Naučím Tě Líbat

14.

Takže, jako první vám chci všem popřát hezkého valentýna. ❤
A za nás svobodné, prosím, držme minutu ticha a vzhleďme ke hvězdám (, které nejdou vidět, heh) a věřme, že ty naše drahé polovičky jsou někde ve světě a čekají jen na správný okamžik... :)

***
Bylo trapný ticho. Snažila jsem se něco vymyslet. Cokoliv, co bych mohla říct, ale vážně jsem nevěděla co. Kayden se nezdál, že by ho to trápilo.

„Ahm, no... Co tvoje rodina?" zeptala jsem se. Super, Teodoro, na nic zajímavějšího jsi přijít nemohla? Teď se ti akorát vysměje.

„No, mám malou sestru a nevlastního tátu a dost šílenou matku," uchechtl se.

„Šílenou?" usmála jsem se.

„No jo, mám ji rád, ne že ne, ale někdy je fakt na nervy a nedávno za mnou přišla do mého pokoje s tím, že jestli jsem gay, tak to nevadí, protože četla nějakej článek. No Maddie, moje mladší setra, ji slyšela a tak ji máma musela hned dát přednášku, co to gay znamená," zasmál se. Vypadal teď úplně jinak, jak mluvil o své rodině. Vypadal zranitelně a mile.

„A pochopila to?" zasmála jsem se.

„Jo, nějak jo," přikývl. „A co ty?" podíval se mi do očí. Nechtěla jsem mu říct o své rodině. Měla jsem jen rodiče. A za ně jsem se styděla.

„Já jsem jedináček," pokrčila jsem rameny a sklopila pohled.

„Aha... No, chceš něco vidět?" zeptal se mě. Byla jsem ráda, že odběhl od tématu.

„Jo?" nadzvedla jsem obočí a pousmála se.

„Fajn, vezmu tě na místo, kam rád chodím," řekl, podívala jsem se na něho pohledem 'jestli do nějakého klubu, tak se můžeme rozloučit tady a teď'  a on se uchechtl. „Neboj, není to strip club," uchechtl se a zrychlil krok.

Vyšli jsme k lesu. Koukla jsem se na něho nejistě.

„Neboj nechystám se tě zabít, ani znásilnit. No, i když," přeměřil si mě pohledem a já se na něj zamračila. „No jo, vždyť já vím," zasmál se a popohnal mě k chůzi.

Už jsme byli docela hluboko v lese, když se stromy začaly rozestupovat a mě se naskytl pohled na malé jezírko. Kolem něj byly vysazeny vrby a na jedné straně byla malá plochá skála, na kterou si poté Kayden sedl.

Sedla jsem si vedle něj a podívala se na čistou vodu, ve které se odráželo světlo půlměsíce a nejvýraznější hvězdy. Bylo štěstí, že dneska nebylo pod mrakem.

„Líbí?" otočil se na mě a odhrnul mi vlasy z obličeje.

„Je to tu krásné," usmála jsem se na něj. Najednou jsem ho viděla pod jiným světlem.

A i když mi mé otravné myšlenky říkaly, že tu určitě dovedl už desítky holek, nechala jsem ho, aby se ke mě přiblížil a vyplnil prostor mezi našimi rty.

***

Původně jsem chtěla kapitolu napsat úplně jinak, ale když je ten valentýn, tak jsem to trošku přisladila. Snad vás nebolí zuby... :))