Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 18

"Pochybuji, že jste použili kondom a bojím se, že pohlavní choroba není to jediné, čeho se můžeš při nechráněném pohlavním styku obávat." Vypálí na mě mamka bez zaváhání.

Když si to dám dohromady, zatočí se mi hlava a překvapením otevřu ústa.
Nemůžu uvěřit, že můžu být těhotný.
Ano, vím, že jsem jako každá omega plodný, ale ta možnost toho, že to může být realita...
Při myšlence, že mě kudrnatá alfa oplodnila, se mi pohled zamlží slzami.

Pochybuji, že by se tak mladá alfa jako je Harry, chtěl starat o dítě.
Vždyť jsem ještě mladší než on!
Nemůžu mít v devatenácti letech dítě.

Podívám se na Harryho, který je v obličeji o pár odstínů bledší než obvykle a nejspíš si právě uvědomuje, co svou neopatrností mohl způsobit.

Pocítím nepříjemné bodnutí na hrudi a znovu zakňučím, čímž na sebe znovu strhnu pozornost alfy.

"A-ano, souhlasím. Louis ta vyšetření podstoupí. Odvezu ho do dobré nemocnice v Londýně, kde ho mohou vyšetřit a-" Blekotá alfa, zdřejmě vyděšená myšlenkou, že můžu být těhotný.

Nad tím faktem se mi neúmyslně spustí další slzy a sklopím pohled na podlahu.

"Ne! Jede se mnou domů. Vyšetří ho v nemocnici v Doncesteru, kde to zná!" Přeruší ho agresivně mamka. Kdyby jsem ji neznal a necítil její slabou vůni značící betu, bez zaváhání bych ji typoval na alfu.

"Tam budete na výsledky čekat minimálně tři dny! V nemocnici v Londýně mám známého, mohu zařídit upřednostnění Louise před ostatními pacienty, i rychlejší podání výsledků." Namítá alfa, pohledem propalujícím mamku, která po jeho argumentu trochu znejistěla.

"Není to jistota!" Zavrčí mamka a znovu mě zatáhne za ruku.

"V tom případě ať si Louis sám vybere do jaké nemocnice chce.
Jestli chce podstoupit kvalitní vyšetření v jedné z nejlepších nemocnic v Anglii a skoro okamžitě se dozvědět výsledky, nebo jet do Doncesteru, kde to... zná." Zvedne se alfa a věnuje mamce ostrý pohled. Já pro zmínce svého jména zpozorním a věnuji mu tázavý pohled.

"Dobrá tedy. Do jaké nemocnice by jsi chtěl, Louisi? " Obrátí se na mě mamka, s netrpělivým pohledem v očích.

Chvíli zůstávám tiše a rozmýšlím se. Není to vlastně ani tak těžké.
Otřepu se, když si vzpomenu na pana Dixona.
Je to můj praktický lékař už od nepaměti a už od nepaměti ho nesnáším. Podle mě je to ale oboustranné.
Mamka jako by s ním naopak vycházela, takže jsem jí o tom nikdy neřekl, ale nemůžu ho vystát.

Navíc, kdyby jsem tam potkal někoho ze školy, nepochybuji, že by se to dříve či později dostalo k Nickovi a ten by z toho nejspíše udělal velmi povedenou historku o tom, jak jsem strávil den na psychiatrii.

Opatrně se podívám na mamku a polknu.

"J-já-, rad-radši bych do L-Londýna." Špitnu opatrně. Díky perifernímu vidění se mi podaří zahlédnout alfu, která se nedokáže ubránit vítěznému úšklebku.

Ve chvíli když si mamka uvědomí, že s ní nesouhlasím, stisk kolem mého zápěstí upevní a já tím pádem bolestivě heknu.

"Dobře. Pojedeme do Londýna, kde tě vyšetří a poté se okamžitě vracíme domů." Procedí mezi zuby mamka a zamračí se na Harryho, který na stole nechává dvaceti librovou bankovku a ve spěchu si obléká kabát.

"Pojedete za námi nebo vám mám pro jistotu dát přesnou adresu?" Táže se alfa, když opouštíme kavárnu.

"Doufám, že je vám jasné, že můj syn pojede v autě se mnou." Oboří se hned mamka nepřátelsky.