Kdo jsem ?

- 25 -

,,Pamatuji si na první den, kdy jsme se potkali. Bylo to..."

,,Kde je Katie?" přeruším ho rozzuřeně.

Rivers se na mě nejdříve podívá, ale poté pokračuje.

,,Bylo to na jaře, 5. března. S Katie jste za mnou přijeli na chatu, rodiče vás nemohli hlídat, jeli na pracovní schůzku..."

Vzpomínám si... Moji rodiče a rodiče Katie spolu tehdy pracovali v jedné nejmenované firmě. Museli jet na na týden pryč a tak jsem s Katie byla u jeho strýce. Byla s ním zábava, vůbec jsme se nenudili.

Ale proč mi to říká?

,,Ano, to si pamatuji. Ale neodpověděl jste na otázku? Kde je?" zase ho nenechám domluvit.

No jasně! Já jsem blbá.

,,Je na té chatě?" zeptám se.

Hledí na mě, nic však neřekne. Ale jeho pohled mluví za vše.

,,Takže ano... Proč? Proč tohle děláte?" nechápu to.

,,Musíš pochopit, že každý děláme věci, které nechceme. Já... Nikdy se nemělo nikomu nic stát, můžou si za to sami. Řekli jsme jim, ať toho nechají..."

,,To stačí," významně se na něj podívá právník, ,,můj klient už vám nebude na nic odpovídat. Důkazy, které proti němu máte jsou nepřímé, s ničím z toho ho nespojíte, takže odcházíme. Pane Riversi, jdeme." zvedne se a jde pryč.

,,Já Vás měla ráda, tohle vám nikdy neodpustím a Katie taky ne."

,,Vyřiď jí, že mě to moc mrzí. Chtěl jsem pomoct..."

,,Pomoct? Jak? A proč jí to neřeknete sám?"

,,Ty si myslíš, že tohle přežiju? Už teď je po mně."

,,Můžeme Vám pomoct, jen nám řekněte vše, co víte."

,,Nemá to cenu. Řeknu ti to naposledy, vykašli se na to. Žij, dokud můžeš, užívej si. Nic nezměníš, rodinu nezachráníš. Tohle jsou hodně zlí lidé, nechci aby ti ublížili. Stačí to, že jsem ti ublížil já. Moc mě to mrzí. Ale neměl jsem na výběr..."

,,Takže Katie je na té chatě?" přeruším jeho monolog.

Nic neřekne, jen se na mě opět dívá.

,,Proč to nemůžete potvrdit, když tvrdíte, že vás stejně zabijí? Řekněte nám celou pravdu a máte šanci přežít. Prosím."

,,Běžte ji zachránit, více pomoct nemohu."

,,Co jste s ní vůbec udělal? Je v pořádku?"

,,Tohle jsem nechtěl. Nic se nemělo stát..."

,,Jedeme na tu chatu, doufejme, že jí nic není." otočím se na Mika, protože mi dojde, že z něho už nic nedostanu.

,,Vy u nás zatím zůstanete. Odveďte ho" rozkáže Mike dvou strážníkům.

O hodinu později

Celý tým jede v dodávce, za ní zásahová jednotka. Vepředu sedí Mike s Jakem a vzadu já, Mandy a Bella. Modlím se, ať nedojedeme pozdě, ať jí nic není. Protože to je moje chyba, já jsem pořád pátrala. A teď jsem Katie ohrozila.

I když vím, že bych neměla, pořád nad tím musím přemýšlet...

Co moje rodina udělala tak hrozného? Čeho měli nechat? Proč museli umřít?

Z myšlenek mě vytrhne Jakova otázka:

,,Riki, to je ono?" ukáže před nás.

V dálce je vidět dřevěná chata, kolem ní jen les.

Tohle se mi tady líbilo, jen příroda, žádný hluk, daleko od lidí. Takový klid ve městě nezažijete. V lese jsme s Katie měli postavený bunkr, pomáhal nám s tím Filip, vlastně Rivers. Nechci mu teď tykat, už je to pro mě cizí člověk.

,,Jo, to je ta chata," potvrdím mu kývnutím hlavou.

Zastavíme, aby na nás nebylo tolik vidět. Vyrazíme potichu k chatě, před nás jde zásahovka.

Jsem strašně nervózní, nevím, jak se v takové situaci chovat. Mike na to mě pozná, protože mi položí ruku na rameno.

,,Riki, klid. Jistě jí nic není, bude v pořádku ano? Bylo by lepší, kdyby jsi počkala v autě a..."

,,V žádným případě, jdu s vámi."

Nic nenamítne, jen se usměje.

,,Odvážná, jako rodiče."

,,Jak to myslíš?" překvapeně zareaguji.

Zase mlčí. Co přede mnou opět tají? Musím to zjistit, ale teď ne.

,,Tak lidi, jdeme na to. Zásahovka půjde zepředu, za ní já, Bella a Riki. Mandy, Jaku, běžte zadem. Nevíme, kolik jich je uvnitř, ale hlavní je zachránit Katie." rozdá příkazy.

Ahoj, omlouvám se, že nic nevychází, nemám teď zrovna dobrou náladu a řeším nějaký problém... Snad se kapitolka líbila, pokud ano, budu moc ráda za votes nebo komenty. Mějte se hezky

Riki