- 6 -

165 15 0
                                    

,,A... co teda budete dělat? To ho necháte, ať mu to projde?''

,,To rozhodně ne, ale musíme najít nějaký další důkaz, zatím to je slovo proti slovu.''

,,A... jeho rodina to ví ?''

,,Ještě ne, chtěli jsme to říci napřed vám.''

Tohle je špatný... myslela jsem, že až zjistím, kdo to způsobil, tak se mi uleví, ale... teď bych byla radši, kdybych to nevěděla...

,,A kdy jim to řeknete..?''

,,Zítra odpoledne, proč?''

,,Mohla bych to Katie říci sama ? Nechci aby se to dozvěděla od vás... nic ve zlém.''

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad... Jeho rodina tomu možná nebude chtít uvěřit a mohlo by se to zvrtnout...''

,,Prosím, řeknu jí to zítra ve škole...''

,,No... tak dobře. Ale stejně se za něma budeme muset stavit, kvůli podrobnostem, to je vám doufám jasné, že?''

,,Samozřejmě, jen chci, aby se to dozvěděla ode mě. A děkuji vám, za všechno.''

,,Nemáte vůbec za co, děláme jen svou práci."

Oba policisté odešli a já jen seděla a koukala na zeď. Strejda Katie... nééé.
Jejího strejdu znám, je hodný, milý a něco takového by neudělal... Pak mě ale napadlo, jak rychle a ochotně se mě ujali, že by špatné svědomí ? Co když o tom celou tu dobu věděli...?
Ne, to by mi Katie neudělala, taková není... ale zítra to s ní proberu...

Celou noc nespím, přemýšlím... Do školy se mi vůbec nechce, jak jí mám říct, že její strejda mi zabil rodinu... určitě mi neuvěří... bude více věřit mu, než mě, to je jasné...

Ráno se cítím strašně unavená a nevyspaná, nemám ani hlad - žaludek mám stažený hrůzou... Moje předsevzetí zabít celou jeho rodinu se jaksi rozplynulo...

Musím to jít uzavřít... 2 roky chci vědět, kdo mě připravil o celou rodinu, proč se nešel přiznat na policii, proč tu nehodu nikdo neviděl, co se vlastně stalo...

Už se blížím k budově školy, připadá si jako ve zpomaleném filmu, na všechno se dívám jako z dálky, jako by celé prožil někdo úplně jiný... vcházím dovnitř, procházím chodbami, před sebou vidím dveře od třídy...

Běž pryč, uteč, tady nesmíš být...

Podívám se na naši lavici - už tam sedí...

Obrať se a běž pryč....

Sednu si na židli vedle ní...

,,Ahoj'' pozdravím ji, do očí se jí ale nepodívám...

,,Ahoj Riki, tak co ta policie? Co ti řekli?''

A je to tady...

,,Ehm.. no.. víš..''

,,Co je? Našli ho?''

,,Katie... je mi to líto... ale''

,,Ale co?''

,,Našli jeho auto... a zjistili i, kdo to udělal..''

,,No a? Jžš tak už mě nenapínej.''

,,Zjistili, že to auto patří....tvému strýci...''

,,........''

,,Je mi to líto, ale je to tak..."

,,To nemůže být pravda... to nemůže být pravda...Já ti nevěřím... chápu, že to chceš vyřešit, ale nemusíš to házet ma první osobu, která tě napadne..."

,,Ale já si to nevymyslela, říkala to policie."

,,Tak se museli splést... ty jim snad nevěříš ne ?"

,,No.. víš...."

,,Cože ? To si děláš srandu, ty jim věříš ? Vždyť ho přece znáš..."

,,Katie, já jim nevěřím... ale asi musí mít nějaký důkaz, jinak by ho neobvinili, ne?''

,,Třeba se to na něj snaží někdo hodit... To jsi mě teda zklamala, hned jsme se tě ujali a starali se o tebe a ty obviníš moji rodinu... Ještě mi řekni, že si myslíš, že jsme o tom celou dobu věděli.'' řekne ironicky, ale když se podívá na můj obličej, tak jen nevěříčně zakroutí hlavou.

,,Aha, tak ok, víš co, jdi někam Riki...''

Vezme si věci a odchází ze třídy.

Sakra, sakra, sakra !

,,Katie počkej!'' zakřičím a běžím za ní.

Ale je rychlejší a nestihnu ji dohnat před tím, než opustí budovu školy. Automaticky beru do ruky telefon a vytáčím její číslo...

Nebere to...

To se mi moc nepovedlo....

Přemýšlím, co teď, mám jít za ní ? Dlouho se nerozmýšlím a utíkám že školy ke Katie domů...

Klepu na dveře... nic se neděje. Zaklepu znovu...

,,Běž pryč, " uslyším tlumeně.

,,Katie, prosím, promluvme si."

,,Není o čem. Ty věříš tomu, že ti rodinu zabil můj strejda, já tomu nevěřím."

,,Já jsem neřekla, že to byl určitě on, jen že když ho policie obvinila, tak asi musí mít nějaký důkaz."

,,Nechci se o tom s tebou bavit. Zavolám strejdovi a zeptám se ho. Mě by nelhal. A teď jdi prosím pryč."

,,Tak ahoj, uvidíme se zítra ?"

Ticho...

Zklamaně odcházím a mířím zpátky do školy...

Překvaveni příběhem ? :D Doufám, že příjemně. Jestli jste byli spokojeni, tak můžete hlasovat nebo kdybyste měli jakýkoliv doraz či připomínku, tak napište do komentáře :) Pokusím se vydat novou část co nejdříve, tak zatím čáu.

Kdo jsem ?Where stories live. Discover now