Naučím Tě Líbat

28.

So, už jsme u 28. kapitoly! Teď bych potřebovala názor od vás. Jestli příběh mám víc rozvést, nebo to brzo ukončit! Je to jen na vás, ale pokud tady nebudou žádné ohlasy, tak to beru jako ukončení. Takže by mohla být další kapitola poslední.
Jinak moc děkuji za přečtení a vote! Mám vás ráda! Páá 

----

Ve škole na chodbách jsem ho nemohla nikde najít, tak jsem vyšla na dvorek školy a tam seděl. Na schodech se svou partou, něčemu se blbě smál a popotahoval ze své cigarety. Zdá se, že se z rozchodu dostal rychle. Přistoupila jsem před něj.

„A hele kdopak to tady je! Moje milovaná ex!" zasmál se a jeho parta s ním. Cítila jsem se poníženě, ale snažila jsem se to nedát na sobě znát.

„Kaydene, potřebuju s tebou mluvit. Hned," vydechla jsem a už se vydala pryč od jeho party s tím, že jsem doufala, že mě bude následovat. A když jsem se u první lavičky zastavila, přesvědčila jsem se, že ano.

„Co chceš?" zeptal se otráveně. Rychle měnil nálady.

„Proč ses popral se Sebastianem?" zamračila jsem se.

„To tě nemusí zajímat," chtěl se už otočit a odejít, ale má následující slova ho zastavila.

„Bylo to kvůli mně?"

„A kdyby? Tak co?!" pokrčil na mě rameny.

„Ale proč?"

„West vždycky dostal, co chtěl. Už v prvním ročníku mi přebral holku a teď to udělal znovu!" zněl opravdu naštvaně, skoro jsem ho začala litovat, skoro. Jenže jsem pořádně netušila, o čem mluví.

„O čem to mluvíš?" byla jsem zmatená. Přebral holku?

„Neříkej, že nevíš! Vím o tom líbání!" pochodoval sem a tam.

„Cože? Jak?" zeptala jsem se zděšeně.

„Slyšel jsem, jak se o tom ten váš další kamarád z fotbalového družstva baví s někým po telefonu,"

„Oliver?" zeptala jsem se s vykulenými oči. Ten by to ale vědět neměl!

„Asi? Netuším, jak se ten kretén jmenuje. West si to zasloužil, tak si ho běž klidně utěšovat. Mě nech už na pokoji," rychle se otočil a odešel.

Musíme si promluvit. – napsala jsem Biance.

Dneska nejsem ve škole, tak odpoledne v parku? – Bianca

Budu tam. – odepsala jsem.

Byla jsem naštvaná. Pořádně jsem nevěděla na koho. Asi na sebe. Jak jsem mohla být tak naivní? Tak hloupá? Kdyby to všechno se Sebastianem nezačalo, možná by se nic z toho nestalo. Kayden je na mě naštvaný, Anelis taky, Sebastian je ze mě zmatený a já bych se asi nejradši vzala a utekla pryč. Nejlíp do jiného státu. Možná vesmíru. Ne, galaxie.

Teď po škole jsem seděla na lavičce v parku. Po chvilce si ke mně sedla drobná dívka s brýlemi na tváři.

„Ahoj," kývla mi stydlivě.

„Ty jsi řekla Oliverovi o tom, že jsem se líbala se Sebou?" zeptala jsem se ji rovnou. Chvíli mlčela a koukala na své ruce, které žmoulaly okraj její proužkované sukně.

„No, jo," zašeptala.

„Proč proboha?!" vyhrkla jsem na ní mírně naštvaně.

„Protože... umm," koukala do dálky.

„Protože proč?!" byla jsem netrpělivá.

„Protože s Oliverem chodím," sklopila pohled.

„C-cože?" vykulila jsem na ni oči a ona se na mě podívala s mírným úsměvem.

„No jo, už nějakou dobu. Jen jsme vám to nechtěli říct, dokud by to nebylo tak vážné," vysvětlila.

„O můj bože, Bianco! Strašně vám to přeju!" usmála jsem se na ní.

„Děkuju, ale... Jak víš, že jsem o tom líbání řekla Oliverovi?" zamračila se zmateně.

„Protože Kayden slyšel, jak se o tom Oliver s tebou baví po telefonu," vydechla jsem.

„Sakra," sykla.

„No jo, zmlátil kvůli tomu Sebastiana, protože byl naštvaný, že mu přebral holku," přejela jsem si rukou unaveně po obličeji a zakroutila hlavou.

„To mě mrzí," zašeptala a pohladila mě konejšivě po rameni.

„Na tom už nesejde. Co se stalo, stalo se," pokrčila jsem rameny a narovnala se.

„Co teď budeš dělat?" zeptala se mě.

„Nevím, o víkendu jsem domluvená se Sebou. Chce se mnou o něčem mluvit,"

„Tak mi pak zavolej, jak to dopadlo," usmála se na mě a společně se mnou vstala.

„Jasně, teď asi půjdu za Anelis. Musím to s ní vyřešit," povzdechla jsem si.

„Držím palce,"

S Biancou jsem se rozloučila a zkusila napsat Anelis a domluvila se s ní na další den.

Byla jsem ráda, že to s Kaydenem mám už vyřešené, ale bála jsem se, co mi chce říct Seba.