Kdo jsem ?

- 28 -

,,Takže se s tebou kvůli tomu nebavila?"

Došli jsme zrovna k té části, kdy jsem s Katie mluvila ve škole a ona poté utekla domů.

,,Přesně tak. Začala mě ignorovat, úplně mě odstřihla."

Nerada na tu dobu vzpomínám, přepadne mě vždy smutek.

Třeba se už neprobere...

Takhle ne !

,,To nechápu, jste přece kamarádky, to ti nevěřila? Proč bys jí lhala?"

,,To jsem si taky říkala, ale na druhou stranu ji chápu, obvinila jsem jejího strejdu. Má... měla ho moc ráda. I já, když jsme byli malé, byl úžasný. Brala jsem ho jako vlastního.''

,,Ale stejně... já bych ti věřila." podívá se mi do očí.

Zase ten zvláštní pocit...

,,Oh.. Ehm.. děkuju," usměji se a pokračuji ve vyprávění.

Když jí popisuji situaci na chatě, zase mě přeruší.

,,To jsi odvážná, takhle riskovat. Mohli ti ublížit."

,,Jediný, co mě zajímalo, bylo zachránit Katie, na sebe jsem nemyslela. Navíc, je to moje vina."

Nechápavě se podívá.

,,Myslím to, že ji unesli."

,,Ty za to přece nemůžeš, tys ji neunesla."

,,Ale můžu. Já jsem pořád pátrala, i když mě varovali."

Tohle nikdy nikdo nepochopí... Nemůžou...

,,Chtěla jsi spravedlnost, najít pravé pachatele. Nemáš se za co stydět." snaží se mě povzbudit a stiskne mi ruku. Palcem mi lehce pohladí dlaň.

Začne mi bušit srdce. Podívám se na ni a uvidím v jejích očí zvláštní jiskru.

Co se to děje? Tohle je dost divný...

Odtáhnu se a nervózně se uměji.

,,Díky. Ehm... chceš to dovyprávět?"

,,Jo jasně..."

Opět je smutná...

,,Děje se něco?" opatrně se zeptám.

,,Ne, mělo by?"

,,Zníš tak smutně..."

,,Ne, všechno je v pohodě," a na důkaz se usměje, ale vidím, že to hraje. Zatím to nechám být.

Radši ji to celé dovyprávím, ona mě u toho pozoruje.

,,Tak to je můj příběh."

,,Stejně je to hustý, konzultant FBI, v 17 letech."

,,Není to tak super, jak se zdá. Jsem tam ráda, to ano, můj tým je moc fajn. Jen..."

,,Jen co?"

,,Mrzí mě, že nemůžu dostat ty, kdo zabili mou rodinu," přiznám nerada,
,,ale dost o mě, o tobě nic nevím, tak povídej."

,,Není co, můj život není zajímavý." snaží se změnit téma, mě ale nedostane.

,,No tak, já jsem ti teď tady vyprávěla o sobě, tak je řada na tobě. Můžeš třeba začít tím, kolik ti je let," zasměji se.

,,Je mi 21, jsem na vysoké škole."

,,Vážně? A na jaké?"

,,Studuji práva.."

,,Páni. To jsi dobrá, musíš se pořád něco učit že? Na to já nejsem, milion zákonů, vyhlášek, paragrafů."

,,Je to těžké, ale baví mě to."

,,A na jaké právo se zaměřuješ? Rodinné, občanské..."

,,Ehm... trestní," nervózně se poškrábe na zátylku.

,,Trestní? Takže budeš obhajovat i zločince?"

,,Ne, to snad ne. Chtěla bych jen pomáhat dobrým lidem, aby neskončili ve vězení za něco, co neudělali."

,,Páni, to bych do tebe neřekla. A práce v nemocnici...?"

,,Brigáda. Vypomáhám sestrám, protože jich je momentálně nedostatek. Mamka byla zdravotní sestra, takže se v tomhle oboru dobře vyznám."

,,Byla? A co dělá teď?"

Odmlčí se.

Řekla jsem něco špatně?

Chystá se mi odpovědět, ale začne mi zvonit mobil.

Paní Riversová !

,,Prosím?"

,,Ahoj Riki, neruším?"

,,Ne, povídejte. Něco s Katie?"

,,Ano.. Probudila se, před chvílí, tak jsem ti chtěla dát vědět, ale samozřejmě nemusíš přijít hned, jen..."

,,Hned jsem tam. A děkuji, že jste zavolala."

Probudila se, probudila se...

Podívám se na Jess a trošku se zarazím.

,,To byla paní Riversová..."

,,Katie se probudila?" opět slyším ten smutný tón.

,,Jo, před chvílí, asi bych..."

,,Jasně, běž za ní."

,,Ale ještě se uvidíme. A díky za kafe a vyslechnutí." rychle se zvedám a utíkám do nemocnice. Mám takovou radost!

Doběhnu k ní do pokoje, ve kterém kolem ní sedí její rodina. Podívám se na Katie a nemůžu uvěřit, že je vážně vzhůru.

,,No, my vás tady necháme o samotě, jistě si chcete promluvit."

Ahoj, omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo, další kapitolu vydám ještě tento týden, chci ten děj trošku urychlit. Doufám, že si užíváte volno a měli jste hezké Vánoce :D. A ještě vám musím poděkovat... 'Kdo jsem?' totiž překonala 1k přečtení ❤️❤️❤️ Děkuji moc, nikdy bych nevěřila, že takového čísla dosáhnu a někdo bude ty moje žvásty číst :D Jste úžasní a bez vás bych nikdy nepokračovala. Zatím se mějte a brzy u další kapitoly.