Kdo jsem ?

- 26 -

O 2 dny později

Nemám ráda nemocnice, od té nehody sem nerada chodím, to je mi ale v tuhle chvíli úplně jedno.

Sedím u ní dva dny v kuse a čekám, až se probudí. Nechci to propásnout, mám o ní takový strach, nemůžu o ní přijít. Je moje poslední rodina. Ano, beru ji jako součást rodiny, i když se teď nebavíme. Když se to stalo, cítila jsem se tak zoufale, dokonce jsem jí i řekla, že...

Flashback:

,,Tak lidi, jdeme na to. Zásahovka půjde zepředu, za ní já, Bella a Riki. Mandy, Jaku, běžte zadem. Nevíme, kolik jich je uvnitř, ale hlavní je zachránit Katie." rozdá příkazy.

Stojím za Mikem a jsem strašně nervózní.

Zásahovka vtrhne dovnitř, za ní Mike s Bellou a poté já.

Nacházíme se v chodbě, napravo jsou dveře do koupelny. Tam vejde Mike s Bellou, zásahovka pokračuje rovně.

Ocitne se v obývacím pokoji, kde nikdo není, z něho jde do kuchyně. Já utíkám z kuchyně rovnou do druhého patra, ve kterém jsou 3 pokoje.

,,Čistý" ozve se Mike z koupelny.

,,Čistý" hlásí zásahovka po prozkoumání kuchyně a obývacího pokoje.

,,Riki, kde jsi ty?"

,,Jsem nahoře, jsou tady 3 místnosti a..." nestihnu to doříct, protože se jedny dveře otevřou a vyjde z nich muž. Hned, jak mě uvidí, vytáhne zbraň a něco zakřičí, zřejmě není v místnosti sám.

Otočím se a skočím ze schodů dolů.

,,Pozor, má zbraň" stihnu říct, než sletím dolů. Svůj pád zakončím parakotoulem, takže se mi nic nestane a jdu se schovat. Do kuchyně přiběhnou Mike s Bellou i Jake s Mandy a míří zbraněmi směrem ke schodům.

,,Riki, schovej se za Bellu," rozkáže mi Mike a já se nezkouším odporovat. Jdu dozadu, přede mnou je Bella, Mandy, Jake, Mike a zásahovka stojí z boku.

,,Tady FBI, odložte zbraně a sejděte s rukama nad hlavou."

,,Máme Katie a jestli nechcete, aby se jí něco stalo, tak nás necháte odejít. Položte zbraně na zem a ruce vzhůru. Nic nezkoušejte, nebo ji zabijeme."

Mají Katie? To znamená, že je naživu..

,,Chceme důkaz, že je v pořádku."

,,Fajn. Promluv, dělej," slyším ho.

,,Jsem v pořádku, Riki..." někdo jí zakryje rukou ústa, takže se nedozvím, co mi chtěla říct.

Je v pořádku, nic jí není.. Nic jí není...

,,Slyšeli jste. Takže teď odložte zbraně a nechte nás projít."

Podívám se na Mika. Vypadá zamyšleně, troufám si říct, že na malou chvíli dokonce zoufale. Ale vzápětí nasadí svou bezcitnou masku.

,,Udělejte, co říká, všichni zbraně na zem."

Celý tým ho poslechne a dáme ruce vzhůru. Chvíli se nic neděje, ale uslyším pomalé kroky.

,,Jdeme dolů. Jestli se někdo o něco pokusíte, je okamžitě po ní."

Ze schodů začne scházet muž, kolem čtyřiceti, oblečený celý v černém. Za ním další muž, trochu menší postavy. V ruce drží zbraň a míří ji na postavu vedle sebe.

Katie..

Sejdou dolů a zastaví se v chodbě.

,,Klíče od vašich aut." řekne vyšší muž a natáhne ruku.

,,Nechte Katie jít."

,,Ty klíče," zvýší hlas.

,,A co Katie?"

Menší muž jí přitiskne zbraň více na hlavu, až Katie sykne.

,,Máte 3 vteřiny, jinak je po ní. Raz, dva..."

,,Dobře, dobře, dáme vám je," rychle řekne a otočí se na zásahovku, ,,dejte mu klíče. "

Muž dostane dvoje klíče a chystá se odejít."

,,Klíče jste dostali, dejte nám Katie."

,,Na to zapomeňte, bereme ji hezky sebou, jinak po nás okamžitě půjdete."

Sakra, co teď? Oba dva muži se ke mně otočí zády a mě v tu chvíli napadne hodně blbý plán.

Za to mě Mike zabije...

Rychle se skloním pro zbraň a vystřelím po menším muži a trefím ho do ruky, ve které drží zbraň.

Lekne se, začne křičet a v důsledku toho praští Katie do hlavy.

Poté se věci odehrají hrozně rychle. Tým si vezme zbraně a namíří je na oba muže, ti se snaží utéct, ale zásahovka je zadrží.

Já se rozběhnu ke Katie, která leží na zemi a a nehýbe se.

To ne...

,,Katie, slyšíš mě? Katie! Prosím, vzbuď se!" snažím se ji vzbudit, ale nereaguje. Začínám panikařit.

,,Katie! Nenechávej mě tady, prosím, probuď se... Zavolejte někdo sanitku!" zakřičím.

Mám hrozný strach, jestli se neprobere... Nedokážu zadržet slzy a rozbrečím se naplno.

,,Katie, omlouvám se, je to moje vina, jen se prosím probuď. Já tě miluji, slyšíš? Miluji tě. Tak to nevzdávej..."

Konec flashbacku

Jo... řekla jsem jí, že ji miluji. Nevím, kdy mi to došlo, ale nestydím se za to. Pochopím, když se mnou nebude mluvit, jen ať je v pořádku, nic víc nechci.

Za ty 2 dny jsem vůbec nic nenaspala, takže se nedivím, když mě sestřička začne vyhánět, ať si jdu odpočinout.

Ale já nechci.

Přijde dokonce i tým, aby zjistili, jestli se probrala.

Mike mi sice vynadal, kvůli té střelbě, protože to podle něj bylo riskantní a nebezpečné, mohla jsem trefit Katie, ale zároveň si myslí, že jsem zachránila její život.

,,Riki, měla by sis jít odpočinout, teď tady nejsi nic platná. Její rodina je také nervózní, ale aspoň se šli přes noc vyspat," snaží se mě Mike dostat pryč.

,,Nikam nejdu."

,,Neblbni, pojď domů," podpoří ho Bella.

,,Zůstávám. Dokud se neprobere."

,,Riki, přijdeš zase ráno, chápu, že o ni máš strach, ale teď jí nepomůžeš."

Možná mají pravdu. Sedím tady dva dny, skoro jsem nespala.

Dlouho jsem nebyla také ve škole... Mike to domluvil v dětsáku, takže mě omluvili, ale měla bych tam zase začít chodit, jsem ve třeťáku a maturita se blíží.

,,Dobře, půjdu domů a hned ráno zase přijdu."