Naučím Tě Líbat

6.

„Takže mi teď hezky rychle řekni, co se stalo v tom klubu, jo?" pronesla klidně Anelis, i když zvědavost v jejím hlase se nedala jen tak přeslechnout.

„Nic zajímavého," pokrčila jsem rameny a zavřela školní skříňku.

„To mi nevykládej. Vidím na tobě, že mi něco tajíš. Neumíš lhát, Teodoro," zamračila se na mě. Přímo ji vytáčelo, když jsem ji něco neřekla.
Jenže o Sebastianovi jsem jí říct nemohla. Zrudla jsem.

„Nic moc se nestalo. Kayden se mnou na chvíli "tančil" a pak mě vyzvedl Seba a odvezl mě domů," sklopila jsem rozpačitě oči k zemi před jejím upřeným pohledem.

„A dali jste se nějak do řeči?" dala se zase do chůze směrem k východu ze školy.

„Ani ne. Ptal se mě, jak se jmenuju, ale nestihla jsem mu to říct a pak jen řekl, že se ještě uvidíme," povzdychla jsem si a vlasy jsem si rychle za chůze dala do drdolu.

„Iiiii, to jako fakt?! Určitě se mu líbíš!" zakřičela písklavě. Chtěla jsem ji na to něco říct, ale někdo mě předběhl.

„Holky? Teo," zavolal za námi Sebastian a já se rychle omluvila Anelis, že spěchám domů a rychle jsem se vydala ven ze školy.

Uháněla jsem na autobus a doufala, že za mnou Seba nepoběží a ještě víc jsem doufala, že nic neřekne Anelis.

Už od toho dne, kdy Seba odjel od nás, se mu vyhýbám. Nevím, proč to dělám, ale vždy když ho uvidím a nebo jen uslyším dostanu panický záchvat a moje nohy se samy rozpohybují.

Dala jsem si sluchátka do uší a pustila si nahlas hudbu, aby mě uklidnila.

Bohužel mi přišly dvě SMS.

Co to bylo? Autobus ti jede až za 5 minut. ._. - Anelis

Její zpravu jsem ignorovala a najela jsem na další.

Proc se mi vyhybas? Musime si promluvit. - Sebastian

Nevěděla jsem, co odepsat. Měl pravdu. Musíme si promluvit. Achjo. Když já nechci!

**

„Teo? Vysypej ten koš," zavolala na mě máma, naštěstí se střízlivým hlasem.

Byla půlka ledna a naše město pokryly závěje sněhu.

Popelnici jsme měli přes cestu, takže jsem čekala než přejede staré červené auto. V autě hrála ohlušující rapová muzika a tak jsem se zaměřila na vnitřek vozu.

Ze sedadla vedle řidiče se na mě usmíval docela hezký kluk a zamával mi. Zarazila jsem se. Nečekala jsem to. Za ním seděl mě docela známý kluk. Kayden. Nejdřív mě sledoval lhostejným výrazem, ale pak vykulil oči.

Přejeli cestu a já se rychle vydala k popelnici.

Že by mě poznal? Ale to je blbost ne? V tom klubu musel být opilý.

S hlavou v červeném autě jsem se vrátila do tepla domu.