Kdo jsem ?

- 34 -

Takovou kocovinu jsem ještě nezažila. Absolutně netuším, jak jsem se dostala domů, co jsem dělala ani kde mám telefon.

Kolik je hodin? Cože, půl dvanácté? Krucinál!

Měla bych něco sníst..

Pokusím se dojít do kuchyně pro jídlo, ale v polovině cesty se mi zatočí hlava a spadnu na zem. Zůstanu ležet, nedokážu vstát. Bohužel mě uvidí vychovatelka, zhrozí se, co se stalo.

,,Panebože, Riki. Rikii! Jsi v pořádku? Co tady tak strašně smrdí? Riki, ty jsi snad pila?"

,,Jsem v pořádku," snažím se znít normálně, ale jde na mě dost dobře poznat, že to není pravda.

,,Vyřešíme to později, pojď si lehnout zpátky do postele, přinesu ti něco k jídlu. Dneska nikam nepůjdeš, doufám, že ses dostatečně poučila a nebude se to opakovat," pomůže mi vstát a dopraví mě zpátky na pokoj.

Zbytek dne v něm zůstanu, bohužel všechny moje pokusy dostat se ven selhaly.

Co jsme to včera sakra dělali? Proč jsem tak pila? Tohle nikdy nedělám. Musím mluvit s Jess, třeba si toho pamatuje více než já. Jen kdybych věděla, kde mám ten telefon..

Riki, přemýšlej, co jsi dělala, když jsi přišla domů?

Kdybych aspoň věděla, v kolik jsem přišla domů, možná ve 3?

No jasně, je v bundě!

Volám Jess, ale nezvedá to. Nechám to zvonit snad minutu, ale nakonec to stojí za to.

,,Prosím?"

,,Čau Jess, to jsem já, Riki."

,,Takže žiješ! Bezva, jak se cítíš, po včerejšku? Bavila ses?"

,,Hej nesměj se mi, víš jakou mám kocovinu?"

,,Nedivím se, po tom, cos vypila? To by skolilo každého."

,,Kolik jsem toho vypila? A proč jsem tak pila?"

,,Ty si to nepamatuješ!" její hlasitý smích mi spustí ještě větší bolest hlavy.

,,Ne, nepamatuji, bolí mě hlava a ráda bych věděla, co jsme včera dělali."

,,Pamatuješ si aspoň, v kolik jsme tam přišli?"

,,Někdy kolem 11?"

,,No vidíš, něco víš. Vzpomínáš na ty kluky, co nás otravovali?"

,,Jo, pamatuji. Ale dál už nic, pak mám jen okno. Co jsme dělali?"

,,Vážně nevíš?"

,,Ne?"

,,Počkej, vážně ne? Ani jak jsme tancovali?"

,,Mám to rozmazané, můžeš mi říct detaily?"

V hovoru se rozhostí ticho, jako kdyby zvažovala, co mi má odpovědět.

,,Popili jsme pár drinků, tancovali a potom jsi šla domů, asi kolem půl čtvrté. Nic zvláštního."

Něco mi tají, slyším to v jejím hlase, tohle nemůže být vše. Jenže netuším, proč by mi to neříkala.

,,Riki, musím končit, zavoláme si později, dobře? Ahoj," ukončí rychle náš hovor.

Co se včera sakra stalo? Chovala jsem se nějak hloupě?

Sice jsem slíbila Mikovi, že se dnes sejdeme v zašívárně, ale napíšu mu textovku jako omluvu.

Mezitím přemýšlím, co se s Jess mohlo stát, naštvalo ji snad, že si ten včerejšek nepamatuji? Jestli jsem se chovala nějak trapně, to by snad pochopila. Byla jsem opilá. Zítra za ní zajdu a vyřeším to.