě. Z toho dna mě, ale dostala Betty jeho kamarádka. A tak jsem vyšplhala až na samotný vrchol hory. Proto, když se Lukas vrátil, nemohl na mě dohlédnout. Však za tu dobu jsem za ním o kousek slezla dolů a tak jsme spolu zažili mnoho krásných chvil a taky bychom chtěla poděkovat naší paní učitelce češtiny, že nás dala do dvojice na natočení vlastní úpravy Romea a Julie, jinak by jsme spolu nikdy tohle neprožili a já už nikdy nepoznala lásku. Ale nebojte vracím se na vršek hory." Usmála se Emma, nasadila si sluneční brýle a odešla z kostela. Před kostelem se na něj ještě otočila a směrem ke kostelu zašeptala: "Miluji tě Lukasi. Lukasi Fitzgeraldi." Pak se otočila a s úsměvem vyšla z hřbitova.