Kdo jsem ?

- 33 -

Další den se rozhodnu jít do školy. Kolik jsem toho zameškala mi dojde hned první hodinu, v matice. Absolutně nechápu, co se nám učitelka snaží vysvětlit, nedává mi to smysl. Rozhodnu se prostě pozorovat tabuli a dělat, že dávám pozor, i když jsem myšlenkami úplně někde jinde.

To, že pracuji u FBI, se ve škole rychle rozkřiklo, bude to nejspíš i tím, že po cestě do ní mě pronásledovali novináři a chtěli odpověď na otázky ohledně toho výbuchu.

Ve třídě to vzali všichni v pohodě, párkrát se na to zeptali, ale nijak zvlášť nevyzvídají, čehož si vážím. U učitelů se to ale říct nedá. Třeba druhou hodinu v dějepise. Učitel každou hodinu zkouší otázky z minulých hodin a když někdo neví odpověď na jednu otázku, dá mu malou pětku. A jelikož jsem ve škole pár měsíců nebyla, tak netuším, co probíráme.

Samozřejmě mě musel vyvolat a zrovna na otázku, u které nejde vymyslet odpověď. Nebo mě se aspoň nepodařila, takže si k sobě do sešitu napsal pětku a jen kroutil hlavou.

,,Možná by ses měla věnovat více vzdělání, než novinářům a tomu svému vyšetřování. Chápu, že pro tak důležitou osobu je dějepis úplně zbytečný předmět, který nikdy nevyužije."

Nejlepší je ignorovat ho, kdybych reagovala, mohli bychom se hádat celou hodinu. Rád se do člověka naváží, i když nezná všechna fakta, ale pouze drby.

Moje vyšetřování...

Nic takového to přece není.

Většinou ho to po chvíli přejde a věnuje se výuce, ale dnes zřejmě končit nehodlá.

,,V 17 letech a už se producíruje před kamerami a hraje si na hrdinku, než aby se raději učila. Už je únor, druhé pololetí a za rok maturuješ. Ale to není důležité, že? Hlavně abys byla co nejvíce vidět v televizi."

Na tohle mlčet nedokážu, je mi jedno, že mluvím se svým učitelem.

,,Pane Charmesi, můžete přestat? Rozhodně se neproducíruji před kamerami. Pomáhám FBI vyřešit vraždy a to, že za mnou chodí novináři, jsem si nevybrala, prostě to k tomu patří."

Tímhle jsem ho dost vykolejila. To, na čem pracuji nikdo nevěděl a uvědomím si, že o tom nesmím mluvit. Hlavně ne o vraždách, snad z toho nebudu mít problémy. Teď mě přepadl vztek.

Celá třída mě mlčky pozoruje, i pan Charmes, zřejmě mu došla slova.

,,Vr-vraždy? Ty řešíš vraždy?" vykoktá překvapeně.

,,Ano, snažím se jen pomoct a vyřešit vraždu své rodiny plus skoro dalších 30 lidí. A věřte mi, že ti novináři a hromadná pozornost mě dost obtěžuje. Takže mě nechte na pokoji, děkuji."

Naštěstí zazvoní na konec hodiny, jinak nevím, jak by to dopadlo. Rychle vypadnu ze třídy a zamířím na další hodinu, ta snad bude klidnější.

Zbytek dne se snažím přežít a když mi skončí i poslední hodina, přemýšlím, jestli mám jít za Katie, Jess nebo do FBI. Upřímně nemám náladu ani na jedno, potřebuji být chvíli sama. Jenže na druhou stranu chci být trochu k užitku, proto se rozhodnu pro poslední možnost.

Čeká mě ale překvapení v podobě prázdné místnosti, nikde nikdo.

Kde jsou?

Jdu do kanceláře Marrisové, snad zjistím, co se děje.

Jenže ta je také prázdná.

Napadne mě zajít ještě za techniky, tam je naštěstí práce v plném proudu.