13.

4.9K 195 5
                                    

Mám jen takový dotaz... Stává se vám taky u příběhů (jak vlastních nebo jiných), že si všimnete, že třeba jedna kapitola např. 58 shlédnutí a další třeba 104 a pak další zase kolem 70? 😂 No vážně. To si někdo jen tak řekne: „Tahle kapitola je super, ale tu další přeskočím..."? 😂
Nějak to nechápu. A všímám si to nejen u svých, ale i u jiných povídek. Přijde mi to zajímavě vtipné, ale nic menamítám. 😂

Dost vykecávání.. 😂

***

Pomalu jsem se blížila ke kinu. Žaludek jsem měla na vodě, potila jsem se a psychicky hroutila.

Zastavila jsem se uprostřed chodníku za rohem kina.

Vážně to je dobrý nápad? Mám tam jít? Co když se něco stane? Určitě se strapním! Bože!!

Vykoukla jsem za roh a uviděla ho.

Dokonalý Kayden Jackobarry. Stál tam, celý v černé, kouříc cigaretu. Vlasy měl větrem rozházené na všechny světové strany, ale i tak mu to slušelo. A čekal na mě. Na ubouhou Teodoru Karagenovou, která mu nasahala ani po okraje jeho bílých značkových tenisek.

Koukla jsem se na sebe. Měla jsem na sobě rok staré tmavě modré džíny, bílý svetřík a na tom černou koženou bundu, kterou mi pujčila Anelis, protože se svou 'myslivskou'  parkou jsem přece na rande s Kaydenem nemohla jít, jak sama řekla.

Vydechla jsem zadržovaný vzduch, napřimila se, přeříkala jsem naposledy v duchu svou modlitbu spásy a vykročila jsem.

Kayden si mě rychle všiml. Pozoroval mě, jak kritik, který soudí modelky na molách. Mít podpadky, tak už dávno ležím na zemi s vyvrtnutým kotníkem.

Když už jsem byla jen pár metrů od něj zahodil cigaretu do dálky, pousmál se na mě a já si všimla nového piercingu nad jeho nosem. To muselo bolet, ale teď vypadal, ještě víc přitažlivěji, než obvykle.

„Ahoj, tančící princezno," ušklíbl se.

„Takhle mi už neříkej," zamračila jsem se na něj. Znělo to jako bych byla nějaká striptérka, která tančí kolem tyče.

„A jakpak ti mám říkat, hm?" usmál se na mě a pohladil mě po tváři. Odtáhla jsem se.

„Co takhle začít s Teou?" pousmála jsem se.

„Fajn, tak co chceš dělat, Teo?" nadzvedl obočí a já pokrčila rameny.

„Procházka?" zeptala jsem se.

„Proč ne," otočil se a s rukama v kapsách čekal až se zařadím vedle něj.

No, kdo ví, jak bude tenhle večer pokračovat...

Naučím Tě LíbatWhere stories live. Discover now