Naučím Tě Líbat

3.

  „Chci domů, Anelis," chytla jsem ji za ruku a přetočila čelem k sobě.

 „Vždyť jsme tu jen deset minut, Teo, nevyšiluj," zamračila se na mě a pohodila svými tmavými vlasy.

Hudba kolem se mi zdála hlasitější každou další minutou, co jsme v klubu byly a basy jako by mě svými údery mlátili o zdi. Nemůžu uvěřit, že jsem na to vážně přistoupila.  

 „Hele, jsme tady kvůli důležitý věci. A to zařídit ti budoucnost s tvým milovaným, takže buď v klidu. O všechno se postarám," usmála se na mě a vzala mě kolem krku. Super, půlka situací, co končívala větou "o všechno se postarám" nekončila zrovna dobře. Jen jsem doufala, že tohle nebude ten případ.

S protočením očí jsem si sedla vedle své kamarádky na barovou židličku a ona nám se zářivým koketním úsměvem objednala dvě pro mě neznámé skleničky něčeho.

„Co to je?" nakrčila jsem na to nos a prohlédla si zelenou tekutinu z blízka.

„Neboj, neotráví tě to. Prostě to do sebe kopni," pokrčila rameny a sama se napila. Nesnáším alkohol, obzvlášť, když mi vždy připomene rudé oči rodičů, ale pomalu jsem si aspoň usrkla.

Po pár dalších drincích, které Anelis do sebe naházela mě vytáhla na parket a ať jsem chtěla nebo ne, šla jsem.

Anelis mě vzala za boky a pomalu se se mnou hýbala. Nelíbilo se mi to. Připadala jsem si jako nějaká děvka ve filmech, ale dál jsem vrtěla boky.

 „Už vidím Kaydena!" zašeptala ke mě Anelis smrdutým dechem alkoholu. Rychle jsem se otočila směrem, kterým se dívala, ale Anelis mě k sobě rychle škubla.

„Ty seš, ale koza! Nesmíš se tak okatě otáčet! Prohlíží si tě! Asi jsi ho zaujala," zahýbala obočím nahoru a dolů a zasmála se.

„Proboha! Co mám dělat?" zazmatkovala jsem a ztratila rytmus s Anelis.

„Hlavně v klidu, dál se takhle pomalu svůdně pohupuj," usmála se na mě a víc se ke mě přitiskla.

„Anelis, promiň, ale musím jít na záchod," řekla jsem rychle a odešla, aniž bych ji dala čas mi odpovědět.

 Byla jsem nervozní, nedokázala jsem pořádně dýchat, hudba mě ohluchla a pocit, že mě probodával pohledem Kayden to ještě tisíckrát zhoršil.

Chvíli, která mi připadala na záchodech nehorázně krátká, přerušila moje smějící se a zdá se, že i opilá kamarádka, která moje jméno opakovala, jako nějaké zaříkávadlo.

 „Téééoooo, Tééééiiiinkoooo!" smála se. Vylezla jsem z kabinky a ona se mi pověsila na krk.

„Bože, jak dlouho jsem byla pryč?" podivila jsem se a snažila si ji od těla trochu odtáhnout.

„Stráášně dlouho, Teo! Je mi špatně, víš?" zasmála se, protočila jsem očima.

„No a zavolala jsem Dereckovi," poplácala mě po tváři a uchechtla se. Dereck byl její o tři roky starší přítel.

„Jedeme domů? Konečně," vydechla jsem zadržovaný vzduch a narovnala jsem se v zádech, abych mohla Anelis pomoct jako opěrka.

„Ne ne, JÁ jedu domů, ty zůstáváš tady," zabodla svůj dlouhý černý nehet do mé tváře a nakrčila přísně obočí.

„Co prosím? Já tady sama nezůstanu. V žádným případě!" zamračila jsem se na ni a cítila, jak se mi horko vlévá do tváře.

„Neboj se! To bych ti neudělala! Zavolala jsem Sebovi, aby ti tady dělal bodyguarda! Ale ne tak moc, chápeš," zachichotala se a pomalu se ode mě odstrčila.

„Seba? Ale ten Kaydena nenávidí!" Bezmocně jsem rozpřáhla rukama, ale Anelis si mě nevšímala a vyšla ze záchodků.

„Nějak to tu zvládneš, jo? Zatím se tu někde potuluj, nebo tancuj a za chvilku tu bude Bast. Ne, že zdrhneš!" napomenula mě, naposledy se na mě usmála a vyšla z klubu. Chtěla jsem jít za ní, ale nechtěla jsem promarnit svou, dost možná jedinou, šanci, jak si získat Kaydena.

A tak jsem si zaryla zuby do svých malých rtů a pomalu se šinula na parket. Nevěděla jsem co dělat, ale prostě s tím houfem kolem sebe jsem si řekla, že mě takhle asi stejně neuvidí a tak jsem začala dělat ty samé pohyby, co s Anelis předtím.

Na mé rameno, po pár minutách nečinného kroucení zadkem, dopadla ruka. Chtěla jsem se otočit, ale osoba za mými zády mi to nedovolila a místo toho se na mě přitiskla a cizí dech mi dopadal na ucho.

„Kdo jsi?" zašeptal mi tichý chraplák do ucha. Otřásla jsem se. Ne znechucením, ale nervozitou. Ten hlas jsem poznala až moc dobře. Kayden.