Kdo jsem ?

- 35 -

Líbáme se jen minutu, ale připadá mi to jako věčnost. Nikdy jsem nic takového necítila, nedokážu ani popsat, jak se na malou chvíli cítím šťastná. Dotknout se její tváře, být u ní tak blízko. Jen kdyby mi v hlavě nevyskočilo to jméno. A proto, i když to dělám nerada, se od Jess odtáhnu a spatřím její zmatenou tvář.

,,Riki, promiň, já myslela... Víš, včera..."

,,Co se včera skutečně stalo?"

Nevypadá moc nadšeně, že mi o tom musí vyprávět, zřejmě jí tahle situace není příjemná. Zvlášť po tom, co jsem naši chvilku před momentem přerušila.

,,Tancovali jsme, pili. A když odešli ti kluci, co nás otravovali, tak... Jsem tě políbila. A ty jsi nebyla proti, tak jsem z toho pochopila, že máš taky zájem. Nevěděla jsem, že je to tím alkoholem. A když jsi mi dneska řekla, že si to nepamatuješ..."

Co jsem to udělala? Vždyť přece miluji Katie, ne? To na ni myslím, s ní chci být. Tak proč se tady líbám s Jess, která je mojí dobrou kamarádkou? Vůbec jsem netušila, že ke mně něco takového cítí. A nejhorší je, že se mi to líbilo.

,,Já.. Promiň, jsem teď zmatená. Víš, mám tě ráda, hodně jsme se sblížili a začalo mi na tobě záležet. Ale..."

,,Katie? Všimla jsem si, že k ní něco cítíš, jen jsem doufala, že to není tak vážné a..."

Svou myšlenku nedořekne, jako by čekala na moje vyjádření. Jenže netuším, co jí na to odpovědět.

,,Promiň musím jít. Tohle se nemělo stát. Nezlob se," opustím pokoj a utíkám chodbou ven. Potřebuji na vzduch a být sama. Jess vyrazí za mnou a volá na mě.

,,Riki, počkej, nechtěla jsem se tě nějak dotknout. Prosím neodcházej." Ale neuposlechnu ji a pokračuji v útěku, než se ocitnu před nemocnicí. Nemám tušení kam jdu, ale potřebuji se projít a utřídit si myšlenky.

Cítím se strašně. Jako bych Katie podvedla. Vím, že spolu nic nemáme, ale připadá mi to tak. Možná, kdyby o mých citech věděla, řekla by mi, že to cítí stejně. Třeba má také jen strach z mé reakce, nechce pokazit naše přátelství.

Jenže se mi líbilo i líbat Jess, nikdy jsem ji takhle nebrala. Nenapadlo mě to. Ale teď.. Nevím, co si myslet. Ale nechci jí ublížit.

Neměla jsem včera pít, neměla jsem se líbat s Jess. Tohle jsem podělala. Není to fér ani k Jess ani ke Katie. Měla bych si v tom udělat jasno. Zítra to Katie řeknu, tentokrát to musí vyjít. Třeba mě neodmítne.

Rozhodnu se zajít ještě na stanici, jestli jsou nějaké novinky. S Rachel se mi to také vůbec nepovedlo. Chtělo by to od ní zjistit více, ale ne teď, kdy má u sebe právníka. Pár dní s tím počkám.

Co se to děje s mým životem? Proč se mi nic pořádně nedaří a dělám jednu chybu za druhou? Kdy už mi bude přát štěstí?

Dorazím na stanici a vydám se za týmem, mé kroky směřují opět do výslechovky. V místnosti vidím sedět pana Owella, tak si na chvíli stoupnu za sklo a přemýšlím o něm.

Jaký má asi důvod tohle dělat? Pracuje pro ně, nebo je on sám velký šéf? A jestli ano, o co tady jde, jak s tím souvisí moje rodina? Už bych to chtěla vyřešit a hodit za hlavu, nemůžu jít dál, dokud v tomhle nebude jasno.

Najednou dovnitř vejde Jake, ale není sám, je s ním i... Cože? Vidím dobře? Co tady sakra dělá?

Spolu s Jakem vidím uvnitř i Katie a nejsem překvapená pouze já, ale i pan Owell.