Kdo jsem ?

- 43 -

O měsíc později

Sluneční paprsky mě z oblohy zašimraly na tváři a donutily i tak líného člověka, jako jsem já, v sobotu vstávat již o o půl sedmé ráno. Nevadí, aspoň si užiji delší den se svými nejbližšími. Otevřu pomalu oči a prohlédnu si můj dosavadní domov. Ředitelce se vůbec nelíbily moje časté večerní výpravy a nocování kdekoli jinde než doma, proto si mě pozvala k sobě do kanceláře, abychom si společně promluvili. Bála jsem se, jaký mě čeká trest, ale naštěstí mám tu čest jednat s rozumnou ženou, která dokáže pochopit celou situaci, i když zastává dodržování pravidel a respekt. Musela jsem slíbit, že poslední rok budu poslušná, vzorná a nebudu dělat potíže. Taková jsem samozřejmě vždy, že? Hah, dobrý vtip Riki. Uznávám, že za poslední dobu jsem stihla porušit více pravidel, než kolik se mi jich povedlo za celé 2 roky. Takže na její návrh jsem s radostí kývla, přeci jen ráda si zase budu připadat jako normální středoškolačka.

Navíc, mohu být ráda, že se mě vůbec před těmi 2 roky tak ochotně ujali. Sice dětský domov nenahradí skutečnou rodinu, ale dostanete šanci mít střechu nad hlavou, teplou postel, jídlo. Poznáte nové lidi. Nevěřila bych, že to někdy vyslovím nahlas, ale svým způsobem mi tohle místo bude chybět. Za tu dobu se mi zde vytvořilo mnoho hezkých vzpomínek, na které nikdy nezapomenu. Ale ano, těším se, až budu plnoletá a přestěhuji se. K Jess. Hustý, co? Ze začátku jsem byla její nabídkou překvapena, ale neváhala jsem a s radostí  ji přijala. Nemohu se dočkat na soužití s tou nejlepší osobou na světě, kterou neskutečně miluji. Sice naše první setkání nebylo úplně přívětivé, ale doufám, že si to dostatečně vynahradíme.

Po krátké úpravě obličeje, výběru oblečení, snídani a rychlé sprše byla moje maličkost připravena vyrazit ven. Kam konkrétně? Na stanici. Jelikož v týdnu jsem se musela naplno věnovat škole, abych vůbec měla šanci vše dohnat, za týmem jsem byla nucena chodit až o víkendu. Po naší spolupráci mi Marrisová osobně poděkovala. Náš případ rozebírali i v televizi, z čehož měla ještě větší radost než z jeho samotného vyřešení - získala větší pozornost médií, významných osobností a díky tomu tedy dostala i nabídku na lepší pracovní pozici. Když nad tím tak přemýšlím, to je možná ten důvod, proč na mě byla tak milá. Nezdálo se mi úplně fér, aby největší odměnu získala ona, když celou práci odvedl Mike společně s týmem, ale neprotestovala jsem. Marrisová novou pozici přijala, odcestovala do zahraničí a zde se uvolnilo místo ředitele FBI. 

Výběrové řízení nebylo náročné, každý stejně tušil, kdo se stane novým nástupcem. A opravdu, vyhrál na plné čáře Mike, všichni jsme mu moc gratulovali a společně to oslavili. Poté mi jako nový šéf nabídl práci konzultanta na skoro plný úvazek, pochopitelně jsem neměla v plánu ukončit školu. Napadlo mě, jestli to je pouze z lítosti a povinnosti, ale přesvědčil mne, že opravdu stojí o to mít mě ve svém týmu. S radostí jsem nabídku přijala a domluvili se na podrobnostech. Chodila jsem nejdříve jen o víkendech - musela jsem dohnat a dopsat všechny zápisy, písemky, zkoušení a úkoly. Naštěstí díky pomoci Katie a učitelů to trvalo jen pár dní a tak jsem mohla začít chodit každý den, po škole. Za těch několik týdnů se objevily spíše malé případy, nic velkého. Na 30 vražd to rozhodně nemá. Ještě teď mi z toho naskočí husí kůže. Pár zmizení, která se vzápětí hned vysvětlila, bohužel i jedna vražda. 

Připadá mi to jako včera, co jsem těmito dveřmi procházela poprvé - v noci, tajně, vystrašená. Cizí prostředí. Strach. A nyní jimi procházím jako oficiální zaměstnanec FBI a pracuji s těmi nejlepšími agenty v zemi. Není to skvělé? Kdyby mi to někdo řekl tehdy, nevěřila bych mu. Co všechno se změnilo.. Zdá se mi kouzelné, jak vám může jedna noc změnit celý život. Bohužel jsem ještě netušila, jak moc a rychle se změní..