Kdo jsem ?

- 9 -

Podívám se na něj a nevěřím svým očím...

Znám ho celé dětsví, vždycky byl na mě hodný. Pomáhal mi... měla jsem ho ráda. A on mi 2 roky lže, hraje na mě komedii a dokonce se mi i vysmívá ? Tak to přehnal... já ho dostanu.

,,Proč ?"

,,Co proč?"

,,Proč jste to udělal, proč jste mi lhal, proč všem lžete..."

Nemám slov...

,,Jestli ti můžu poradit, nepleť se do toho a nech to být. Radím ti dobře. Copak ti to nedochází? Nikdy nebyli žádní svědci ani důkazy. Nepřišli ti to divné ? Nevíš, s čím si zahráváš. Tady vůbec nejde jen o 'autonehodu'..."

,,A o co tedy ? Co nechápu?"

V tu chvíli si uvědomil, co všechno mi řekl a zhrozil se.

,,Nech to být, jinak budeš litovat !" řekne a rychlým krokem odchází pryč.

Jsem strašně zmatená, absolutně to nechápu... On to opravdu udělal, on je zabil... zhroutím se na zem a začnu brečet. Je mi jedno, že kolem mě chodí lidé a pozorují mě...

Sedím tam asi půl hodiny, pak se zvednu a pomalu odcházím. V hlavě si stále opakuji, co mi to vlastně řekl. Co tím jako myslel ?

Nevíš, s čím si zahráváš... nešlo pouze o nehodu... A co já s tím ?

V tu chvíli mi to dojde...

Nepleť se do toho... tady nejde o nehodu... Nebyli důkazy...

Měl to naplánovaný... proto nebyli žádní svědci ani důkazy... Nejde o nehodu, ale o vraždu. O můj bože...

Začnu zase brečet... nemůžu to zastavit, nejde to. Všechen ten stres, strach a zlost ve mě pomalu vyprchává... Cítím se úplně prázdná... Připadám si jako v nějakým blbým filmu...

Proč se to děje... proč mě a mé rodině... Co jsme komu udělali ? Co udělali, že museli zemřít ?

Přijdu do dětsáku a zjistím, že v pokoji chybí věci Madison. Co ? Kam šla ? Vrátím se na chodbu a jdu najít vychovatelku. Když ji najdu, hned se jí ptám.

,,Dobrý den, co je s Madison?"

,,Ahoj Riki. Madison je u své nové rodiny. Víš... adoptovali si ji..."

Tak to jsem nečekala...

Madison tady byla od rok déle než já, její rodiče spáchali sebevraždu. Trvalo jí dlouho, než se z toho vzpamatovala, muselo to pro ni být hodně těžké. Měli finanční problémy a místo toho, aby jim záleželo na jejich dceři, tak ji tady nechali samotnou. Což pro mě je nepochopitelné. Jak jí to mohli udělat ? Jak ji tady mohli nechat ?

Moc jí to přeji, zaslouží si být šťastná, rodinnou pohodu, zázemí...

Ale trochu mě to i zamrzí... Ona si odejde za novou rodinou a já tady musím kvůli němu trčet... Ale nestěžuji si. Vychovatelky jsou fajn, nejlepší je paní Rogersová. A ostatní jsou taky fajn. Ale těším se až za rok oslavím 18. narozeniny a budu odsud moct odejít... musím si najít práci, nové bydlení bude něco stát...

Ale peníze teď neřeším... musím se udobřít s Katie a dostat do vězení toho šmejda...

Znovu si procházím všechny materiály, hledám každou stopu, ale nic nemůžu najít. Je to, jak říkal Rivers... Žadné důkazy, nic. Všechno perfektně sedí.

Napadne mě něco šílenýho... Policie má určitě více materiálu než já... Kdybych si pár dokumentů vypůjčila, třeba bych na něco přišla...

Večer se tajně vykradu z dětsáku a mířím na policejní stanici. Snažím se vyhýbat každé lampě nebo bezpečnostním kamerám, aby mě nikdo nezahlédl.

Projdu přes vrátnici a pokračuji chodbami. Mám na policii známého, takže už delší dobi vím, jakou místnost mám hledat a jaké dokumenty musím najít. Problém je, že po tmě se špatně hledá.

Procházím všechny místnosti, ale nemůžu narazit na tu správnou. Připadá mi, že se motám v kruhu. Jednu místnost vidím snad už po čtvrté. Chci to už vzdát, když ji konečně najdu...

Nikde nikdo...

S baterkou začnu svítit po celé místnosti. Vzadu stojí police s dokumenty. Potichu otevírám jeden šuplík po druhém a hledám ten správný. Nakonec ho najdu a začnu procházet všechny jeho dokumenty, když najednou za sebou uslyším rachot. Otočím se a...

,,Co tady děláte ? Ruce tak, abych na ně viděl. Hned!"

Přede mnou stojí policajt s namířenou pistolí. Taky mě to mohlo napadnout, nikde jsem nikoho nepotkala, měla jsem být ostražitější...

Podívám se na něj a když si všimne, kdo jsem, zbledne hrůzou...

,,Riki ? Jsi to ty?"

Kdo to je ? A jak ví moje jméno ?

,,Kdo jste ?"

,,Musíme si promluvit, hned. Pojď za mnou."

Tak to je vše. Snad se vám kapitola líbila. Děkuju za přečtení a budu se těšit příště :)