Naučím Tě Líbat

23.

„Teo!" zakřičel na mě skoro přes celou chodbu Oliver.

„Ahoj," usmála jsem se na něj, když za mnou doběhl.

„Huf, ahoj, přijdeš na náš zápas?" zazubil se a vytáhl z batohu čerstvé croissanty a jeden mi podal.

„A kdy bude?" zeptala jsem se a croissant jsem bez řečí přijala.

„No, tenhle čtvrtek," našpulil rty.

„Fajn, budu tam," zazubila jsem se.

„Super, tak já to jdu říct ještě ostatním," ukázal někde za sebe a odešel.

Z dálky jsem uviděla Sebastiana, který mi z dálky zamával a chystal se jít za mnou, ale někdo mi zabránil výhledu a políbil mě. Kayden.

„Uhm, co to děláš?" zamračila jsem se, jakmile se ode mě odtrhl.

„Co by? Líbám svou holku," pokrčil rameny. Podívala jsem se za jeho rameno, ale Seba už tam nebyl.

„Jasně," řekla jsem ironicky.

„Co? Pořád sis nezvykla?" usmál se na mě.

„Ne? Protože ty, Kayden Jackobarry, neměl nikdy s nikým vztah," zabodla jsem do něj prst a odtáhla se.

„A kdo řekl, že to nemůžu někdy zkusit? S tebou..." zašeptal a zase se ke mně přiblížil.

„Kaydene..." otočila jsem hlavou tak, že mi dal pusu na tvář.

„No jo, co takhle zajít po škole ke mně domů?" ušklíbl se.

„Co tam?" zeptala jsem se a otočila se na svou skříňku, ze které jsem si vytáhla věci.

„Trávit čas spolu? Nevím, v tomhle jsem nový," zasmál se. „Prostě přijď. Víš, kde bydlím," pohladil mě po ruce a odešel.

Nebylo zbytí. Jakmile skončila škola, jsem vyrazila k jeho domu. Končil o něco dříve, takže nebylo pochyb, že tam bude.

Pořád jsem nemohla nějak uvěřit, že spolu chodíme. Spíš jsem to brala jako vtip nebo jako nějakou hru. Prostě wow.

Zaklepala jsem na velké vchodové dveře a čekala.

„Ahoj, Teo! Jdeš za Kaydenem?" otevřela mi jeho máma a mile se usmívala.

„Dobrý den, ano," přikývla jsem a ona mě pustila do domu.

„Je ve svém pokoji. Nahoře vlevo, druhé černé dveře," dala mi instrukce a já se vydala po schodech nahoru.

Asi v polovině schodů jsem uslyšela hru na kytaru a tichý chraplavý zpěv.

„Pamatuješ si, žes mi řekla "miluj mě až do dne mé smrti"?

Byl bych schopný se vzdát všeho, protože jsi mě přesvědčila, že jsi moje

Yeah, říkala jsi mi zlato, teď mi říkáš jménem

Ty máš co říkat, yeah

Porážíš mě v mé vlastní zatracené hře..."

(5SOS – Youngblood)

Přes pootevřené dveře jsem uviděla Kaydena držícího tmavě hnědou kytaru. Měl zavřené oči, soustředěně se mračil a zpíval. Kayden zpíval.

V tu chvíli mi bylo jedno, že jsem nevěděla, jestli mu můžu věřit.

V tu chvíli mi srdce vynechalo úder.