Naučím Tě Líbat

34. Konec

Otevřela jsem vchodové dveře a uviděla Kaydena sedícího na kraji chodníku a Biancu, která mu kladla něco na srdce.

„Co se děje?" přiběhla jsem k nim a prohlídla si Kaydena. Byl zpocený a vypadal unaveně.

„Nechce odejít, dokud si s tebou nepromluví," vysvětlila mi Bia. Přikývla jsem.

„Kdyby něco, budeme uvnitř, volej," řekl mi Oliver a spolu s Anelis a Biou se vrátili do domu.

Pomalu jsem si sedla ke Kaydenovi a znova se na něj otočila.

„Takže?"

SEBASTIAN

Díval jsem se, jak Tea odchází ven za Jackobarrym. Otočil jsem se rychle na svou přítelkyni a ignoroval otravný pocit, který mi říkal, že musím za ní a chránit jí.

„Copak jsi to říkala?" usmál jsem se na Payton.

„Nechceš se podívat ven, co se tam děje?" zeptala se starostlivě.

„Nene, Tea se umí o sebe postarat, navíc tam má holky a Olivera," pohladil jsem ji po ruce a kývnul, že má pokračovat v předešlé konverzaci.

„Dobře, no a mámu napadlo, že bychom si mohli na tu chatu někdy zajet jen my dva," usmála se.

„Vážně? To je moc milá," zazubil jsem se. Teii, jsi v pořádku? Prolétla mi hlavou myšlenka.

Vzal jsem si skleničku vína a napil se.

„Říkal jsi, že dneska nebudeš pít?" zamračila se zmateně Payton.

„No jo, dostal jsem chuť. Mohla bys nakonec řídit ty?" zeptal jsem se.

„Jo jasně. Jsi v pořádku?" koukla na mě starostlivě.

„Jsem, neměj starosti," ujistil jsem ji.

Oliver s Biou a Anelis se vrátili dovnitř, hned jsem kývnul Oliverovi, aby mi řekl, co se stalo.

„Tea tam teď s Kaydenem mluví, měl by být v klidu, tak žádné starosti," plácnul mě po zádech a znova se vydal někde za Biou.

„No a říkala jsi, že tam je i bazén, že?" rychle jsem se vrátil ke konverzaci s Pay, abych nemusel myslet na to, co přesně se děje venku. Naštěstí se Payton rychle chytla a mluvila o chatě dál.

Po dvaceti nekonečných minutách jsem zpozoroval Teu, která se vrátila dovnitř. Oliver k ní rychle přiběhl a Tea mu tam začala něco šeptat, pak ukázala směrem ven a omluvně se usmála. Oliver kývl, něco ji s vážným pohledem řekl. Tea jen kývla a znova odešla ven.

„Hej! Co je?" zeptal jsem se hned, jak šel kolem nás Oliver zpátky.

„Odprovodí Kaydena domů," řekl jenom.

Hrklo ve mně. Nahlas jsem polkl a otočil se zpátky k Payton.

„C-co jsi to říkala o tom jezeře?"

Payton s podivným výrazem na tváři pokračovala v konverzaci.

Ubíhaly minuty a já se snažil soustředit na dívku přede mnou, ale nezvládal jsem to. Pořád jsem musel myslet na ni... Na její modré oči, blond vlasy, její úsměv, její vůni... Na to co asi teď dělá. Jestli je doma nebo je pořád s Kaydenem. Vrátí se ještě? Napíše někomu, že je v pořádku? Napíše někdy ještě mně?

Podíval jsem se na Payton, která záživně mluvila o své sestře a o výletu, který nedávno podnikly. Co se jim během výletu stalo a že byla škoda, že jsem nejel. Byla tak krásná. Hnědé vlasy měla jemně zvlněné kolem krku, světlé oříškové oči mě hřály a její úsměv u mě vyvolával pocit klidu. Ale nebylo to ono.

Otočil jsem hlavu směrem ke dveřím a pak jsem se zahleděl do země na své a Paytiny boty. Co to se mnou je?

„Jdi," přerušil můj tok myšlenek jemný rozkaz s příměsí smutku. Podíval jsem se na dívku před sebou.

„Co?" zamračil jsem se zmateně.

„Jdi za ní," kývla ke dveřím.

„Co to říkáš, Pay, jsem tady s tebou. Nikam nejdu," zakroutil jsem hlavou.

„Myslíš, že to nevidím?" zeptala se shovívavě. Jen jsem se na ní podíval pohledem, že nevím, o co jde.

„Vím, že to je ona, kterou miluješ..." usmála se na mě s lesklýma očima.

„Pay," vydechl jsem a chytl ji za ruce.

„To bude dobrý... Musíš jít za ní, hned. Dokud je ještě čas," podívala se na hodiny na zdi.

„Pay, ale... nemůžu tě tady jen tak nechat... vždyť, bože můj. Je mi to hrozně moc líto," velký knedlík v krku mi skoro bránil v dýchání a pohled na Payton mě ničil.

„Sebastiane, já budu v pořádku, prosím, jdi. Buď šťastný," pustila moje ruce a rychle si utřela slzu, která ji unikla.

„Ale s tebou jsem taky byl," řekl jsem potichu.

„Já vím," zašeptala a kývla ke dveřím. Jemně jsem se na ní, se smutnou tváří, usmál a rychle se rozběhl ven.

S několika skleničkami vína v krvi jsem byl neschopný řídit, takže jsem se prostě rozběhl za nosem.

Kravatu jsem si v běhu odvázal, abych mohl dýchat. Spadla mi na zem, ale vůbec mi to nevadilo. Myslel jsem jen na ni. Na její modré šaty, které měla na sobě, a doufal jsem, že je ještě dneska uvidím, že ji ještě stihnu.

Najednou jako zázrak z nebe jsem ji v dálce uviděl.

Zrychlil jsem, jak nejvíc jsem mohl. Nohy mě bolely a pálilo mě v plicích, ale to mi bylo taky jedno.

„Teo," vydechl jsem nahlas a ona se zmateně otočila. Její krásný obličej posvítila pouliční lampa a já myslel, že asi omdlím.

Zastavil jsem u ní a rozdýchával to všechno.

„Sebastiane, co tady děláš?" ptala se mě okamžitě.

Naposledy jsem se silně nadechl, narovnal a chytil ji za tvář a políbil ji.

„Co to?" vydechla zaskočeně, když jsem se od ní odtrhl.

„Chci líbat už jen a jen tebe, nikoho jiného. Prosím, řekni mi, že to cítíš stej..." chtěl jsem doříct větu, když si mě přitáhla a sama od sebe mě políbila.

„To ti to trvalo," zasmála se do mých rtů.

Konečně spolu, co?

......

KONEEEEC!

Panebože, vážně je konec... Snad mě teda neukamenujete, ale já myslím, že teda tenhle konec ujde. :)
Každopádně mooooooc děkuju za vaší podporu, komentáře a vote!!!
Teď koncem téhle kapitoly jsme to dotáhli na obdivuhodných 33K+ přečtení, 1,4K+ hvězdiček... Prostě PÁNI! Můj rekord. :D Mooooc děkuju! Mám vás ráda a snad se uvidíme u dalších mých příbězích. :)

Vaše Samitys