Kdo jsem ?

- 17 -

,,Tady žádný spojení neexistuje, to není možný" naštvaně řeknu.

,,Ale je. Kdyby to byla náhoda, nedají si s tím takovou práci."

,,Jsou všechny případy takhle těžký ?" zeptám se Mandy.

,,Jak kdy, některé vyřešíme brzy, některé nám dají zabrat více," usměje se.

,,Nechápu ty lidi, co to dělají. Proč někoho zabíjí ? Zničí někomu rodinu a je jim to jedno. To nemají žádné svědomí ?"

,,To taky nechápu. Ale jestli je toho na tebe moc, tak..."

,,Pokračujeme. Chci toho grázla dostat za to, co udělal a kolik životů zničil."

,,Zdá se mi to, nebo toho Riverse nemáš ráda ?"

Mlčím.

,,Znáš ho osobně ?"

Stále mlčím...

,,Ok, tak to nebudeme řešit..."

,,Jde o to, že jeho neteř Katie... je moje nejlepší kamarádka. Takže ho znám hodně osobně. Vždy jsem ho měla ráda, s Katie jsme si s ním často hráli, byla to legrace."

,,To jsem nevěděla."

,,Já jsem mu věřila, byl pro mě jako rodina..." začnu brečet.

,,Riki, jestli nechceš, nemusíš..." nenechám ji domluvit.

,,Když se stala ta nehoda, Katie a její rodina se o mě starali, vzali si mě k sobě. I Filip Rivers. Podporoval mě... mluvil o tom se mnou, zajímal se jak se cítím. 2 roky mi lhal... celou tu dobu se mi díval do očí a tvářil se, že je mu to strašně líto. Držel mě za ruku, utíral mi slzy... a teď..." zlomí se mi hlas.

,,Teď se dozvíš, že to byl možná on. Cítíš se zrazená, podvedená, zlomená, naštvaná. Chceš vědět pravdu, zjistit, jestli to opravdu byl, proč to udělal." dořekne za mě.

,,Přesně tak. Znal moji rodinu a i přesto byl schopen udělat něco takového ? Na jednu stranu tomu nechci věřit."

,,A co na to vůbec říká Katie ? Ví o tom, že je podezřelý ?"

,,Ví to, sama jsem jí to řekla..."

,,Tak to jsi dobrá. Jak to vzala ?"

,,Špatně. Věří jemu, podle ní jsem si to vymyslela. Přerušila se mnou kontakt, nebaví se se mnou, naprosto mě ignoruje. Tohle se nám ještě nikdy nestalo, ať se stalo cokoliv, spolu jsme to zvládli. Nikdy jsme se takhle nechytli. Byli jsme tady jedna pro druhou."

,,Takže to je další důvod, proč ho nemáš ráda - kvůli němu se hádáte s Katie." napadne ji.

,,Máš pravdu. Bojím se toho, že pokud to neudělal, tak mi to Katie nikdy neodpustí. Proto tajně doufám, že se nemýlím. Ale samozřejmě nechci, aby to byl, protože by to znamenalo, že člověk, kterého jsem měla celý život ráda je vrah. Jsem z toho všeho zmatená."

Sedne se vedle mě, vezmě mě za ruku a podívá se mi do očí.

,,Riki, my zjistíme, kdo to udělal. Možná to byl Rivers a možná taky ne. Ale najdeme ho, to ti slibuji."

,,Správně by jsi neměla rodině oběti nic slibovat," pousměji se na Mandy.

,,Ty jsi nějaká chytrá. Ale máš pravdu. Takže vidíš, že to myslím vážně."

,,Děkuju."

,,Není zač. Pokračujeme nebo už musíš ?"

,,Radši už půjdu, ale zítra zase přijdu. Tak ahoj a měj se."

,,Čau, třeba zatím něco najdu."

,,Doufám."

Odcházím ze zašívárny a mířím k výtahu. Když jedu směrem nahoru, vzpomenu si, co říkala Mandy o Mikovi. Tak se ho na to zeptám zítra. Ale nechápu, jak se za mě mohl zaručit. Přece mě nezná, nebo jo ?

Vzpomenu si na naše první setkaní...

,,Riki, jsi to ty ?" zbledl.

Vypadal. jako kdyby mě znal. To není možné, já jsem ho viděla poprvé.

Nahoře vystoupím a odcházím z budovy. Opět si nasadím sluchátka a mířím k dětsáku, ať nepřijdu pozdě. Celou dobu přemýšlím, jestli jsem ho už někdy neviděla a nemohu si nic vybavit.

Prostě ho neznám, ale on o mě už slyšel, nic mi však neřekl. Přece na mně viděl, že nemám tušení, kdo to je. Tak proč něco neřekl ? A proč tak moc chce, abych s ním pracovala ? Co přede mnou tají ?

Dojdu k budově, ale mám divný pocit, jako by mě někdo sledoval. Ohlédnu se, nikoho však nevidím. Dívám se všude kolem sebe - nic.

Jsem asi přetažená, usměji se pro sebe.

Pár minut poté už ležím v posteli a v hlavě si přehrávám vše o případu. Brzy na to usnu hlubokým spánkem.

Mezitím si muž v černém, schovaný za keřem naproti dětsáku, zapálí cigaretu stříbrným zapalovačem, vezme do ruky telefon a vytáčí nejčastěji volané číslo.

,,To jsem já. Už je v dětsáku... Cože ?... Jo šla sama... Ne nevšimla si mě... Celý odpoledne byla u FBI, takže je v týmu... U koho ?... U Mika ?... Né, to není možné... Přece by ji s ním nenechali pracovat... Myslíš ?... To by to vysvětlovalo, pokud to nikdo neví... Máš pravdu, ona to taky neví, jinak by s tím něco udělala... Jo budu se držet plánu... Ne, zítra nemám službu... Fajn, jak chceš, ty jsi šéf. Tak zatím."

Vypne hovor, típne cigaretu a s kapucí na hlavě odchází pryč, aniž by si ho někdo všiml.