Kdo jsem ?

- 5 -

Celou noc jsem nespala, buď jsem přemýšlela nad Katie a nebo nad tou nehodou. Přála bych si, aby se to už vyřešilo a zjistili, kdo to udělal. A co se týče Katie... musím sama sobě přiznat že se mi líbí. Je mi 17 a nikdy jsem neměla kluka, takže mě vůbec nenapadlo, že bych mohla být na holky. Ale po tom včerejšku jsem si jistá. Teď jenom vymyslet, co s tím. Nemůžu jí to říct, jednou asi budu muset, ale teď ne. Dokud se nevyřeší ta nehoda, tak si nebudu komplikovat život ještě více.

Podívám se na budík a zjistím, že už musím jít, jinak mi ujede autobus. V autobuse si dám sluchátka do uší a pustím si moji oblíbenou kapelu. Hned se cítím lépe. Dojdu do třídy, posadím se na své místo a jsem na mobilu. Za pár minut si vedle mě sedne Kati.

,,Ahoj," pozdraví mě

,,Čau."

,,Hele, ten včerejšek mě mrzí, já jsem opravdu nechtěla..."

,,V pohodě, opravdu. Už o tom nemluvme jo ?" Prosím...

,,Tak jo. Co jinak, něco nového?"

,,Jo, dneska do dětsáku má přijít policie, prý mají nějaké novinky ohledně té nehody."

,,Opravdu ? A co zjistili ? Ví se, kdo to udělal?"

,,To nevím, zjistím to odpoledne a jsem z toho dost nervózní."

,,Neboj se, už to určitě brzy skončí."

,,Katie, já... já jsem ti vlastně nikdy pořádně nepoděkovala za to, jak jste se o mě po té nehodě starali, vzali jste si mě k sobě a já jsem vám všem strašně vděčná."

,,Ale prosím tě, vždyť o nic nešlo. Jsme nejlepší kámošky ne ? Ty bys pro mě udělala to samé. Je mi to všechno moc líto, Riki. Takhle přijít o celou rodinu, to je strašný..."

,,Já... jen chci, aby zjistili, kdo to udělal." Abych mohla zabít celou jeho rodinu... aby věděl, jaké to je.

,,Neboj, zjistí to, určitě."

Snad má pravdu...

Po škole rychle běžím do dětsáku a jsem zvědavá, co se od policie dozvím.
Věci ze školy schovám do skříně a čekám. Podívám se na hodiny: 14:50
Třeba už se to dneska dozvím... Ale nejde mi na rozum, proč mě včera vychovatelka tak odbyla a neodpověděla mi... že by taky nic nevěděla, a nebo něco věděla, ale nechtěla mi to říct ? Tohle čekání je hrůza....

Z myšlenek mě vytrhne zaklepání.

,,Dále."

Vchází vychovatelka a za ní dva policisté.

,,Ahoj Riki, přišli za tebou dva policisté" usměje se na mě nervózně.

,,No já vás tady nechám o samotě, kdybyste něco potřebovali, víte, kde mě hledat.

Ok, tohle už je trošičku divné... Posadím se a policisté zůstanou stát.

,,Jistě víš, proč jsme tady. Objevili nové důkazy ohledně nehody, která se stala před 2 lety tvé rodině..."

,,Zjistili jste, kdo to byl?"

,,Né tak docela... Našli jsme svědka, který tvrdí že to auto viděl, ale trvalo nám, než jsme ho našli."

,,Po dvou letech ? Proč nešel na policii ?"

,,To vám nemůžeme říct. Ale našli jsme to auto. "

,,A komu patří ?

......

,,Co je ? Proč mlčíte...?"

,, Je nám to moc líto.... ale auto, které jsme našli patří... panu Filipu Riversovi... Víte, kdo je Filip Rivers ?"

Jak bych mohla nevědět...

,,Co-o?? Ne, to musí být omyl..."

,,Bohužel, je nám to moc líto...''

Filip Rivers... To nemůže být pravda... To musí být nedorozumění... Filip Rivers... za co ? Co mám teď dělat ?

,,Ale když jsme se ho ptali, tak vše popřel... A má i dobré alibi.''

,,A víte to jistě? Nemůže to být omyl?''

,,Víme to jistě, ale nemůžeme mu to jak dokázat, kvůli jeho alibi.''

To ne.... to je konec...

Filip Rivers... je... strýc Katie... :(

Tak to je pro dnešek všechno, jste překvapeni, jak to dopadlo ? Doufám, že ano :) Pokud se vám kapitola líbila, můžete mi napsat nějaký komentář nebo pro mě hlasovat, budu moc ráda. Děkuji za přečtení, budu se co nejdříve napsat další část.