Naučím Tě Líbat

30.

„Kam jdeš?" zeptala se mě máma, když jsem si v chodbě obouvala tenisky.

„Za kamarádem," odpověděla jsem a zavázala tkaničku.

„Za jakým?" vyptávala se dál.

„Sebastianem," povzdechla jsem si a narovnala se v zádech.

„Aha, kdy budeš doma?" podívala se na hodinky a pak zase na mě.

„Nevím, asi brzo," pokrčila jsem rameny a dala na sebe mou oblíbenou tmavě modrou mikinu.

„Dobře, dávej na sebe pozor," řekla, zamávala mi a už mizela za stěnou do obýváku.

Vzala jsem si klíčky a vyšla z domu. Byla jsem zvědavá, co po mě Seba chce.

K Davincimu jsem přišla o patnáct minut dřív, ale Seba už seděl u jednoho stolu a nervózně prohlížel jídelní lístek. Usmála jsem se a vyšla k němu.

„Ahoj," pozdravila jsem a sedla si naproti němu.

„Jé, ahoj, Teo! Jsi tu brzy," usmál se.

„Ty taky," kývla jsem k němu.

„No jo, nějak jsem nevypočítal cestu autem," vydechl a zase se zahleděl do jídelního lístku.

„Takže... co jsi chtěl?" prohlídla jsem si jeho bledý obličej a rty stisknuté k sobě.

„No, vlastně..." začal, když ho někdo přerušil.

„Ahoj!" vrhla se mu kolem krku dívka s krátkými hnědými vlasy upletenými do francouzského copu s velkými hnědými oči a malou pihou nad pravým koutkem rtu.

Seb se zasmál a s radostí ji dlouhé objetí opětoval. Koukala jsem na ně a cítila, jak se mi na okamžik zastavilo srdce, a v krku se vytvořil velký tlustý knedlík, který mi skoro bránil se nadechnout. Payton, došlo mi.

„Payton, tohle je Tea, moje nejlepší kamarádka," představil mě, jakmile si Payton sedla vedle něj. Kamarádka...

„Ahoj! Moc ráda tě poznávám," usmála se na mě mile a podala mi ruku. Ruku, kterou jsem doteď držela křečovitě v klíně, jsem natáhla k ní.

„Já tebe taky," řekla jsem přiškrceným hlasem. Rychle jsem si odkašlala a vynutila úsměv.

„No, jak už jsem načal... Vlastně ti chci představit Payton," usmál se na mě Seba. Přikývla jsem a vzala jídelní lístek a zakryla si jím obličej.

Proč zrovna já, Bože? Za co mě trestáš?

„Tak co si dáte?" pronesl vedle mě stojící číšník.

„Já si dám jednu malou žampionovou pizzu a kolu k tomu," objednal si Seba.

„Já si dám malou sýrovou pizzu. A máte tady mátový čaj, prosím?" zeptala se Payton.

„Ano máme," přikývl číšník a vše si napsal do svého notýsku, poté se otočil ke mně společně s dalšími dvěma páry očí. Polkla jsem a zhluboka se nadechla.

„Já si dám jen pomerančový džus, děkuji," položila jsem lístek před sebe a podívala se na číšníka, který s úsměvem přikývl a odešel.

„Nemáš hlad? Je to na mě," zazubil se Seba.

„Ne, já musím být brzy doma," vysvětlila jsem. Že lžu, nemusí vědět.

„To je ale škoda, těšila jsem se, že se dozvím na Sebastiana nějaké pikantnosti," zasmála se.

„Ty jedna!" pronesl hravě Seba a dloubl ji do boku.

„Omluvte mě, prosím," rychle jsem se zvedla a namířila si to k záchodům.

Sedla jsem si na zavřené prkýnko záchodu a protřela si rukama oči.

Jak tohle mám vydržet?

------

Moc děkuji za podporu u minulé kapitoly! Hrozně mě to potěšilo! Hodně mě to pohání, dodává energii a chuť psát, takže moc děkuji! Mám vás hrozně moc ráda! ❤