Naučím Tě Líbat

15.

Kayden mi zatlačil na rameno a tím mě položil na záda. Skála, na které jsem teď ležela mě zastudila na zádech.

Kayden se nahnul, přehoupl nade mě a tak mě uvěznil pod svým tělem. Začal mě líbat vášnivěji.

A pak mi to došlo. Nechci o to přijít. Ne teď a ne tady.

„Kaydene, přestaň," odlepila jsem se od něj a zatlačila mu rukama o hruď.

„Proč? Vím, že to chceš," zachraptěl a začal mě líbat na krku. V jiném případě by mi to bylo příjemné, ale ne teď.

„Přestaň," řekla jsem zoufale a vší silou jsem ho od sebe odstrčila.

Kayden si sedl zpátky na svoje místo, hřbetem ruky si utřel rty a podíval se na mě.

„Promiň," zašeptala jsem. Uchechtl se.

„To bych spíš měl říkat já, ale nelituju toho," pokrčil rameny.

Chtěla bych říct, že se se mnou Kayden pak normálně bavil, ale to bych lhala. Byl divný, podrážděný a nemluvil se mnou. Jen mě odprovodil zpátky ke kinu, řekl mi rychle čau a odešel.

Mrzelo mě to, ale bylo to něco, co jsem koneckonců čekala. Ale ještě jsem to nechtěla vzdávat. Věděla jsem, že nejsem v nějakém filmu, kde se kluk kvůli lásce k holce změní. Protože ve skutečném světě se člověk jen tak ze dne na den nezmění. A Kayden nevypadal, že by ve svém životě cokoliv chtěl změnit.

Povzdechla jsem si a pomalu se vydala domů. Naše "rande"  trvalo hodinu a půl. Můj rekord. Nikdy jsem totiž na rande nebyla, tak nevím jak moc dlouho by mělo trvat. Ale pro dnešek mi to stačilo.

Zazvonila jsem na dům Seby. Nějak jsem si připadala jako nějaký vetřelec, který ho chce prosit o odpuštění, ale měla jsem u něj věci a věděl o mě. Takže moje myšlenky byly zas trapné a nepřesné.

„Ahoj," řekla jsem tiše, když mi otevřel.

„Nějak brzy, ne?" nadzvedl jedno obočí a nechal mě vejít.

„No jo," pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem to rozebírat. Ne s ním.

„Jak bylo?" Vyzula jsem si boty a on si mě celou prohlédl.

„Bylo to... Fajn," usmála jsem se na něj a pomalým krokem jsem se vydala do jeho pokoje, zastavil mě a přitáhl k sobě.

„V pohodě?" zeptal se, zastrčil mi vlasy za ucho a očima se vpíjel do mých.

„Jo, neměj strach," zazubila jsem se a odtáhla se. Byla jsem unavená.