Naučím Tě Líbat

22.

Otevřela jsem vchodové dveře a následně litovala, že jsem vážně přišla domů. Rodiče na sebe křičeli a do toho jsem slyšela máminy tiché vzlyky.

„Jeremy, ale ty ses o mě nikdy nezajímal!" vykřikla máma žvatlavě.

Když jsou rodiče opilí, většinou na sebe buď křičí, nebo jsou nezvykle ticho nebo je máma jak rádio a chvilku křičí nebo brečí nebo se směje.

„Co to meleš, kurva?" zařval na ní táta zpátky. Vlezla jsem do obýváku a pohledy mých rodičů se přesměrovali na mě.

„Běž do svého pokoje!" zakřičela na mě máma.

„Proč tak řvete? Jděte spát," řekla jsem klidně.

„Neslyšela jsi matku?!" zavrčel na mě táta. Radši jsem už nemluvila a šla do svého pokoje.

Zavřela jsem se, oblékla se do domácího a sedla si na postel.

Mohla jsi zůstat. – Kayden

Jak bylo? :) – Bianca

Musím ti něco říct – Sebastian

Přečetla jsem si zprávy a rozbrečela se. Strašně mě štvalo, že jsem nemohla mít normální život. Jak jsem se mohla sblížit s nějakým klukem, když se rodiče neustále opíjeli a já se o ně musela neustále starat a dávat pozor, aby se navzájem nepozabíjeli?

A když už bych měla mít nějakého kluka, tak bych ho nikdy nemohla ukázat, protože se za své rodiče tak moc stydím.

Utřela jsem si slzy a vysmrkala se. Ne, nebudu se litovat.

Nemohla, ale díky za pozvání :) – napsala jsem Kaydenovi

Byl překvapivě milý. Má skvělou rodinu :) – Biance

Osobně? – odeslala jsem Sebastianovi

Radši osobně. Kdy máš čas? – Sebastian

O víkendu?

Dobře, ještě se domluvíme :) – Sebastian

Sebastiane, jsem tak zmatená. Kéž bych ti mohla říct všechno. Všechno, co mě trápí.