Kdo jsem ?

- 27 -

Pracovat s FBI má své výhody, například nemusím čekat do odpoledne na návštěvní hodiny, abych mohla vidět Katie.

Takže hned další ráno jsem spěchala do nemocnice, kde jsem měla v plánu zůstat celý den. Ale když jsem se blížila k jejímu pokoji, měla jsem divný pocit.

Snad se nic nestalo....

Naštěstí to byl opravdu jen pocit, protože Katie pořád klidně ležela na posteli a spala. Byla u ní zrovna sestřička, tak jsem se zeptala, zda-li můžu dovnitř.

,,Pojďte dál, už jsem si říkala, kdy přijdete."

,,Můžeš mi tykat, jsem Riki," představila jsem se. Nemám ráda, když mi někdo vyká a je jen o pár let starší, téhle sestřičce jsem totiž typovala maximálně 23 let.

,,Dobře," její úsměv se nedal přehlédnout, ,,já jsem Jessica."

,,Ahoj. Jak je na tom Katie?"

,,Od včerejška žádná změna, zatím se neprobudila, ale její stav se naštěstí ani nezhoršil."

,,Aspoň že tak, děkuji." sedla jsem si vedle Katie a dívala se na ni.

,,Neboj, jistě se brzy probudí."

,,To doufám."

Vypadalo to, že chce ještě něco říct, ale pak si to rozmyslela a byla na odchodu. Ve dveřích se ale zastavila a otočila se na mě.

,,Ty máš Katie hodně ráda, že?"

Tím mě dost zaskočila, ale musela jsem rychle zareagovat.

,,Je to moje nejlepší kamarádka..."

,,Na to jsem se neptala..." významně se na mě podívala.

,,C-o.. jak to myslíš..?" znervózněla jsem, i když jsem věděla kam míří.

,,Riki, nemusíš to tajit, já vím, že ji máš ráda."

Zdá se mi to, nebo to řekla skoro až smutně?

,,Jak to víš?"

,,To, jak se na ni díváš, jak jsi ji zachránila, to by jen tak někdo neudělal."

,,Ale..." chci odporovat, jenže vidím, že to nemá cenu, proto mlčím.

,,Nech mě hádat, řekla jsi ji to na té chatě, protože jsi o ni měla strach."

Opět nemám co říct, na souhlas pokývnu hlavou.

,,A než stihla odpověď, omdlela."

,,Jak to můžeš vědět?"

,,Přiznávám, slyšela jsem od policie, co se stalo, takže jsem si zbytek domyslela," přistoupí ke mně, ,,neboj, jistě se brzy probere."

,,Pohádali jsme se... a... ona se mnou potom nemluvila. Pak ji unesli a já neměla možnost se jí omluvit nebo říct, že mě to mrzí, protože to je moje chyba. Všechno je moje chyba."

Nevím, proč jsem měla potřebu ji tím otravovat, ale vypadala, že mi rozumí.

Jenže když mi na to chtěla odpovědět, vešla dovnitř další sestra.

,,Jess, kde jsi tak dlouho? Šéf se už po tobě shání."

,,Jo už jdu," odpoví ji a a mým směrem zašeptá: ,,jestli si chceš promluvit, můžeme se odpoledne sejít u Billa, končím v 5."

U Billa, tak se říká vyhlášené kavárně nedaleko odsud, majitele znají v okolí všichni.

,,Dobře, budu tam," mile se usměji.

Jess odchází za druhou sestřičkou a já v místnosti zůstanu sama.

Teda s Katie.

Sednu si k její posteli a dívám se na ni. Tak moc si přeji, aby se probudila, aspoň na chvíli. Je to sice jen 3. den, ale zdá se mi to jako věčnost.

Během dne za ní přijdou rodiče a Alex, všichni vypadají unaveně. Nedivím se. Kdo by v téhle chvíli dokázal spát. Když mě spatří, pokusí se o úsměv.

Je to zvláštní, předpokládala bych, že na mě budou naštvaní, přeci jen, celé to je moje chyba. Ale naopak, dokonce mi jsou vděční, že jsem ji zachránila. Možná k tomu přispěl fakt, že jim Filip Rivers lhal, nikdo z nich to totiž nečekal. Muselo je hodně zasáhnout, když zjistili, že Katie unesl on.

,,Ahoj Riki, nebyla jsi tady celou noc, že ne?"

,,Dobrý den, nebojte, nebyla, přišla jsem ráno."

,,A vyspala ses trochu?"

Tahle otázka mi přijde zbytečná, protože všem nám je jasné, že ne. Ale nechci být nezdvořilá.

,,Snažila jsem se."

V tichosti jsme seděli u Katie a čekali na zázrak.

Když se blížila pátá hodina, byla jsem malinko nervózní. Chtěla jsem jít s Jess, ale přišlo mi to nefér vůči Katie.

Paní Riversová si mého neustálého koukání na hodinky všimla.

,,Riki, sedíš tady už 3. den, běž někam ven s přáteli, bavit se. Tady stejně nic nemůžeš."

,,Nechci promeškat, až se probudí."

,,Kdyby se něco změnilo, dáme ti vědět. A teď běž."

,,Určitě vám to nebude vadit?"

,,Jistě že ne, Katie by byla ráda."

,,Ale kdyby něco, hned prosím volejte." rozloučím se a spěchám k Billovi.

Výčitky svědomí odejdou, když uvidím Jess sedět vzadu u stolu pít cappuccino. Už na tu dálku vidím její úsměv.

,,Ahoj, tak jsi přišla?"

,,Však jsme se domluvili," oplatím úsměv.

,,To jo, ale myslela jsem, jestli nebudeš chtít zůstat s Katie."

Zase ten smutný tón...

,,Je s ní rodina a kdyby se něco stalo, dají mi vědět."

,,Má štěstí, že tě má," znejistí, ale pokračuje, ,,a Katie je taky...?"

Nedořekne to, ale vím, na co naráží.

Lesba

,,Upřímně? Netuším, nikdy jsme se o tom nebavili."

,,Říkala jsi, že jste se nějak pohádali.. O čem?"

A je to tady....

,,No.. Nevím kde začít..."

,,Jestli o tom nechceš mluvit, chápu."

Ale já jsem chtěla, takže jsem jí vyprávěla vše, co se mi stalo. Od té nehody, přes vyšetřování až po Riversovo zatčení.