9.

5.1K 181 0
                                    

„Hele, co mám!" usmál se na nás Oliver a na jídelní stůl položil růžovou krabici plnou donutů.

„Neměl by ses tak přežírat. Za chvilku z těch tvých svalů budou jen bochánky těsta," usmála se něj sladce Anelis.

„Jo a to by byla, přece, pro tvé oči škoda, že?" ušklíbl se na ní a vyplázl jazyk.

„Nechte se. Anelis má přece kluka, Olivere," napomenula ho mírně Bia.

„Vím, vím," usmál se na ní a poplácal ji po hlavě, jak malé dítě. Anelis sebou trhla.

„V pohodě?" zamračila jsem se na ní starostlivě.

„Amm jo. Jen, dneska nemůžu u tebe přespat. Mám už něco v plánu," odpověděla šeptem a koukla na svůj mobil. Něco se s ní dělo a věděla jsem, že to z ní jen tak nedostanu.

„Aha, nevadí," pokrčila jsem rameny.

„Co se řeší?" přiřítil se k našemu stolu Seb a vecpal se na místo mezi mnou a Biou.

„Zvědavče, na vem si donut," posunul k němu krabici Oliver a zazubil se.

„Díky," zasmál se a vzal si čokoládovou s lentilkama.

„Ne! Tu jsem chtěla já!" zamračila jsem se na něj hned, jak se do ní zakousl.

„Tak na," řekl vázně a nastavil ji tak, abych si mohla kousnout. Koutkem oka jsem viděla, jak se na nás koukli naši kamarádi a tak jsem si ji vzala radši do své ruky a kousla si sama.

„Díky," přikývla jsem s plnou pusou.

„Však mi to ještě vynahradíš," pokrčil rameny a odvrátil rychle zrak z mého obličeje k růžové krabici.

Naučím Tě LíbatHikayelerin yaşadığı yer. Şimdi keşfedin