Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 5

Vidličkou dloubu do už jistě vychladlích špaget a přemýšlím. Když ale dojdu k názoru, že už do sebe stejně nenacpu ani sousto, vzhlédnu na Stylese, který vypadá, že si s někým textuje.

"Už nemůžu." Ozvu se poprvé po dlouhé době a odsunu od sebe skoro plný talíř. Styles si s nadzvednutým obočím prohlédne moji (ne)snědenou porci.

"Opravdu? Vždyť jsi skoro nic nesnědl." Podiví se alfa.

"Ano, už nemám hlad. Mohl bych dostat něco k pití?" Sklopím pohled na své ruce v klíně.

"Dobře, běž si tedy sednout na sedačku do obývacího pokoje a já ti zachvíli něco přinesu." Zvedne se a odnese můj talíř do kuchyně. Já slezu ze stoličky a rozejdu se do obývacího pokoje, kde si sednu ke kraji té pohodlné sedačky. Znovu se začnu rozhlížet po pokoji, hledajíc nějaké fotky nebo nějaké osobní věci.

Kromě jistě drahých obrazů na zdech pokoje a dekorací tu není ani jedna fotka s jeho rodinou nebo s jeho omegou.

Pochybuji, že tahle alfa je nezadaná. Omegy se na bohaté a krásné alfy lepí jako žvýkačky na botu. To, že z něj zřetelně necítím omegu, neznamená, že žádnou nemá.

Z přemýšlení mě vytrhne Styles, když na konferenční stolek položí dvě sklenice s vodou a citrónem a posadí se vedle mě.

Už jenom způsob, jakým sedí, jasně dokazuje, že se jedná o alfu. Má nohu přes nohu a ruce ležérně opřené o opěradlo pohovky. Jako kdyby mu to tady celé patřilo, což nejspíš patří.

"Takže Louisi, jmenuji se Harry Styles a je mi dvacet-tři let. Tobě je devatenáct, že?" Jenom mlčky přikývnu.

"Jelikož od sebe nejsme ani tak věkově daleko, oslovuj mě normálně Harry, ale vykej mi prosím." Znovu přikývnu, jakože rozumím.

"Chodíš do školy pro omegy, je to tak?" Zeptá se znovu. Když opět přikývnu, nejspíš už mu dojde trpělivost.

"Louisi." Osloví mě hrubě. Trhnu sebou a vzhlédnu vstříc tvrdému zelenému pohledu.

"Budeme tu spolu celé čtyři měsíce a-."

"Cože?!" Nevychovaně ho přeruším. Čtyři měsíce? To je třetina roku! Čekal jsem maximálně tak jeden měsíc, ale čtyři?

"-a když mi na všechno budeš odpovídat pouze kýváním hlavou, nikam se neposuneme. Nezapomínej navíc, že jsem alfa." Věnuje mi ještě jeden chladný pohled.

"Ujasníme si pár pravidel, která budeš v době tvého pobytu zde dodržovat. Ano?" Položí otázku, která zní spíše jako oznamovací věta.

"Jak už jsem říkal, budeš mě oslovovat normálně jménem a budeš mi vykat."

"Na mé otázky mi budeš slovně a hlavně pravdivě odpovídat."

"Budeš se ke mě, jako k alfě, chovat s úctou."

"A budeš bez připomínek plnit všechny úkoly, které ti zadám."

"Je to jasné?" nakloní se blíže k mému obličeji. Musím zadržet dech, aby se mi z té silné vůně nezačala znovu točit hlava.

Docela mě to vyděsí. Tohle je klasická alfa, která se neptá, oznamuje. Bere si co chce a nedbá na ostatní. Alfy milují, když mají nad ostatními kontrolu a to mě děsí.

"Teď pojďme zpátky k tématu." Zahledí se na mě a čeká na odpověď. Když jsi vzpomenu, že se ptal na školu, zkusím co nejrychleji sformulovat nějakou smysluplnou odpověď.