Naučím Tě Líbat

4.

Už už jsem chtěla odpovědět, když to někdo udělal za mě.

„Teo!" vykřikl na mě Sebastian a odtáhl mě od Kaydena.

„Hrabe ti, Weste?!" zabručel na něj Kayden a nakrčil své dokonalé obočí.

Sama jsem vůbec nevěděla, co to do Seby vjelo. Chtěla jsem nějak začít s Kaydenem a teď to všechno zkazil. Cítila jsem se poníženě.

„Jdeme," zavrčel Bast a probodával naštvaným pohledem Kaydena.

Ani jsem se nezmohla na slovo a už mě táhl za ruku ven z klubu. Za sebou jsem slyšela jen uchechtnutí a větu, kterou jsem si opakovala pak celou cestu autem. „Ještě se uvidíme, zlato,"

„Tví rodiče nejsou doma, že?" zeptal se Seb po chvíli ticha.

„Ne, jsou na oslavě tety," stiskla jsem si v klíně ruce a zadržovala v sobě depresivní myšlenky. Nechtěla jsem teď myslet na to, jak se tam rodiče určitě zřídí a udělají ostudu.

„Vlastně, u nás doma je dneska párty, Jacob si zase pozval své kamarády," povdechl si a levačkou si prohrábl své kaštanové vlasy.

Jacob je o rok starší bratr Seby. Kdysi se mi strašně líbil. Je taková kopie Seby, akorát je kapku vyšší, vypracovanější, ale taky horší v chování.

„Chtěl bys u nás dneska přespat?" zeptala jsem se. Je to můj kamarád a vím jaké bývají Jacobovy párty.

„Fakt? Jsi zlatá! Vůbec bych se nevyspal," usmál se a pustil hlasitěji hudbu v rádiu a začal naplno zpívat. Zasmála jsem se a začala taky.  Seba neuměl zpívat, ale milovala jsem tyhle chvilky.

Zastavili jsme před naším domem a vystoupili.

Povzdechla jsem si a odemkla dveře. Doufala jsem, že to tam nebude zapáchat. Naštěstí rodiče zapomněli zavřít okno a tak byl v domě čerstvý vzduch, ale i zima.

„Brr," zatřásla jsem sebou a vyběhla schody do svého pokoje v patách s Bastem.

„Máš hlad nebo tak něco?" zeptala jsem se ho a převlékla jsem se do tepláků, roztahaného trička, mikiny a na hlavě jsem si udělala neposedný drdol.

Sebastian mi neodpovídal a tak jsem se na něho s nechápavým pohledem otočila. Pozoroval mě. Pozdě jsem si uvědomila, že jsem se převlékla přímo před ním. Zrudla jsem snad až na patách.

„Ehm, jo něco bych i sněd," přikývl a já se rychlým krokem kolem něj protáhla a mířila si to do kuchyně.

Bože, proč se mi musí ty nejhorší trapasy vždycky stávat před Sebou?! To není normální.

Začala jsem mazat chleba, když jsem uslyšela za mnou kroky.

„Chceš nějak pomoct?" ukázal na chleba a já nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Jsi naštvaná kvůli toho Kaydena?" zeptal se mírně, i když jméno Kaydena spíš vyplivl.

„Trochu, ale jsem i ráda, že jsi mě zachránil, před trapným okamžikem," pokrčila jsem rameny a dala na chleba salám a sýr.

„Trapným okamžikem?" nadzvedl jedno obočí a zasmál se.

„Jo, zrovna jsem totiž měla na něj promluvit. A vážně si nedokážu představit, jak bych na něj mluvila," řekla jsem zoufale a dala se do krájení rajčat.

„Ale víš, že komunikace ke vztahu patří, že jo?" zasmál se.

„Jo vím, ale asi na to ještě nejsem připravená. Nevím. Vždyť jsem se ještě s nikým nelíbala! A kolik holek už měl Kayden? Určitě fůru," povzdechla jsem si.

„Něco mě napadlo," poškrábal se nejistě na zátylku, podala jsem mu chleba a posadila se na linku.

„Co?" zakousla jsem se do chleba a pozorně poslouchala.

„Naučím tě líbat," pokrčil rameny, zrudnul ve tváři a já se málem zadusila chlebem.