Kdo jsem ?

- 44 -

,,Vězeňkyně Foxová, návštěva !! Máte maximálně 10 minut."

Sleduji, jak si za druhou stranou skla sedá žena oblečená celá v oranžovém. Když mě spatří, nefalšovaně se usměje.

,,Riki, to je ale překvapení, ráda tě vidím, opravdu..."

,,Na to ti kašlu. Chci vědět, co jsi mi to píchla."

Vykouzlí nevinný výraz, jako by netušila, o čem to mluvím.

,,Nedělej, že nevíš. Vyklop to!"

,,Já myslela, že si spolu hezky promluvíme, copak ti nechyběla tetička?" Uklidni se, nechceš také skončit ve vězení.

,,Omlouvám se, že jsem zklamala tvá očekávání. Co. Jsi. Mi. To. Píchla??"

,,Vytahuješ tohle? Proč tě to zajímá? Nevyšlo to, jak jsem plánovala. Moje práce skončila, všechny ty vraždy byly k ničemu, zřejmě ti to nevadí. Dostala jsi mě do vězení. Jsi už spokojená?"

,,Až mi odpovíš na otázku!"

,,Proč ti na tom tolik záleží?!"

,,Protože mi zbývá týden života!!!" Je mi úplně jedno, že mě uslyší i všichni ostatní. Nedokáži se uklidnit. Tváří se jako největší chudáček. Po mém výkřiku zbledne v obličeji.

,,Co to říkáš?"

,,Nedělej, že o tom nic nevíš. Píchla jsi mi jed a..."

,,Píchl ti ho Bryan," opraví malou nesrovnalost, která není vůbec důležitá, ale vzápětí pokračuje. ,,Ale nerozumím tomu. Tohle se ti nemělo stát."

,,Budeš mi znovu tvrdit, že se jedná pouze o nehodu a nechtěla jsi mi ublížit?"

,,Mým úmyslem nebylo zabít tě! Doufala jsem, že se k nám přidáš a tohle byl test, jestli na tobě daná látka funguje jistým způsobem."

,,A to jako proč?"

,,Abych ti celý projekt ukázala v praxi. Několik lidí už jsou v další fázi."

,,Takže je ovládáš," utrousím ironickým tónem.

,,Pouze jsem změnila strukturu jejich moz..."

,,To máš jedno," přeruším ji, ,,Chci se dozvědět, co jsi mi to píchla. Konkrétní složení."

,,K čemu ti to bude? Chceš pokračovat ve výzkumu?"

Je ta ženská normální? Že se ptám - není.

,,Potřebuji to na vytvoření protilátky."

Mlčí. Tíživé ticho se mi nezamlouvá.

,,Tak řekneš mi ho?!"

...

,,Proč mlčíš?"

,,Nechci ti brát iluze, ale..."

,,Ale co?"

,,Nevytvoříš protilátku, aspoň ne včas."

Ptala jsem se, jestli tohle může být ještě horší? Ano, může. Na stupnice od 1 do 10 nejhorších momentů v mém životě se tohle nachází na čísle 100. Moje jediná, malinká planá naděje právě umřela. Díky, teto.

,,Proč ne?"

,,Potřebuješ na ni jednu rostlinu, ale tu nám dodavatel doveze až za 3 měsíce. Protože ti Bryan píchl velkou dávku, nemáme jí už bohužel dostatek." Díky Bryane, dostali jsme se na číslo 150.