Kdo jsem ?

- 14 -

Ráno po probuzení si v hlavě přehrávám, co se včera stalo. Nejspíš bych tomu nevěřila a zapomněla na to, kdybych na mém stolku neuviděla ty papíry...

To nebyl sen? Opravdu jsem byla včera na policejní stanici a poté v tajné instituci FBI ?

Máme se sejít ve 4... do té doby si musím ty papíry přečíst... Sakra škola ! Rychle se obléknu, vezmu si tašku a zamířím směrem na autobus...

Přijedu do školy, vcházím do třídy... ale najednou při pohledu na moji lavici se zarazím... sedí tam Katie !

Ona už přišla? Co jí mám říct ? Musím se jí omluvit.

,,Ahoj Katie.''

Nic, žádná odpověď.

,,Já.. bych se ti chtěla omluvit, víš...''

,,Hele poslouchej. To, že jsem přišla neznamená, že se s tebou chci bavit. Jsem tady kvůli testům, ne kvůli tobě. Takže mi udělej laskavost a nepleť se mi do života, jasný ?'' řekne ledovým hlasem.

Naprosto mě šokuje, takhle se mnou ještě nikdy nemluvila. Vždycky byla milí, laskavá... byli jsme jako sestry. Ale tohle...

,,Katie... já...''

,,Je mi jedno co ty. Vždycky myslíš jen na sebe, že jo ? Chudáček Riki, jak se cítí Riki. Záleží ti vůbec na mě ? Napadlo tě někdy, jak se cítím já ?''

,,Jasně, že mě to zajímá.''

,,Opravdu ? Kdyby ti na mě záleželo, tak nikdy nevyslovíš něco tak hrozného, jako že můj strejda zabil tvoji rodinu. Znáš ho celé dětství a takhle ho nařkneš ? Tím jsi u mě skončila.''

,,Ale on to udělal ! Zeptala jsem se ho a normálně se mi vysmíval''

,, Jasně, zase lžeš... Já jsem ti věřila, myslela jsem si, že jsi jiná než ostatní holky... Tolik jsme toho prožili. A teď tohle ? Nech mě být Riki... Nepleť se mi do života, nepiš mi, nemluv na mě.''

,,Dej mi šanci...''

,,Slyšela jsi mě ?'' ignoruje moji prosbu

,,Prosím...''

Pozorně se na mě dívá, ale neodpoví...

,,Jo slyšela..'' nerada řeknu.

,,Fajn.''

Otočí se a sleduje tabuli.

Co se to s námi stalo ? Jak je možné, že nás jeden člověk dokázal poštvat proti sobě ? O důvod více, abychom ten případ co nejdříve rozlouskli. Jakmile dojdu domů, musím hned podepsat ty papíry a začít vyšetřovat. Jsem si naprosto jistá, že to udělal a to, že se se mnou kvůli němu Katie nebaví, mě hrozně naštve. Bude pykat za to, co udělal...

Ve škole to nějak přežiju, ale vůbec nevím, co jsme probírali... Je teprve říjen a já už se v tom učivu ztrácím... a to jsem teprve ve 3. ročníku na střední škole. Musím to vyřešit tento rok, jinak příští rok maturitu neudělám. Jsem na gymnáziu, protože mám v plánu jít po střední na vysokou. Chtěla bych jít studovat práva a nebo psychologii. Vždycky jsem obdivovala právníky u soudů, ale i psychology. Musím se ještě rozhodnout.

Po škole jdu rovnou domů a po cestě přemýšlím o Katie.

Musí být přece způsob, jak se s ní udobřit. Nechci, aby naše přátelství skončilo takhle.... Nemůže... Je všechno co mi zbylo. Bez ní bych tady nejspíš nebyla...

Rychle vejdu do pokoje. Kabelu ze školy hodím do kouta a hned si beru do ruky papíry od Mika. Jsou to jen 2 stránky, takže si je pořádně přečtu, času mám dost.