Kdo jsem ?

- 13 -

Chvíli stojí u knihovny. Poté se na mě významně podívá a ukáže na jednu knihu. Má žlutý obal, ale název nepřečtu.

,,Tuhle knížku si dobře zapamatuj."

,,C-ože? A proč?" udiveně zakoktám

Natáhne k ní ruku a zatáhne za ní. Myslela jsem, že tohle se děje jen ve filmech, ale najednou se ozve tiché cvaknutí.

Poté za knížku znovu zatáhne a celá knihovna se odsude na stranu. Nevěřím svým očím.

Za ní se nachází malá místnost. Vejde do ní a kývne na mě.

,,Tak pojď nebo nechceš vědět co tady je?" ušklíbne se na mě, protože mě má přečtenou.

,,Jo, už jdu."

Pomalu přejdu k němu. Poté zmáčkne nějaké tlačítko a knihovna se zase celá zavře. Takže stojíme v malé čtvercové místnosti.

,,Ehm... pane Harisi..."

,,Říkej mi Mike, prosím" usměje se na mě.

,,Dobře, tak Miku... kde to jsme ?"

,,Předtím než ti řeknu a ukážu zbytek, potřebuji od tebe vědět, že si to
opravdu necháš pro sebe. Budeme to od tebe potřebovat i písemně, pokud s tím nemáš problém."

,,V pořádku. A slibuji, že o tom opravdu nikomu nic neřeknu."

,,Uff, tak dobře... Jak jsi viděla, tak ta knihovna ukrývá tuhle malou místnost. Pamatuješ si, jak jsem se sem dostal?" tázavě na mě pohlédne.

,,No... zatáhl jste za nějakou žlutou knížku, ale název si nepamatuju " řeknu zahanbeně.

,,Jmenuje se Bleskové šípy. Dobře si tu knihu zapamatuj, jinak se sem nedostaneš. Musíš za ni zatáhnout dvakrát, poprvé se ozve cvak a napodruhé se knihovna odsune na stranu. Poté sem vstoupíš a zmáčkneš tohle červené tlačítko" řekne a ukáže na jednu stěnu místnosti. Jsou tam 3 tlačítka - červené, modré a zelené.

,,Když ho zmáčkneš, tak se knihovna zase zavře."

,,Dobře" řeknu trochu zmateně ,,A na co jsou ty další tlačítka ?" zeptám se ho.

,,To zelené zmáčkneš v případě, kdyby tady byl nějaký vetřelec, ale zmáčkneš ho pouze v případě, pokud by to bylo opravdu nutné."

,,A to modré ?"

,,K tomu se hned dostaneme. Ale nejdříve ti musím říct, že než ho zmáčkneš, tak musíš zavřít knihovnu. Je to kvůli bezpečnosti. Jakmile je zavřená , můžeš jít dál" záhadně se na mě usměje.

,,Jít dál ? Jak to myslíte ?"

,,Uvidíš sama. Zmáčkni modré tlačítko."

Jsem sice nervózní, ale stisknu ho. Chvíli se nic neděje, ale poté se celá místnost začne propadat do země.

,,Ahá, takže to je výtah? ''

,,Něco na ten způsob'' pousměje se.

Jedeme asi minutu, následuje rychlé zastavení, až to se mnou cukne. Taky mě mohl varovat, mizera jeden.

,,Časem si zvykneš'' ušklíbne se

Když se zastavíme, jedna stěna místnosti se otevře. Zůstanu v šoku, protože uvidím prostor připomínající něco ve stylu kanceláří a laboratoře. Všude se to hemží lidmi, vypadá to, že jsou všichni dost zaneprázdněni, takže si nás z počátku nikdo nevšimne. Mike udělá pár kroků vpřed a otočí se na mě.